Dobrým začátkem každého předvolebního sjezdu může být čerstvé zveřejnění průzkumů veřejného mínění. A to se přesně v Göteborgu stalo. Média zveřejnila, že opozičním sociálním demokratům stále více narůstají preference a vládní koaliční strany se stále více propadají dolů. Nyní by 34,6% Švédů volilo sociální demokracii, naopak hlavní vládní stranu, tzv. Umírněnou stranu premiéra Frederika Reinfeldta, by volilo pouze 28% Švédů a další koaliční strany balancují na 4% hranici volitelnosti (Liberálové 5,6%, křesťanští demokraté 4% a Centristická strana klesla na 3,8%). Navíc, sociální demokraté se mohou spojit s některými dalšími levicovými stranami (Levicová strana a Zelení) a dohromady by podle současných průzkumů získali až 49,4%.

 

Proto byl hned druhý den sjezdu znovu zvolen, a to se silným mandátem, dosavadní předseda strany Stefan Löfven.  Bývalý odborář, který dokonce při osobním rozhovoru vzpomněl na intenzivní kontakty s českými odboráři, byl zvolen do čela strany před rokem, ale jen na základě volby Předsednictva po náhlém odstoupení předešlého předsedy Hakana Juholta. Strana byla v té době rozdělena na několik táborů, ale Löfvenovi se díky jeho schopnostem nalézat kompromis podařilo stranu během roku sjednotit a posílit. A nyní se tedy stal kandidátem na budoucího premiéra.

 

Ve svém projevu po svém zvolení uvedl několik zásadních problémů, které současná vláda vůbec neřeší, a ohrožuje tak budoucí vývoj Švédska. Jde v prvé řadě o rostoucí nezaměstnanost, která se vyšplhala na 8% a reakce vlády doposud byla, že několikrát za sebou v Parlamentu zrušila jednání Výboru pro zaměstnanost… Vláda si totiž myslí, že nezaměstnaným a nemocným se nechce pracovat, proto není třeba tento problém řešit. Ale jak je podle něho možné, že 427 tisíc lidí hledá práci a současně si firmy stěžují, že nemohou nalézt pracovní sílu s odpovídající kvalifikací? Proto je podle Löfvena cílem sociální demokracie snížit nezaměstnanost pod 4%, tedy dosáhnout nejnižší nezaměstnanosti v Evropské unii, a to jak vytvářením nových pracovních míst, tak i posílením systému vzdělávání, aby lidé měli ty správné předpoklady pro nalezení práce. A podle jeho slov nechce tak činit jen prostým „nafukováním“ veřejného sektoru, ale tím, že se zapojí každý sektor ve společnosti.

 

Další priority nastínil prohlášením, že Švédsko se musí stát rodinou. Neboť v rodině neexistuje žádná diskriminace, v rodině jsou si všichni rovni, a proto se nesmí akceptovat žádný rasismus ani žádné nerovnosti. A to platí jak pro postavení žen na trhu práce, tak i ve vztahu k přistěhovalcům. Současně se vyjádřil i k zahraniční politice, neboť švédská sociální demokracie má vysoký profil v některých oblastech jako je ochrana lidských práv, její snaha řešit sociální a ekonomické nerovnosti a nespravedlnost v různých koutech světa či posilovat bilaterální vztahy se sesterskými stranami, jak v Evropě, tak ve světě. Konkrétně pak byla zmíněna významná podporu palestinskému Fatahu či úzká spolupráce s brazilskou sociální demokracií.

 

Švédští sociální demokraté tak mají našlápnuto k vítězství. A atmosféra sjezdu tomu i odpovídala. Samozřejmě je čeká mnoho práce a úsilí, ale s optimismem a humorem jde všechno lépe, jak bylo patrné na prvním pohled i při každém rozhovoru se švédskými kolegy. A možná, že byla tato kampaň s humorem zahájena třeba už jen tím, že si na závěrečném večírku delegáti nasadili zelené králičí uši...