To obojí je ovšem pro Lidový dům znepokojující a na místě bude asi obezřetnost v pokusech o vyslovení nedůvěry Nečasovu kabinetu. Neboť pak by po předčasných volbách mohla snadno stát ČSSD před realitou sestavovat vládu společně s komunisty. Čemuž se sice na oko nebrání, a předseda Sobotka dokonce řekl, že volební výsledky jdou proti známému bohumínskému usnesení, jímž si už v 90. letech strana zapověděla spolupráci s KSČM, ale ve skutečnosti přece jen panuje obava, jak by komunistické ministry přijala široká veřejnost. A zda by se to nemohlo těm, kdo KSČM do vlády poprvé od pádu totality zase pozvou, při dalších volbách nepěkně vymstít.
Namístě je přemýšlet, jak se tomu vyhnout. Někteří komentátoři vidí určitou naději v případném návratu lidovců do poslanecké sněmovny, čemuž se zdá úspěch KDU-ČSL v moravských krajích skutečně napovídat. I když to by ani zdaleka nemuselo dát dohromady potřebnou většinu a bude nutné najít ještě nějakého dalšího partnera. O čemž je ovšem v této chvíli zbytečné spekulovat. Stejně jako nad tím, zda voliči nebudou chtít kompenzovat vstup komunistů do krajských vedení a ve všeobecných volbách KSČM nezíská víc než svých běžných deset procent. A také je možné, že k volbám do sněmovny půjde právě z obavy před komunistickým nástupem přece jen víc lidí než ke krajským. A to s výsledky podstatně zamíchá.
Pak je tu také otázka načasování voleb. Víme z nedávné minulosti, jak Jiří Paroubek doslova prošustroval jistý nástup k moci, když se neudržel na uzdě a shodil Topolánkovu vládu v době předsednictví Radě Evropské unie a hlavně bez připravené varianty, co dál. Ústavní soud pak hodil politikům na hlavu dohodu o předčasných volbách s tím, že zdaleka nevyčerpali všechny možnosti, jak vládnout bez nich, a mezitím se pravice stačila slušně zkonsolidovat. ČSSD sice pak volby v řádném termínu vyhrála, ale k sestavování vlády to nestačilo.
To má Sobotka jistě na paměti a Paroubkovu fatální hrubku by asi nerad opakoval. Zvlášť když je dnes v ještě lepší situaci než jeho předchůdce: ODS je u vlády už příliš dlouho, neodstavení kmotři jí nadále dělají strašnou pověst a navíc provádí ve vládě nepopulární kroky. I uvnitř je ve špatné kondici, ale to je už u občanských demokratů v podstatě stav setrvalý. Zdálo by se tedy moudré nespěchat, jak už řečeno. Protože ODS si reputaci těžko jen napraví a podle všeho naprostý pád TOP 09 už začal.
Volby roku 2014 by tedy měly být jednoznačně ve znamení sociálních demokratů, kteří do té doby nemusí vlastně dělat skoro nic, jen vládu rutinně kritizovat, a jak se říkává, nechat ji samu historicky se znemožnit. A doufat ovšem, že budou pak k ruce nějací akceptovatelnější koaliční parťáci než komunisté. Které sociální demokracie měla zkoušet v minulých letech poněkud obrušovat a tlačit je k aspoň kosmetické úpravě názvu strany. Teď už je na to zřejmě pozdě.
A k experimentu s nejasným výsledkem – tedy k předčasným volbám – se neženoucí ČSSD ale může také mírně nervózně pokukovat po tom, jestli se Václav Klaus přece jen nevrátí do ODS, což by jí v očích nezanedbatelné části voličstva mohlo přinést body. Ale Klaus by zase jistě neměl problém kývnout na velkou koalici, i když by mu trochu vadilo, že jsou sociální demokraté příliš proevropští, neboť on sám se od období opoziční smlouvy vůči Unii mnohem víc vymezil.
Představa velké koalice je sice po mnoha stránkách nepříliš vábná, ale její případní konstruktéři by se mohli zaříkat, že aspoň odsunují komunisty stranou. Mobilizovat proti nim už asi žádné body nenese, ale vynechat je ze hry je ještě pořád celkem košer. Dost možná to ale nepůjde. Protože nikde není řečeno, že komunistický vzestup nebude pokračovat. A recept proti tomu, jak se zdá, nikdo nemá.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
