Jeden z nejstarších vozových parků, které má v rámci Evropské unie Česká republika, by měl být důvodem, abychom zbystřili, když se začne mluvit a jednat o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Evropské rady o „požadavcích na oběhovost projektů vozidel a o nakládání s vozidly s ukončenou životností“ (2023/0284), který vyšel tiskem 13. července minulého roku. Tehdy prošel bez větší pozornosti, ale začátkem tohoto roku se v zahraničních médiích objevila spekulace, že tento návrh je motivován cílem omladit v Evropské unii vozový park a k tomu má posloužit vyřazení starších aut z provozu. Paradoxní přitom je, že Evropská komise zavádí nová práva na opravu praček či lednic pro spotřebitele, ale starší auta by ráda definitivně vyřadila z oběhu.

Důvodem pro „vymýcení“ starších vozidel má být skutečnost, že několik posledních krizových let způsobilo citelné stárnutí vozového parku, což se promítlo do znečišťování ovzduší, ale i vyšší dopravní nehodovosti. Zatímco průměrný věk auta v EU je dvanáct let, v Česku se pohybuje kolem šestnácti. Přitom patnáct let má být hranicí, o níž Evropská komise uvažuje jako o oficiální hranici životnosti auta, i když takový konkrétní údaj ve zmíněném návrhu uveden není. Auto takového stáří by bylo považováno za vhodné k vyřazení. Jeho dalšímu oběhu by pak měl zabránit zákaz větších oprav, ať už by šlo o výměnu motoru, převodovky, některých dílů karoserie a obecně čehokoli, co převyšuje hodnotu vozu.

Ne každé vozidlo staré 15 let je třeba vyřadit