Příští týden se uskuteční v Praze 9 doplňovací volby do Senátu, protože svůj šestiletý mandát nemohla ze zdravotních důvodů dokončit Zuzana Baudyšová. Senátorka za hnutí ANO byla hodně výraznou tváří horní komory Parlamentu. V čem byste na ni chtěl v případě zvolení do Senátu jako předseda ANO pro Prahu 9 navázat?

Zuzana stála u zrodu řady dlouhé projektů na pomoc lidem, kteří se octli v tíživé životní situaci. V roli senátorky nepromarnila ani jeden jediný den. Upřímně obdivuji její vůli a nasazení i přes stoupající únavu, kterou pociťovala v posledních měsících před svou rezignací. Společně jsme pracovali hlavně v oblastech podpory aktivního, důstojného stárnutí a zlepšování  právní ochrany dětí a neúplných rodin. Pokud bych tedy nastoupil do Senátu, pak v roli dotahovače, který dokončí Zuzaniny rozpracované projekty a postará se, aby její práce nevyšla nazmar. Mám toho na srdci hodně, energie a zkušeností je taky dost, na moje vlastní plány bude ale čas při dalších volbách.

ParlamentníListy.cz získaly exkluzivní výzkum agentury Phoenix research, podle něhož jednoznačnou znalost termínu doplňovacích voleb v Praze 9 přiznalo pouze 7 procent dotázaných obyvatel. Malou povědomost měli respondenti i o kandidátech, z čehož se vymykal jen starosta Prahy 9 Jan Jarolím z ODS, který je ve funkci třináctým rokem a dvanáct let předtím byl místostarostou. Máte jako opoziční zastupitel v ruce nějaké trumfy, kterými byste největšího favorita mohl přebít?

Nehodlám nikoho přebíjet. Předkládám občanům jinou alternativu. Míchat komunální a senátní politiku dle mého soudu prakticky nelze. Každé má svá specifika a pro každé je potřeba jiný druh politických schopností. Radniční práce řeší drobnosti každého dne – výstavbu, dopravu, ale i popelnice. Přináší mnoho okamžité zpětné vazby, kterou v senátní politice získáváte velmi obtížně. I dlouholetý komunální politik tak najednou vstupuje do senátní role prakticky jako elév. Nezkušenost s legislativním procesem i dlouholetých politiků je patrná zejména v Praze. Zastupitelstvo městských částí nemá možnost ani tvořit vlastní vyhlášky, které obecně vycházejí přímo ze zastupitelstva hl. m. Prahy.

Věřím, že občané vezmou v potaz mou dlouholetou spolupráci se Zuzanou Baudyšovou a nebo práci na přípravě různých norem – například novely tzv. antidiskriminačního zákona. Každý kandidát by měl uvážit svůj reálný přínos pro veřejnost s ohledem na velmi krátké funkční období, které ho čeká. Já jsem na senátní práci připraven, vím, co chci za jeden rok udělat a hlavně, že to mohu v tak krátkém čase stihnout.

Půjde o první volby od té doby, co ODS sáhla k nepopulárnímu kroku a ze svých řad vyloučila nejviditelnějšího člena Václava Klause mladšího. Ten na půdě Poslanecké sněmovny přirovnal schvalování zákonů kvůli EU k činnosti židovských výborů během druhé světové války. Šlo o trefné přirovnání, nebo jak na hlasování v obou komorách Parlamentu nahlížíte vy?

S Václavem Klusem mladším se známe osobně. Jeho vystupování bylo vždy důrazné a v mnoha ohledech trefné, jedna věc je ale obsah a druhá forma. Nejsem příznivcem silných slov, ale silných činů. Zákonodárný proces nastavuje pravidla ve společnosti nejen v rámci obsahu schválených usnesení, ale i v obrazech, které při tomto schvalování v očích veřejnosti vytváří. Dle mého soudu nelze slučovat pohled na práci Poslanecké sněmovny a Senátu, každá má své specifikum a svá úskalí. Věřím, že větší míra komunikace o výsledcích práce Senátu může podpořit jeho často zpochybňovanou smysluplnost, což by bylo přínosné pro celý politický systém v České republice.

Volby do Senátu tradičně provází nízká účast voličů a u doplňovacích voleb se to dá předpokládat ještě víc. V té souvislosti si vybavuji, že dokumentaristka Olga Sommerová se vyjádřila o volbách, že čím víc lidí k nim přijde, tím je to horší, protože většina není vzdělaná a své činy nedomýšlí. Demokracie je v tomhle prý tak trochu problém, ale bohužel s tím nejde nic dělat. Je vadou demokracie, že v ní mohou rozhodovat i „nevzdělaní“, jak lituje Olga Sommerová? Co si jako politik o takových výrocích myslíte?

Náš právní řád pracuje s několika typy omezení volebního práva. Máme věkové volební omezení aktivního i pasivního volebního práva, tedy práva volit i být volen. Úvahy o možnosti dalších omezení či změně parametrů už platných omezení slýcháme často. Diskutuje se o zvýšení či snížení věku k dosažení volebního práva, omezení volebního práva dle velikost majetku, čistoty trestního rejstříku, výše inteligenčního koeficientu a nebo vámi zmíněné míry vzdělání.

Za podobnými návrhy obvykle nebývá touha po zlepšení politického systému a neopírají se ani o reálnou analýzu situace a dopadů. V některých případech jde o ad hoc návrhy s cílem politického „zisku“ určité politické myšlenky či uskupení, které může hraničit až s nepochopením pravidel demokracie a pluralitní politické soutěže. Přijetí nějakého takového návrhu by bylo krokem zpět a popřením hodnot, na kterých stojí naše současná společnost. Ironií osudu je, že přijetí podobných návrhů se v historii velmi často otočilo proti svým navrhovatelům.