Také úrazy byly na denním pořádku a ten, kdo si s lidským zdravím věděl rady  byl na jedné straně uznáván a na druhé straně zatracován.

Lidské tělo bylo považováno za velké  a v podstatě nedotknutelné tajemství. Lidská zvídavost ale postupně vítězila a i přes tvrdý odpor postupně odkrývala další a další informace o nemocech a jejich léčení.

I když to byla hlavně církev, kdo měla k různým léčebným praktikám výhrady, nacházejí se pozůstatky po léčitelích a mastičkářích právě v církevních objektech. Pocházejí odtud objevy, které věda využívá dodnes.

Zřejmě to je proto, že mniši patřili k nejvzdělanější části lidstva, protože byli jediní, kdo na to měli dostatek času a mohli se zkoumání účinku různých látek plně věnovat. Možná také právě snaha odstranit konkurenci vedla k honům na čarodějnice, jejichž cílem byly právě lidoví léčitelé a kořenářky.

Při klášteřích byly zakládány bylinné zahrady a pochází odtud řada jmen slavných bylinkářů, a dodnes uznávaných učenců a objevitelů.  Byly zde  zřizovány nemocnice pro chudé, kterým mniši pomáhali, ale kteří byli také často "pokusnými králíky". Ovšem právě díky této nelehké cestě můžeme využívat  účinků různých preparátů, protože ty stály na počátku nejen alternativní, ale i dnešní klasické medicíny.

I když středověk byl dlouho označován za dobu tmářství, přesto tehdejší učenci znali způsoby šíření chorob vzduchem, dotykem, vodou, začali objevovat podstatu šíření epidemií, uměli mírnit bolest a vyvolávat některé organismu prospěšné rekace. Ani ono proslavené pouštění žilou nebylo samoúčelné. Zjistilo se, že  u některých druhů nemocí snižovalo hladinu železa v organismu, což zvyšovalo obranné reakce.

Podle archeologů měli největší znalosti v oboru medicíny augustiniáni a některé jejich objevy se v medicíně používají dodnes. I onen tmářský středověk je tedy dokladem toho, že bychom neměli odsuzovat nic, co lidstvo za dobu své existence poznalo a vytvořilo. I když se nám to dnes zdá nepochopitelné a někdy směšné, kruté nebo odsouzeníhodné, všechno v dějinách lidstva mělo svůj důvod a ve své době to bylo normální a někdy velmi, velmi moderní. Kdo ví, jak se budou jednou potomci dívat na naši dobu a jestli neoznačí za tmáře nás.