Podporujete záměr EU, aby muž musel být dva měsíce povinně na rodičovské dovolené (Jinak by se zkrátila doba čerpání) ?Anketa
Naše redakce se pro dnešek zaměřila na sledování, jehož rozměry byly zhoubné i na dnešní poměry. Při pohledu na jednu ze žádostí takzvaného návrhu na sledování vidíme, že policie měla o Landovském absolutní přehled. Znala jeho pobyt, vozidlo, pracovní pozici a další detaily. Důvodem konkrétně tohoto dokumentu bylo „podchytit styky, pohyb a činnost Landovského". Z dalších stran spisu vyplývá, že na herci bylo nalepeno až deset tajných policistů. Ti ho měli pod dohledem prakticky ve dne i v noci.
„V 06:30 hodin bylo započato sledování Boháčka u jeho bydliště. V 09:10 hodin opustil Boháček své bydliště. Byl prostovlasý, oblečen v hnědou koženou bundu, modré texasky, černé boty. Odešel ke svému vozu, který nastartoval a během zahřívání motoru si vyčistil okno. Poté nasedl do vozu a odjel přes nám.sov. tankistů, Holečkovou, Švédskou přes Strahov, Myslbekovou, Střešovickou, V průhledu do ul. U Dejvického rybníčku. Zde vůz zaparkoval a odešel do bydliště Havla, kam v 09:25 hodin zašel," píše se na jednom ze zežloutlých listů.
„V 09:45 hodin opustil Boháček uvedené bydliště a nasedl do svého vozu. V ruce nesl modrou sportovní tašku, kterou uložil do vozu, SPZ ABP-86-98, bílý SAAB. S tímto zacouval do konce ulice U Dejvického rybníčku. V tuto dobu zde objekt nebyl pod kontrolou. Asi po 5 minutách vyjel Boháček se svým vozem, ve kterém s ním seděli Vaculík a Havel. Společně odjeli ul. V průhledu do ul. Střešovická, kde Boháček zaparkoval před domem č.858/64. Zde z vozu vystoupili Vaculík a Havel, každý nesl v ruce modrou sportovní tašku. Oba zašli do uvedeného domu. Boháček vůz otočil a pokračoval ulicí Střešovickou, Myslbekovou, Parléřovou, Pohořelec na Hradčanské náměstí. Zde zastavil před bydlištěm Kohouta, kam v 09:55 hodin zašel."
Z další části je ovšem patrné, že policejní orgány v určitých chvílích netvořily jen tiché a nenápadné pozorovatele.
Které z menších stran byste hodili svůj hlas?Anketa
„Dne 17. 10. 1977 v 17.25 hodin jsme obdrželi příkaz k předvedení Pavla LANDOVSKÉHO, který se nacházel v ul. Sportovní. Zde byl Landovský požádán o předložení OP, který předložil. Dále mu bylo sděleno, že má být předveden k pohovoru na MS VB," líčí policisté vcelku nezáživné dění.
Dále bylo herci sděleno, že má být předveden k pohovoru na služebnu VB.
A pak začal doslova akční film, jehož hlavní hrdina překvapil i otrlé příslušníky sboru. Nechme je promluvit.
„Na toto Landovský odpověděl: „Takhle ne, takhle Landovský nechodí, to budou moc praskat kosti a klouby“. Na další výzvu: „Jménem zákona“ odpovídal v obměnách ve stejném smyslu. Proto bylo přikročeno k použití mírnějších prostředků, na což byl předem upozorněn. Landovský začal kopat, prát se, vykřikoval: „Ať se všichni dívaj, že on je Landovský“. Poté byl dopraven do vozu a dovezen do ul. Bartolomějské. Během celé jízdy nás stále napadal, kopal, snažil se omezit řízení služebního vozu. V ul. Bartolomějské odmítal vystoupit a po delší době byl odveden do budovy. Zde byl předán."
Výsledek této podivné jízdy?
Při zákroku byl zraněn jistý soudruh Šesták, který byl kopnut do nohy a udeřen do beder. Byl proto ošetřen služebním lékařem.
Landovský byl posléze umístěn do cely předběžného zadržení. Ovšem ani v této kleci nepřestal být agresivní. Podle záznamu „neustále vyhrožoval odplatou a soudruhovi Šestákovi vyhrožoval, že bude do pěti let viset a on sám se příjde na to podívat".
Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Dokument (Charta 77) je pojmenován podle data z 1. ledna 1977. Autoři textu Charty 77 si přáli zůstat v anonymitě. Je známo pouze tolik, že značnou část sestavili Václav Havel a Pavel Kohout.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
