Pelikán uvedl, že v československé armádě nikdo nevěděl, jaká bude v Iráku situace a co je čeká, protože v Československu panovaly ještě popřevratové poměry a vojenská služba byla ještě povinná. Na otázku, zda ve společnosti převládala podpora vyslání vojáků, nebo se občané ptali, proč by se Československo mělo do této situace plést, Pelikán odpověděl, že operace měla mezinárodní podporu. „Všichni byli hrdí na naše chrabré hochy, kteří kdesi daleko chrání demokracii, což samozřejmě byla poněkud iluze,“ řekl.
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
Moderátorka se zeptala, jak to vnímal sám. Pelikán konstatoval, že byla jiná doba a československá jednotka byla odstřižená od médií a domácích názorů: „Tehdy internet vůbec neexistoval, tiskoviny se nedaly jen tak dopravovat, dokonce saúdskoarabské království, které tedy nevím, jestli bylo úplně správné bránit, v rámci udržení své ideologie odstřihlo povinně telefonní spojení s celou východní Evropou, do které jsme patřili i my, a jenom otevřelo dvě linky pro potřeby naší jednotky, takže my jsme moc nevěděli, co se doma děje.“
Přišla otázka, zda věděli, že nepřítelem byl Saddám Husajn. „Nechci vám brát iluze,“ prohlásil Pelikán, než parafrázoval jednoho svého spolubojovníka, který po 3 měsících v Iráku řekl: „Čo, nerobte si zo mňa ***, ako to, že nejsme v Afrike? Veď je tu púšť. Aj palmy tu sú.“ Arabista ještě doplnil, že i kdyby byli na druhé straně, tak z jednotky by to nikdo nepoznal. Co se týče motivů Saddáma Husajna, Pelikán odhadoval, že asi potřeboval stabilizovat domácí situaci, což zkusil realizovat dalším vnějším výbojem, nejdříve proti Kuvajtu a následně proti Saúdské Arábii.
Jaké síly proti nim stály, Pelikán odhadovat nechtěl, ale pravil, že se jednalo o válku technologií. „Takže ti chudáci Iráčani, kteří přežili to masivní bombardování na těch otevřených pláních, tak se potom rádi vzdávali i televizním štábům.“ O úloze československé protichemické jednotky také neměl žádné iluze: „Hlavní úkol té československé jednotky bylo přidat vlaječku do té koalice. Jinak se tvrdilo, že tam jsme, abychom zajišťovali protichemickou bezpečnost, protože se předpokládalo, a nevím, jestli to byla jenom hysterie, nebo čirá nevědomost, že Saddám Husajn disponuje a je schopen použít chemické zbraně. Když byl Irák poražen, tak tam potom bylo hojně inspekcí hledajících zbraně hromadného ničení a nemám pocit, že by tak cokoliv našly.“
Fotogalerie: - I do přinesených nádob
Husajn prý předpokládal, že situaci urovná vyjednáváním a vojenský zásah nečekal. „To tehdy bylo poprvé a zřejmě na to měla vliv mezinárodní situace, kdy Sovětský svaz se rozpadal a nebyla tam protiváha. Takže to bylo poprvé, kdy skutečně takto masivně zaútočili Američané na tak vzdáleném místě a tam on neměl šanci to ustát.“ Pelikán odtušil, že zbraně irácké armády byly o tři generace pozadu za americkými. „Bylo to naprosto nepoměřitelné, neměli šanci.“ Doplnil, že přítomnost československé armády byla jen symbolická a s Iráčany se vůbec nestřetli.
Pelikán také ukázal hromádku medailí, kterou za účast obdržel, a připojil další pikantní historku. „Nejhrdější jsem na tuhletu. Tu jsme dostávali k patnáctému výročí. Na averzu je: Jednotky OSN České republiky. Na reversu je: Základna sil OSN Český Krumlov. Já se zeptal, proč jsme ji dostali, když jsme nebyli pod hlavičkou OSN a středisko v Českém Krumlově tehdy neexistovalo, a ten vojenský ceremoniář mi říkal: Von nějakej příbuznej náčelníka generálního štábu si zařídil výrobnu medailí, plaket a pamětních mincí, my to teď musíme dávat každýmu, radši držte hubu.“
Jako poslední otázku Pelikán dostal, proč nebyl Saddám Husajn svržen na konci operace Pouštní bouře. „To je dobrá otázka. I tehdy jsem si říkal, proč tomu tak je. Zvlášť když spousta Iráčanů přešla, dobrovolně se vzdali. Protože před útokem se shazovaly letáky: Vzdejte se, budete v bezpečí. A spousta Iráčanů to udělala s nasazením vlastního života. Potom byli násilně vráceni a patrně tam byli popraveni. Ještě k tomu, krátce po válce, kdy ještě nebylo úplně sjednáno příměří, začalo velké povstání na jihu a to bylo utopeno v krvi. Čili tato otázka je zcela legitimní.“ Američané se podle něj domnívali, že by se povstání zvrhlo v proíránské, a tak čekali 12 let, než Irák pro Írán dobyli.
Celý rozhovor ZDE
(Začíná ve dvě hodiny a 12 minut.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
