Akci moderoval nestor západočeské literatury a českého jazyka profesor Viktor Viktora, který o svém hostu na úvod akce mimo jiné řekl: „… je profesorem Západočeské univerzity na Právnické fakultě – která osobnosti tohoto typu potřebuje jako sůl. Působil na Karlově univerzitě, byl proděkanem Právnické fakulty a prožil si normalizační bezčasí. Po roce 1971 byl propuštěn a až do roku 1990 žil mimo tuto fakultu. Od roku 2000 je předsedou Nadace Marie, Jozefa a Zdeňky Hlávkových – jeho činnost v tomto je nesmírně rozsáhlá a důležitá. Je také členem vědecké rady Národní galerie. A navíc je ještě zahrádkář,“ vyčetl všechny aktivity svého hosta profesor Viktora.

„Oživení činnosti nadace se datuje rokem 1990,“ uvedl profesor Pavlíček. „Začal jsem v ní působit v roce 1992 a poté jsem byl v roce 1993 zvolen místopředsedou a od roku 2000 předsedou. Když jsem se mohl vrátit po roce 1990 na fakultu, tak jsem pracoval na katedře ústavního práva na Listině základních práv a svobod. Chtěl jsem, abychom obnovili výuku státovědy, tedy výuky o státu, a navazovali na historii,“ představil se ještě v úvodu bývalý člen Helsinského výboru Václav Pavlíček.

Rovnoprávnost, zrušení šlechtických titulů, pozemková reforma i odloučení církve od státu

„Masaryk ventiloval svou myšlenku při odchodu ze svého úřadu, že státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Když bylo české státnosti zle, tak bylo zle i proto, že se od těchto Masarykových ideálů, které formuloval k české otázce a které promítal do svých dalších prací, když vzpomínal o Havlíčkovi, světové revoluci, odchýlila,“ pohovořil profesor Pavlíček o Tomáši Garrigue Masarykovi. „To je v knížce Nová Evropa – Stanovisko slovanské, kterou začal psát při pobytu v Rusku. Vyšlo to nákladem Československých legií. Ukázal tady koncepci nové ústavy, že to má být republika a nikoliv monarchie a že má být založena na rovnoprávnosti především mužů a žen, zrušení všech stavovských výsad, což ovšem byl názor celého politického spektra.“  Zrušení šlechtických titulů bylo podle hosta ještě dříve, než se Masaryk vrátil do Československa, kam přišel těsně před Vánoci 1918. „Že má být také provedena zásadní pozemková reforma a odstraněny křivdy, kterých se habsburské mocnářství vůči Československu, českému národu dopouštělo a aby se mohli vrátit potomci exulantů, kteří museli z důvodů svého náboženského vyznání odejít, a tak se mohli podílet na pozemkové reformě.“

„Řada věcí se tedy podařila, ale některé věci také nikoliv. Nepodařilo se to, oč usiloval Masaryk a další, tedy odluka církve od státu a zrovnoprávnění všech náboženských vyznání – jak řekl významný český historik a kritik Masaryka Josef Pekař,“ pokračoval dále Pavlíček. „Jeho názor byl, že hlavní myšlenkou českého národa je otázka národnostní. Masaryk byl za ta léta přesvědčen, že je to otázka náboženská. Byl to právě Masaryk, který myšlenku obnovení národa dokázal realizovat. Pekař při svém projevu v roce 1935 uvedl, že Masaryk nikdy nevstoupil do chrámu Svatého Víta, neboť nechtěl navazovat na tradice monarchie,“ seznámil přítomné s ne příliš známými skutečnostmi profesor Pavlíček. „Zlořády politického stranictví byly dobře popsány.“ Tehdy se podle něj také psalo, že Československo bylo nejdemokratičtějším státem v Evropě a bylo vydáno na pospas nedemokratickým státům. „Polemizoval jsem s těmi, kteří říkali, že Češi jsou nevyspělý národ. V jedné publikaci bylo Švehlou napsáno, že ´… neměli jsme šlechtu, odrodila se nám a je to jenom prostý venkovský lid, který byl nositelem českého jazyka a českého národního vědomí´.“

Česká státnost? Ještě dříve než od Sáma

Poté začala diskuse. První se zeptal muž středního věku: „Proč v současnosti odvozujeme českou státnost od kmenového knížectví Václavova, proč nenavazujeme na československou státnost. A když už tedy jdeme do středověku, proč nejdeme ke Zlaté bule sicilské, kde byla česká státnost potvrzena. Proč ta historie je založena na legendách, a ne na historických pramenech?“