V úvodu rozhovoru mladá studentka prozrazuje, že ráda provokuje. A také se zajímá o islám a o dění kolem sebe. Při svých procházkách se obléká do nikábu, muslimského oděvu, v němž žena ukazuje jen své oči.
„Chtěla bych zjistit, které věkové skupiny reagují pozitivně, které negativně. Taky určitě porovnám města. Už za sebou mám Kroměříž, Prahu, čeká mě Olomouc a Zlín. Rozhodně není mým účelem nějak tohle náboženství shodit, zesměšnit, právě naopak. Ti lidé, nebo aspoň část, utíkají před válkou do bezpečí a chtějí se začlenit do naší společnosti. Možná to všechno vidím moc pozitivně, ale myslím, že to jde i tak, abychom my, obyvatelé Evropy, byli schopni částečně akceptovat jejich náboženství a kulturu a na oplátku ti, co chtějí zapadnout, aby akceptovali naši kulturu, tradice a nesnažili se je nějak ničit,“ podotýká.
Přidává jeden příklad – se vzájemnou tolerancí je to jako s vegany. Ty také většinová společnost nepřesvědčuje, že je fajn dát si maso.
Zahalená spolužačka nebo úřednice by mi nevadila
Stejně tak bychom se ale měli snažit pomoct ženám z muslimských komunit, aby se zlepšilo jejich postavení. To ovšem nemění nic na tom, že by mělo být dívkám umožněno nosit na školách šátky, pokud nejde o školy církevní. Muslimové musí naproti tomu podle studentky akceptovat fakt, že se na občanský průkaz fotíme s odhalenou tváří. Sama by neměla problém s tím, kdyby měla zahalenou spolužačku nebo ji za přepážkou obsluhovala zahalená úřednice.
A jak se studentce kráčelo po Praze či po Kroměříži? V Praze lidé často promlouvali přímo k ní, v Kroměříži o slečně mluvili spíše za zády. Jejich reakce si zapisovali bodyguardi. Studentka totiž v muslimském oděvu nechodí po českých městech sama. Pro případ potřeby má s sebou i partnery projektu.
„Lidé se otáčeli, vyplazovali jazyky, fotili si mě, komentovali oblečení, pronášeli věty typu: ‚Už je to tady,‘ nebo ‚Teď vytáhne samopal‘. Jeden pán na mě křičel, ať vypadnu, že tady pro nás není místo. Taky jsem měla strach, když na mě na přechodu z auta zavolali ‚Chcípni‘. A nesmím opomenout pro mě nejzajímavější reakci studentů konzervatoře, kteří kolem procházeli s hudebními nástroji a po tom, co jsme se míjeli, na mě začali těmi nástroji jakoby střílet se zvuky ‚Ratatata‘," popisuje studentka.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
