„Pokud by byli upřímní, na rovinu by řekli, že současná ani budoucí generace mladých lidí nedosáhne takové úrovně prosperity, jakou měli jejich rodiče nebo prarodiče,“ uvedl na adresu politiků a ekonomů profesor Schweiger.
Uvedl rovněž, že před 20 lety se v případě mladých lidí dalo předpokládat, že si v životní úrovni polepší. Ale za současných ekonomických podmínek už tomu tak není. „Selhává systém jako takový. Selhává kapitalismus,“ konstatoval Schweiger.
Lidí, kteří nemají co jíst, přibývá i v prosperujících ekonomikách
Poukázal na to, že od začátku globální finanční krize se zvýšil počet lidí, kteří den co den zápasí s problémem, že nemají co jíst. „Je to vidět na rostoucím počtu potravinových bank, které státy zřizují pro chudé a na nichž jsou tito lidé závislí. Růst jejich počtu lze pozorovat nejen v krizí nejvíce postižených jižních státech Evropy, ale i v prosperujících ekonomikách, jako je například Velká Británie,“ podotkl.
Globalizace běžným lidem nepřinesla vyšší životní úroveň
Schweiger také vysvětlil, v čem podle něj současný kapitalismus selhává. „Myslím si, že rozvoj globálních ekonomických vztahů, a tedy globální pokrok liberálního kapitalismu od konce studené války, jasně ukázal, že nepřinesl lepší ekonomickou stabilitu a vyšší životní úroveň pro běžné lidi ve světě,“ konstatoval profesor s tím, že jsme se o tom mohli přesvědčit během globální finanční krize na přelomu let 2008–2009.
Schweiger si osobně myslí, že kapitalismus má „hluboké dědičné chyby“. „Ze všeho nejvíc má tendenci podporovat hospodářský růst přes neúnavnou chamtivost jednotlivce,“ poznamenal.
Podle něj je to možné napravit jen tím, že stát bude sehrávat významnou vedoucí úlohu v hospodářské činnosti. V této souvislosti přiznal, že jde o sociálnědemokratický pohled na věc, protože jeho přesvědčení je sociálnědemokratické a sám je členem německé sociální demokracie, SPD. „Ale v rámci mé akademické práce se snažím o nezaujatost a stranickou neutralitu,“ dodal.
Protože moderní sociálnědemokratické strany uplatňují neoliberální prvky, ztrácejí veřejnou podporu
Podle jeho názoru by mělo být cílem každé dobře spravované ekonomiky, aby sloužila pro blahobyt všech, a ne jen vybraným skupinám jednotlivců, nacházejícím se na samém vrcholu příjmového žebříčku. „To může zabezpečit sociální demokracie, která se liší od radikálního volného trhu liberálního kapitalismu a taktéž komunismu. Oba systémy padly kvůli tomu, že se jim nepodařilo vytvořit sociální soudržnost a prosperitu pro všechny vrstvy společnosti,“ uvedl s tím, že problém je ale v tom, že mnoho moderních sociálnědemokratických stran v Evropě se od původní filozofie vzdálilo a spíše uplatňují neoliberální prvky od konce roku 1990, což vysvětluje pokles veřejné podpory pro tyto strany.
Podle Schweigera měla velký podíl na tom, že v Evropě dochází k rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, neoliberální hospodářská politika bývalého předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa.
Největší část daní platí lidé se středními a nízkými příjmy
Evropská komise nyní tlačí na členské státy EU, aby zmenšovaly příjmové nerovnosti zejména bojem s daňovými úniky. To je správný krok, ale jde o běh na dlouhou trať. „Není to lék na vyřešení příjmové nerovnosti,“ podotkl profesor s tím, že státy by se měly především zaměřit na zreformování daňového systému jako celku. „V mnoha zemích lidé s nadstandardními příjmy stále platí na daních neúměrně méně, zatímco zaměstnanci s nízkými příjmy a střední třída nesou na svých bedrech největší část daňové zátěže,“ podotkl.
Vyslovil se pro vyšší daně firmám. Na námitku, že mnoho ekonomů ale tvrdí, že zvyšování daní podnikům ohrozí křehký hospodářský růst, který nyní Evropa zažívá, uvedl, že to tvrdí pravicoví ekonomové, podle nichž by zvyšování firemních daní mohlo v dlouhodobém horizontu poškodit hospodářský růst EU. „Tvrdí, že takovýmto způsobem se přesune kapitál mimo Evropu. Tyto obavy ale nejsou podpořené fakty,“ podotkl Schweiger.
Švédsko má vysoké daně, a přesto je pro investory atraktivní
Na otázku, jakými fakty může podpořit své tvrzení, pak uvedl: „Podívejte se například na skandinávské státy, které mají vysoké daňové zatížení, ale také malé rozdíly v platech. Jsou to nejúspěšnější ekonomiky v rámci EU, a nebyli jsme ani v době krize svědky omezování peněz do rozvoje investic. Země, jako je například Švédsko, ukazují, že nízké rozdíly v příjmech a větší daňové zatížení zejména lépe vydělávajících lidí mají za následek vyšší sociální soudržnost, ale jsou i konkurenceschopnější.
„Nejbohatší lidé odevzdávají státu téměř polovinu svého platu. Země ale za to nabízí lidem sociální jistoty.“ uvedl Schweiger. A připomenul, že ve Švédsku mají dobře nastavené školství, výrazně podporují výzkum a inovace. Stát nabízí také adekvátní pomoc rodinám při péči o dítě, tedy vytváří podmínky pro to, aby matky mohly zkombinovat práci a rodinný život.
Přiznal, že Švédsko nemá tak vysoké daňové zatížení firem jako například Německo nebo Francie, ale stejné jako Slovensko, tedy na úrovni 22 %. Švédsko přitom dlouhodobě potvrzuje, že je stále lákadlem pro zahraniční investory.
Problém je, že v některých státech nemají lidé důvěru v to, kam směřují jejich daně
V některých zemích ale lidé nechtějí platit vyšší daně. „Jedním z problémů je hluboká nedůvěra k tomu, kam směřují vládní výdaje,“ připustil profesor s tím, že se to týká především zemí střední a východní Evropy. „Lidé ve skandinávských zemích, jako je Švédsko, mají největší důvěru v stát a v to, kam směřují jejich daně, které mu odvádějí. Proto jsou ochotní přijmout vysokou míru zdanění,“ uvedl.
Německo a Francie jsou v tomto ohledu prý někde uprostřed, Velká Británie a Irsko pak na opačném konci, tedy ve skupině zemí, v nichž lidé dávají přednost nízkému daňovému zatížení, státu tam nevěří.
Celý text je ve slovenštině ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
