Úvodem Pohlreich odpovídal na to, zda má vůbec chuť otevřít. „Tak, copak, o chuť by nebylo, to určitě mám. Zaplať pánbůh, že teda jako máme tu možnost. Nebo jsem rád, že tu možnost máme, a doufám, že nebudeme otevírat jen tak pro nic za nic, že skutečně někdo přijde, což je samozřejmě velikánskej otazník a ten trh je samozřejmě v kondici, v který může bejt, a uvidíme. My samozřejmě otevřeme všechny tři restaurace, ve čtvrtek ráno jsme tam,“ poznamenal Pohlreich. 

Co podle jeho slov rozhodlo, že skutečně otevře? V několika rozhovorech v minulosti totiž naznačoval, že neotevře. „Tak já jsem si prošel teďka na podzim takovou jako křivku, kdy jsem na začátku měl jako depku, a teďka jako jsem to nějak v čase přehodnotil. Klidně se může stát, že nám to nevyjde. Ale nějak si myslím, že jsme si na tu situaci všichni trochu zvykli a jsme asi připravený to udělat, jak jsme zvyklí,“ uvedl.

Zda rozvolnění přišlo včas, ukáže až čas. „Já, já nevím, já opravdu si nedokážu asi úplně odpovědět na to, jestli to mělo bejt dřív. Každopádně, má to čtyři dny zpoždění, že jo? Původně to mělo bejt jako v pondělí. Ty hospody to maj strašně těžký, ale musím říct, že nejsme jediný. Já jsem poslouchal v neděli rozhovor s Davidem Matáskem a vlastně jsem si uvědomil, že ani ty herci to nemají nějaký jako super nebo ti muzikanti, prostě celej ten zábavní průmysl, vlastně, do kterýho ty restaurace tak jakoby nějak spadaj, tak to má strašně těžký a... a klobouk dolů před všema, který to prostě přežijou,“ dodal Pohlreich.

Toho, že se nyní vše otevře a při případné další vlně v lednu opět zavře, se podle svých slov nebojí. „To nemá cenu se bát něčeho, o čem nevíme, jestli bude, nebo nebude, ale vyloučit se nedá vůbec nic. Jo, ten způsob, kterým se to, kterým se to řídí, rozvolňuje, utahuje, mě... já pochybuju, že se v tom vůbec někdo vyzná,“ poznamenal Pohlreich a postěžoval si i na komunikaci vlády, která je podle něj chaotická, a on tak ztratil chuť to jakkoliv důkladněji sledovat.

Zdraví je pak podle jeho slov důležitá věc, ale Pohlreich má pocit, že stejně důležité je i hospodářství a nějaká udržitelnost. „Tak nejde jenom o zdraví ve smyslu covidovým, abych tak řekl, ale jde o zdraví, ať už je to psychický, ať už je to zdraví nějaký ekonomiky, ať už je to zdraví nějakýho celýho prostředí, v kterým žijeme,“ míní Pohlreich.

Reagoval i na výrok imunologa Václava Hořejšího, který uvedl: Otevření restaurací mi dělá trochu starost, protože si myslím, že je to opravdu velký zdroj pro šíření nemoci. Co na to Pohlreich? „No, já mám pocit, že těch imunologů, těch názorů je tolik, naprosto protichůdnejch, že já nevím, co je pravda,“ poznamenal a poukazoval na to, že nevidí rozdíl mezi tím, když jde někdo do fabriky a do restaurace, nebo mezi tím, když někdo jede narvanou MHD.

Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek před časem prohlásil, že Česko potřebuje jen polovinu nynějších restaurací, zbytek podle něj klidně může zkrachovat. Nedá se to tedy vnímat celé tak, že tohle je tak trochu očistný proces? „To je totální zhovadilost. Jako takhle se to prostě nedá hodnotit. Já bych asi taky byl chytrej, kdybych jako 30 let žil za erární peníze, někde, tak samozřejmě bych asi věděl, jak se dělá restaurace. Já si myslím, že nemá cenu se k tomu vůbec vracet. Gastronomie má dobrej samoočistnej proces, za normálních okolností to přežijou jen ti nejsilnější. Tady se bavíme o něčem úplně jiném,“ sdělil. Obává se, že se tato krize dotkne spíš těch lepších restaurací. „Když máte na krku desítky zaměstnanců, tak ten problém je daleko větší a daleko složitější,“ poznamenal. 

Pohlreich v rozhovoru také uvedl, že věří, že se lidé i přes koronavirovou situaci nebudou bát chodit do hospod. „Já si myslím, že spousta lidí se do hospody prostě těší, a jestli se budou bát, nebo nebudou bát, to ukáže čas. Já věřím, že ne,“ podotkl. Řadu věcí vnímá jako přefouknutou a mediální masáž jako nepřiměřenou a neadekvátní. „V naší zemi nejsou jen ti nemocní, ale je tu i hromada zdravých lidí, kteří mají svoje životy. A těch se také nemohou vzdát jen tak. Já bych jen doufal, aby ta léčba nebyla horší než to onemocnění samotné,“ dodal.

Praha teď řeší desítky případů otevřených podniků, které otevřely i přes zákaz. Například restaurace Šeberák, která si ta pravidla ohnula tak, že s lidmi uzavřela smlouvu na degustaci. „Já myslím, že to nic moc jako úplně asi chytrýho není, na druhou stranu... ta osobní motivace každýho toho hospodskýho je nějaká, já to, jestli bych to jako odsuzoval, nebo neodsuzoval, já na to nemám žádnej názor, ať si to prostě každej dělá, jak uzná za vhodný,“ podotkl Pohlreich, podle něhož nejde o hrdinství, ale o občanský vzdor, který reaguje na to, jak se s lidmi zachází. „Já si myslím, že to je prostě prkotina,“ dodal.

A právě k Šeberáku se vyjádřila Marxistická alternativa, která v minulosti proslula svou krátkou okupací Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Hospodská maloburžoazie přichází za těmito pracujícími zhruba s touto nabídkou: ‚Podívejte se! Vláda zavřela naše hospody a nechala vás, stejně jako nás, na holičkách s 60 procenty mzdy! Je třeba se této vládě postavit a restauraci otevřít, abyste získali zpět svůj příjem!‘ Pracující jsou tak postaveni před situaci – buď mohou dále živořit, zadlužovat se a nemít z čeho uživit rodinu, nebo se postaví na stranu této maloburžoazie proti vládě a budou v době pandemie nebezpečného viru pro její profit riskovat své zdraví a životy. Jakou jinou možnost zde pracující mají, když se tradiční dělnické strany zcela prodaly Babišovi a nebojují za jejich práva, a stejně tak středulovské odbory, proti jejichž zaprodanosti, byrokratismu a oportunismu neexistuje žádná vnitřní organizovaná alternativa?“ uvádí alternativa ve svém textu.

Podle ní se tak zcela potvrzuje Marxův slavný výrok, že bez vlastní organizace bojující za jejich práva je pracující třída pouhou surovinou k vykořisťování. „Otevírání restaurací však v současné době nemá žádné ospravedlnění. Virus není poražený a samotné restaurace nejsou nezbytným sektorem, který by bylo v této situaci vhodné otevírat. Soukromé vlastnictví učinilo i oproti minulému režimu z restaurací nikoliv místo sloužící společnosti k odpočinku, ale místo, které slouží jen úzké společenské vrstvě k tvorbě profitu, a místo, které může zásadním způsobem ohrozit veřejné zdraví,“ dodává alternativa.

„Naše stanovisko k této situaci je založeno na striktním odporu vůči znovuotevírání restaurací, a to i od čtvrtka 3. 12. Naopak požadujeme, aby pracujícím v pohostinství byla proplacena plná výše mzdy ze strany zaměstnavatele po dobu uzavření. Hospodští neváhají zaměstnávat svoje zaměstnance na vyčerpávající celodenní směny za minimální mzdy spoléhajíce, že si zbytek vydělají prostřednictvím tipů, a mnohdy tak na jejich práci vydělávají miliony. Nejsou to spojenci pracujících v pohostinství. Zde jako příklad poslouží reportáž naší soudružky ohledně jejích zkušeností s prací v kavárně, která vyšla v Konfrontaci 3, případně můžeme zmínit i případ nechvalně proslulého Vladimíra Krulce z restaurace Řízkárna, který své zaměstnance v práci šikanoval, podváděl a okrádal, proti čemuž byly pořádány i protesty samotných zaměstnanců,“ píše alternativa.

„Pokud hospodský odmítne proplatit plnou výši mzdy, musí být jeho podnik vyvlastněn bez náhrady včetně jeho podnikatelského účtu a svěřen pod kontrolu samotných pracujících. Hospody tu musejí být pro nás, a ne my pro hospody!“ uzavřela alternativa, jež svůj příspěvek z facebookového profilu následně stáhla.