Revolucionář z Kavčích hor, nekompetentní pražský primátor a udávající piráti se postarali o náplň pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Zase musím, bohužel, začít věcí, která se týká mé osoby. Dělám to nerad, je to pro mě velmi nepříjemné, raději se vyslovuji k věcem, které dokážu objektivně posoudit zvenčí. Ale k této reakci mě přiměl článek pana Schmarcze ‚Tragikomický příběh radního ČTK Žantovského. Nepochopil, jak věci fungují‘, který vyšel na Info.cz. O panu Schmarczovi víme, že byl jedním z revolucionářů na Kavčích horách, že byl tiskovým a politickým poradcem někdejšího premiéra Topolánka, že sloužil každému, kdo si řekl. Vzpomínám, že začínal v Českém deníku Josefa Kudláčka, jehož politický vývoj byl také zajímavý, a kdo si na to vzpomene, tak zřejmě s hořkým úsměvem. Tak pan Schmarcz se teď zřejmě stal znalcem událostí v Radě ČTK a zejména tedy mé osoby,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Má dojem, že se s Martinem Schmarczem v životě nepotkali, ale těší ho, že se i tak novinář pasuje do role znalce jeho psychiky. „V jednom článku se dopustil asi tak ‚sto dvaceti‘ lží. Jmenoval bych jen některé. Například tvrdí, že když se v prosinci volil předseda Rady ČTK, tak se spekulovalo buď o mně, nebo o panu Soukupovi. A píše, že to, že se stal předsedou pan Soukup, se mi nelíbí. To není pravda, k tomu jsem se nikdy nevyjádřil, že by se mi to nelíbilo. Dokonce jsem to nikdy ani nehodnotil. Jen jsem prohlásil, že mi nebylo umožněno se volby účastnit aktivně, tedy volit, ani pasívně, tedy být volen, na což má každý člen rady právo. Do té doby se vždy dodržovalo pravidlo, že když nebyla rada kompletní, tak se o předsednictvu nehlasovalo. Loni v létě, kdy byla rada hodně neúplná, jen pětičlenná, se dalo silově zvolit kohokoli z nás předsedou. Přesto jsem to sám brzdil, protože jsem považoval za přirozené a spravedlivé, aby se volilo plným počtem hlasů,“ vysvětluje mediální analytik.
Fotogalerie: - Venku se Štafetou Plzeň
Bývalý Topolánkův pomocník je snadno usvědčitelný ze lži
A vyvozuje z toho také, že tím, kdo běhá po těch poslancích, je tedy zřejmě on. „Opět bych pana Schmarcze velice snadno usvědčil ze lži. O jakékoli své ambici na předsedu Rady ČTK jsem totiž s nikým, podtrhuji s nikým, ani z politické, ani z jiné scény nemluvil. A když se mě na to opakovaně novináři ptali, tak jsem zásadně odpovídal, že nevím, že mám důležitější věci na práci. Pro mě je důležitější, jestli bude fungovat digitalizace fotoarchívu ČTK než kdo bude předsedou. To nebylo téma, kterým bych se zabýval, natož abych běhal po nějakých poslancích. Navíc jak by to ti poslanci mohli zařídit, i kdyby to náhodou byla má ambice, jak se mají jednotliví radní s jinými domlouvat? Ta volba proběhla přece tak, že pan Soukup za ANO se domluvil s opoziční pirátkou Bazalovou, opoziční ódéesačkou Wenigerovou, opoziční espeďačkou Gáborovou a koaliční socdemačkou Marksovou. A v tomto velice pestrém spolku se nechal zvolit předsedou,“ připomíná mediální odborník.
„Pije krev prodejným lepšo děvkám kavárnickych sekt ČT“
Proto netuší, jestli v tom hráli nějací politici nějakou roli, spíš Martin Schmarcz slyší trávu růst a jen se mu to hodí do jeho plánu. „A tím plánem je kopnout si do Žantovského. Ať si poslouží, mně je to úplně jedno. Lidé jako pan Schmarcz mi nestojí za velkou pozornost. Ale potěšilo mě a svým způsobem udivilo v kladném slova smyslu, jaké komentáře se pod tím Schmarczovým hanopisem na Info.cz shromáždily. Nejprve ocituji člověka, který se podepsal jako Drahomír Dufek: ‚Žantovského znalosti a objektivita pijí krev novinářským prodejním lepšo děvkam kavárnickych sekt ČT, Bakalovizi atd nevyjimaje‘. To cituji, aby někdo neřekl, že mluvím neslušně. Další diskutující Zdeněk Denis Šmerda píše: ‚Člen rady ČTK, mediální analytik Petr Žantovský s brilantním úsudkem, podloženým širokým společenským přehledem, znalosti lidského jednání a nezaujatý. Je nezaprodaný majiteli žádného media, není ani stranicky zarputilý, tedy uvěřitelný‘,“ cituje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Nedávno tu odkazoval na komentář ze Seznam Zpráv, kde o něm ve snaze ho dehonestovat napsali, že je nepodplatitelný, neochočitelný, a tím pádem nepotřebný pro jakékoli záměry politických stran. „Myslím, že tento pán vystihl tutéž věc jinými slovy. Nebo pan Roman Švarc konstatuje: ‚Tragikomické spíš je, že kdyby byl zvolen Žantovský, komentář by vyzněl jinak. Věc se totiž má tak: je všeobecně známo, že Žantovský je trnem v oku (ne)kolegům novinářům, takže jde stranou jakákoli nestrannost v komentáři...‘ Určitou legrační pointu tomu dává jistý pan Radek Hladil, který jen tak lakonicky připomíná o Schmarczovi: ‚Autor asi někam kandiduje, že by Rada ČT?‘ Z těch reakcí byla jen jedna negativní a ta se netýkala mě, ale mé ženy, takže to bylo úplně mimo mísu. Těší mě, že čtenáři těchto informačních zdrojů umí myslet a děkuji jim za to, že myslí vlastní hlavou, a ne hlavou pana Schmarcze,“ oceňuje mediální analytik.
Nešlo o aktivistu, ale Jelcinem protežovaného kariérního politika
Už delší dobu se debatovalo o tom, že členové Pirátské strany a další zástupci lidu na pražském magistrátu přejmenují náměstí Pod kaštany, kde sídlí ruská ambasáda, na náměstí Borise Němcová. „Jak víme, byl to ruský opoziční politik. Připomenu, že v éře Borise Jelcina to byl politik, který byl dvakrát – z toho jednou dokonce prvním – místopředsedou vlády. V roce 1994 ho Boris Jelcin vzal do Ameriky a představil ho americkému prezidentovi jako svého nástupce. Takže to nebyl žádný pouliční aktivista, nějaký nadšený intelektuál odněkud z podkroví. Byl to normální kariérní, ambiciózní politik, který byl, bohužel, zavražděn, což je mi velice líto, protože to je věc, která do politiky nepatří. Je to hrozná věc a dělat by se to nemělo a v mém světě dělat nesmí. Němcov byl politickým oponentem Putina a založil si stranu, která mu chtěla ve volbách konkurovat,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ve dvojích volbách po sobě se ale nedostal do tamního parlamentu, což ho v jeho ambicích pochopitelně brzdilo. „To, že skončil tragicky, odsuzuji a je mi to moc líto, jako by mi to bylo líto u kteréhokoli jiného politika v jeho situaci. Na druhou stranu, když si vezmeme bilanci vedení pražské radnice v čele s panem Zdeňkem Hřibem z Pirátů, tak zjistíme, že za rok a čtvrt ve funkcích dokázalo pouze poškodit vyvážené vztahy se dvěma ze tří globálních velmocí světa, a to s Ruskem a s Čínou. Nejprve pan Hřib zrušil jakékoli kontakty s Čínou vypovězením smlouvy o partnerství Prahy a Pekingu, čímž zcela jednoznačně poškodil rozpočet Prahy jako města. Už jen to, že bychom měli do Prahy zapůjčenu vzácnou pandu, by naprosto dramaticky zvýšilo příjmy zoologické zahrady, a tedy města Prahy. Zasloužil se i o to, že Čína zrušila pozvání pražským umělcům. Opět je to ke škodě hlavního města,“ upozorňuje mediální odborník.
Fotogalerie: - Náměstí Borise Němcova
Stejný typ idiotské propagace jako Hřib Moskva nepoužila
Proto by ho moc zajímalo, jestli někdo spočítá konkrétní materiální škody, které Zdeněk Hřib ve funkci primátora hlavnímu městu způsobuje. „Dokázal dokonale rozklížit vztahy mezi Prahou a Čínou, ačkoli nevím, odkud bere pocit, že má mandát vstupovat do zahraniční politiky České republiky. Ale piráti mají asi mandát na cokoli, na co si vzpomenou. Nevím, jak si představují demokracii, ale to, co provozují, demokracie rozhodně není, nezná to žádná pravidla, je to jenom výraz nějakého voluntaristického chtění té osoby. Teď se mu podařilo narušit vztahy i s Ruskem. Je to klukovina a naprosto provokativní čin. Náměstí Borise Němcova by mohlo být na jakémkoli místě v Praze. Ale nazvat podle opozičního politika náměstí, na němž stojí ambasáda Ruské federace, je taková soft verze toho, co provádí pan Novotný z Řeporyjí. Ale jen nepatrně soft verze. Zjevně to pan Hřib dělal záměrně s cílem upozornit na sebe a vyprovokovat ruskou reakci,“ je přesvědčen Petr Žantovský.
MUDr. Zdeněk Hřib
Za velice oceněníhodné považuje, že Ruská federace na to nijak nereaguje a zachovává ledový klid. „Ale že by to nějak extra posilovalo přátelské vztahy mezi námi a touto globální velmocí, to docela určitě ne. Moc se těším, až budu moci říci, že díky panu Hřibovi přišel rozpočet Prahy k tolika a tolika penězům, že díky panu Hřibovi dokončila Praha tu a tu část městského okruhu, že díky panu Hřibovi vznikla ta a ta aktivita, která je užitečná pro Pražany. Zatím jsem žádnou za rok a čtvrt nezaznamenal, kromě těch dvou, o kterých jsem teď mluvil, tedy naprosto nekompetentních zahraničních aktivit. Zaznamenal jsem na internetu docela vtipnou reakci, že to je podobné, jako kdyby moskevský magistrát prostranství u české ambasády v Moskvě pojmenoval jako náměstí Vítězného února. Byl by to úplně stejný typ idiotské propagace. A to přesně dělá náš magistrát. A to, pokud jsem dobře informován, za souhlasu všech stran, které v něm mají zastoupení. To je opravdu na velký smutek,“ domnívá se mediální analytik.
Pirátským udavačům vadí, že soukromé subjekty chystají byznys
Počínání pirátské party se týká i závěrečné téma. „Pan senátor Wagenknecht a poslanec Lipavský z této strany poslali americkým kongresmanům udavačský dopis, ve kterém žádají, aby znemožnili prodej mediální firmy Central European Media Enterprises, CME, dříve Ronalda Laudera, do rukou PPF Petra Kellnera. Jde samozřejmě o televizi Nova a dalších televizí a médií ve střední a východní Evropě. Ale Nova je z toho největší akvizicí, protože je to nejúspěšnější komerční televize svého druhu v postkomunistickém světě. Důvodem té udavačské aktivity pánů Wagenknechta a Lipavského je údajně to, že Kellner má nějaké vztahy na Čínu a že když se Kellner zmocní televize Nova, tak jako by ji dal do rukou čínské propagandě. A to je ohrožení naší liberální demokracie, když to tedy trošku zjednoduším,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Vůbec nechápe, jak do toho mohou Piráti zatahovat americké zákonodárce. „Ani jejich funkce v obou komorách nedávají oběma pánům vůbec žádné právo obtěžovat americké zákonodárce tím, že nějaké dvě komerční firmy spolu chtějí udělat obchod. Je to zase jenom velmi laciné promo Pirátské strany, která se chce zavděčit určité části českého publika tím, že vykřikuje o tom, že Kellner jako další ‚nepřítel veřejnosti‘ na dnes už docela bohatém seznamu, na němž donedávna nefiguroval, je teď už nepřítelem liberální demokracie. A proto by se neměl zmocnit televize, kterou mimochodem už jednu dobu vlastnil. Dokonce ji řídil Petr Dvořák, který ji bude pravděpodobně řídit i v budoucnu. Až se podaří tenhle byznys, tak se Dvořák odporoučí z České televize a odkráčí na Novu, protože to tam už zná. A umí ten televizní byznys dělat efektivně, tak proč by ho nedělal dál?“ ptá se mediální odborník.
Piráti jdou ve šlépějích komunistů a jejich znárodňování
Připadá mu to logické, když byl Petr Dvořák celá léta navázán na skupinu PPF. „To je prostě byznys. Jak si vůbec může dovolit nějaký člověk jménem Lipavský, kterého nikdo nezná, možná nějaká paní Lipavská nebo jeho voliči, s panem Wagenknechtem dovolit obtěžovat americké zákonodárce svou udavačskou aktivitou o tom, že nějaký náš podnikatel se údajně podle něj ‚kamarádí‘ s čínskými kruhy a že proto si oni nepřejí, aby mu nějaký americký podnikatel neprodal firmu, která je soukromá. Vychází mi z toho jedna jediná věc. A to, že Pirátská strana podniká všechny kroky k tomu, čemu se říkalo v 45. roce a dalších letech znárodňování. Nova bude vyhodnocena těmi pověřenými soudruhy senátory a poslanci jako strategický podnik a jako takový bude znárodněna. Možná potom zrušena nebo předána do vlastnictví Pirátské strany, nevím, neumím si to představit,“ přiznává Petr Žantovský.
Koneckonců komunistická strana po roce 1948 postupovala úplně identicky. „Tehdy to nebyly televize, ale jiné strategické podniky. Dnes je hlavní strategickou komoditou informace, a tudíž je pochopitelné, že za strategické podniky se považují distributoři informací, tedy například televize Nova, která má vysokou sledovanost. Předpokládám, že se od Pirátské strany a jejích dočasných či dlouhodobých spojenců velice rychle dočkáme různých návrhů na znárodňování, na vyvlastňování některých podniků s poukazem na politické důvody. Pozor, tady není žádný ekonomický důvod, tady je pouze politický důvod. Stejně to zdůvodňovali komunisté po roce 1948, protože velké podniky byly přece ve vlastnictví nepřátel nového lidově demokratického zřízení. Jsme na tom úplně stejně. Jenom se tomu dnes říká liberální demokracie,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
