„Na povrchu se zdálo, že se jedná o tom, jak odvrátit odchod Řecka z eurozóny (Grexit) a ponuré důsledky, jež by to mělo pro měnovou unii. V hlubší, podstatnější, rovině se ovšem jednalo o tom, do jaké úlohy se obsadí nejlidnatější a hospodářsky nejmocnější evropská země,“ uvádí Fischer v komentáři, jehož překlad publikoval Deník Referendum.
Němečtí představitelé v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou dle něj v Bruselu učinili osudové rozhodnutí, které ovlivní jak Německo, tak Evropu. „Ještě nikdy od II. světové války se nestalo, aby Německo nechtělo svým počínáním posilovat Evropu, ale naopak se ji snažilo oslabit. Německý postoj v noci z 12. na 13. července ohlásil touhu proměnit eurozónu z projektu evropské integrace ve sféru vlivu,“ poukazuje Fischer na přerod Německa.
„Pokud mnozí Němci odmítají ostrou kritiku Německa a jeho hlavních představitelů, jež se rozhořela po diktátu Řecku, nasazují si růžové brýle. Zajisté jsme měli co do činění i s pitomoučkou propagandou, která používala neobhajitelné termíny jako „Čtvrtá říše“ či odkazovala na Hitlera. Ale ve své podstatě kritika německého postupu vychází z oprávněného vědomí, že Německo se rozešlo s celou svou poválečnou politikou,“ pokračuje Fischer ve své úvaze o rozhodnutí německých představitelů tvrdě prosazovat německé zájmy.
Podle něj si člověk musí nutně klást otázku, zda kancléřka Angela Merkelová a německý ministr financí Wolfgang Schäuble věděli, co činí. Neochvějná západní orientace a europeizace utvářely dle Fischera po sjednocení země v roce 1989 německou politiku. „Dovolit aby tento pilíř zerodoval, anebo – ještě hůř – docela se zhroutil, je šílenstvím nejvyššího stupně. Z toho důvodu v Evropské unii, jež vznikla 13. července, Německo i Evropa mohou jedině ztrácet,“ myslí si Fischer.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
