Šarapatkovu křiku ještě nebyl konec, dále k tomu ještě napsal: „Tomuhle hnusu roste sebevědomí úměrně útokům části politiků a jejich sluhů v Radě ČT na nezávislou veřejnoprávní televizi.“ „Používat výraz hnus v souvislosti se třemi svými kolegy ze stejného dozorčího orgánu vypovídá spíše o mluvčím než o skutečném hodnocení. Ale to je věc vkusu pana Šarapatky, má-li nějaký. Ale podstatné je to, co uvádí dál: ‚Dnes jsem se obrátil na právníky České televize s požadavkem, aby neprodleně podali trestní oznámení na odpovědné z tohohle odporného plátku,‘ čímž míní ty Vlastenecké noviny. A citoval k tomu výrok vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, která nabádala státní zástupce, aby ‚jakémukoliv podněcování nebo vyvolávání strachu, nenávisti, z jakýchkoliv důvodů, přikládali v této době mimořádný význam‘,“ připomíná mediální analytik.
Obrovské selhání radního, bez pravomocí úkoluje právníky ČT
Neznalost radního, jemuž za rok uplyne šestiletý mandát a ani v sebebujnější fantazii si nelze představit, že by ho poslanci do tohoto orgánu zvolili podruhé, rozebírá podrobně. „Jestliže se pan Šarapatka obrátil na právníky České televize s požadavkem, aby cokoli konali, například aby neprodleně podali trestní oznámení na Vlastenecké noviny nebo na lidi v nich, tak tím zcela jasně ukazuje, že nezná své pravomoci, nezná tedy pravděpodobně ani zákon č. 483/1991 Sbírky, a tudíž v podstatě jenom potvrzuje původní tvrzení paní poslankyně Kořanové, že do takového ctihodného orgánu, jako je Rada České televize, nepatří. Nejen tedy, že se chová způsobem, který vyvolává kroucení hlavy, píše o lidech tu, že by měli umřít, tu, že jsou hnus, tedy nejenže nemá mravy, ale zároveň nemá ani základní povědomost o povaze své práce. A to je docela zásadní,“ upozorňuje mediální odborník.
Mazání kultury a její likvidace slouží k vytváření pocitu strachu
Materiál, který se stal inspirací pro druhé téma, považuje po velmi dlouhé době za první světlo na konci tunelu. „Jde o ten otevřený dopis amerických a anglických intelektuálů kvůli cancel culture, tedy doslova a do písmene mazání kultury, kterou likvidujeme Forresta Gumpa, film Indiana Jones, díl dvě, film Jih proti Severu a další filmová i jiná díla z dřívější či ještě dřívější minulosti. A to jenom proto, že v nich nějací aktivisté z nějaké dementní neziskové organizace objevili nějaký náznak toho, co se jim dnes zdá býti rasismem. Samozřejmě v celé téhle cenzurní aktivitě nejde o nic jiného než o opanování veřejného prostoru, o vytváření pocitu strachu, o otevírání dveří jim samotným k mocenským postům. Stačí se podívat i u nás, kdo podobné aktivity provozuje, a hned si doplníte, o jaké strany, politiky či tendence se jedná,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ke kormidlu jdou piráti, do zubů nože, žralokům kus žrádla
Kulturu rušení proto vnímá jako další krok po stržených sochách a přejmenovaných náměstích. „Je to jenom vytváření pocitu práce, která vlastně žádnou prací není. Je to pouze snaha ovládnout svět. Je to typický boj, který lze na první pohled, ale jenom na první pohled, charakterizovat jako generační. Už jsme ho tady mnohokrát měli. Měli jsme ho v padesátých letech, vzpomeňte: ‚Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé‘ a ‚mladý je každý komunista‘, jak napsal Vítězslav Nezval v textu jedné písně. ‚Mládí zítřek světa‘, to bylo přece heslo. Dnes je tomu zrovna tak, jenom tomu mládí je třeba čtyřicet a má pirátské vlajky. Když sleduji interpelace pirátů nebo dostávám do rukou jejich materiály, tak se mi vybaví písnička Jarka Nohavici „Na jedné lodi plujem“ z konce osmdesátých let, kde zpívá:
Pirátskou vlajku vzhůru
a do zubů nože
žralokům kus žrádla
ať mají něco k jídlu
a bodnout do azuru
sídlíš-li tam Bože
pro tebe padla
teď my jdeme ke kormidlu.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Tuhle píseň od Jarka Nohavici považuje za absolutně věšteckou. „Já ji tu připomínám proto, že strana, která se definuje z principu jako strana zločinecká, neboť piráti byli vždy v historii, a to bez ohledu na interpretaci historie, to je faktum, zločinci, lapkové a vrazi. Předpokládám, že pánové Bartoš a spol. nejsou lapkové ani vrazi, ale vetkli si to do svého názvu bez humoru. Když vznikali, tak jsem to chápal jako určitý typ černého humoru a vnímal jsem to hlavně v kontextu k těm jejich úmyslům bojovat proti kopírovacímu monopolu, proti nabubřování autorských práv, k ochraně sdílení kulturních produktů a tak dál. A bylo mi to sympatické a musím říct, že v mnoha komentářích jsem jim vyjadřoval sympatie nebo se snažil argumentovat velmi podobně jako oni, protože mi to přišlo rozumné,“ přiznává mediální odborník.
Ve světě se začínají hýbat ledy, naznačuje pestrost podepsaných
Najednou se ale z někdejších sympaťáků stala strana pirátů, kteří už nemají smysl pro humor. „Stačí se podívat na pány Michálka, Peksu nebo další, tam opravdu mnoho humoru nenajdete. Ale proti takovým věcem, o nichž jsem v úvodu tohoto tématu začal mluvit, se naši piráti nevyjadřují. To je pro ně asi banální věc, která nepřekročí horizont nějakého normálního sledování. Ale tady se postavily, a to velmi zásadně, proti tomuto likvidování naší historie různorodé postavy. Koneckonců stále se zapomíná na to, že otrokářství zrušila Amerika. To nezrušili nějací úžasní aktivisté, to zrušila Unie po vítězství ve válce proti Konfederaci. A to znamená, že Amerika může být interpretována jako symbol osvobození černochů. Ale dnes se to staví tak, že co bílý Američan, to rasista. Stojí za to se podívat na jména podepsaných, to je velmi zajímavá společnost, která vůbec není vedena nějakou pravolevou osou,“ podotýká Petr Žantovský.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Na jedné straně najdeme jednoznačného a možná až krajního levičáka Noama Chomskyho, levicového liberála Fareeda Zakariu, levicovou novinářku Anne Appelbaumovou. „Na druhou stranu tu máte spisovatelku Margaret Atwoodovou, Salmana Rushdieho, spisovatelku J. K. Rowlingovou, která v podstatě díky eposu o těch čarodějích vrátila děti ke knize a také mnohdy ke konzervativním hodnotám, mezi nimiž dominuje hodnota života. Tato pestrá společnost mě přesvědčuje o tom, že se ve světě začínají hýbat ledy. U nás to jako vždycky bude se zpožděním, ale dojde to sem. Už i proto, že lidé jako Appelbaumová, Zakaria nebo další mají u nás mezi intelektuály velké zastání, viz profesor Keller nebo z druhé strany třeba Václav Bělohradský. To jsou lidé, pro něž jsou tyto ikonické postavy autoritami, a tak věřím, že tady nastane velmi brzy něco podobného,“ doufá mediální analytik.
Zpochybňuje se přírodní základ celého lidského společenství
Závěr bude patřit už několikrát zmiňovanému otevírání Overtonových oken, tentokrát na poli sexuality, která je nám předkládána jako hodnotový rámec pro naše budoucí životy. „Na webu Pro ženy, což mě, přiznám se, docela překvapuje, jsem našel v posledních dnech a týdnech spoustu článků, jejichž názvy už vypovídají o jejich obsahu. Například ‚Partner fantazíruje o jiných mužích. Je snad gay?‘ Článek se zabývá heterosexuálním partnerstvím, v němž se najednou tomu chlapci v noci po sexu zdá o nějakých jiných chlapcích. A teď se tato otázka zásadně rozvádí, jestli to je, nebo není znak toho, že je homosexuálně založený a tak dále. Recept na tuto situaci, je zde nabídnut údajně vědecký názor, že řešením je sex ve třech, zřejmě dva pánové a jedna žena. Ostatně i další článek ‚Co musíte vědět, když se chystáte na sex ve třech?‘ se tomu věnuje,“ konstatuje pro ParlamentníListy.ct Petr Žantovský.
Mgr. Barbora Rázga
Z dříve tabuizovaného a ještě dříve zakazovaného se stává normalita
Při pohledu na smršť podobných článků je namístě klást si několik vážných otázek. „Jestliže nás nějaký web permanentně připravuje na to, že budou všichni souložit se všemi a zejména stejná pohlaví si budou užívat společně, tak kam ta společnost dojde? Kde budeme brát ty děti, kdo nám je bude vyrábět? Marťani snad, které svého času zval do politiky Jiří Paroubek? No možná. Možná lepší Marťani než sexuální údernice z tohoto webu. Ale nechci to zlehčovat, chci říct, že se děsím toho, jak nás to obklopuje, jak se to stává normálním a jak jsme opět pokročili o to jedno Overtonovo okno poznání dál. A z něčeho dříve lechtivého nebo tabuizovaného a ještě dříve zakazovaného a kriminalizovaného se stává normalita. Už je jenom krůček k tomu, aby se z té normality stal recept na jediný povolený způsob žití či soužití. A to je svět, který jde trošičku šejdrem,“ uzavírá Petr Žantovský.
autor: Jiří Hroník