Uvádí, že praotcem technologie „nenásilných revolucí“, tedy revolucí „sametových“ či různě „barevných“, je Gene Sharp. Na jedničku mezi jeho dědici prý aspiruje Peter Ackerman. Toho Skála označuje za gamblera finančních trhů a politického intrikána v jedné osobě.
Vydělal na kšeftech s rizikovými cennými papíry
Ackerman prý vydělal přes 300 milionů na obchodech s rizikovými cennými papíry. „Hlavně ve vedení Capital Markets Drexel, který pak poslal do konkurzu,“ píše Skála. Podle něj Ackerman se Sharpem zakládali už roce 1982 Albert Einstein Institute, první centrum nenásilných revolucí.
Už před lety prý sepsal i opus zvaný Strategické aspekty hnutí nenásilného odporu (Strategic Aspects of Nonviolent Resistance Movements). Sám zastával také posty ve spolcích, jejichž „lidskoprávní kousky“ prý řídí americká tajná služba CIA. V této souvislosti Skála zmiňuje například radu Freedom House. Ackerman prý zasedal i v prominentních grémiích koncipujících i brutální násilí, jako jsou prý Council on Foreign Relations.
Nástupcem Albert Einstein Institute je Mezirnárodní rada pro nenásilné revoluce
Investičnímu bankovnictví se původně věnovala i Ackermanova pravá ruka, Kanaďan Berel Rodal. Má za sebou sérii postů v diplomatických a bezpečnostních strukturách včetně generálního ředitele politického sekretariátu ministerstva národní bezpečnosti.
Současným nástupcem Albert Einstein Institute je Mezinárodní rada pro nenásilné revoluce (International Council on Nonviolent Revolutions). Jejím zakládajícím šéfem je právě Ackerman a Rodal místopředsedou. „Co už ti zbrojnoši ‚nenásilí‘ mají za sebou – a nač mají zálusk teď – shrnuje jejich společná programová stať,“ píše Skála a několikrát ze zmíněné stati obšírně cituje:
Pro úspěšný občanský odpor jsou klíčové tři prky
„Dějiny a především nedávná historie nás učí tomu, že pro úspěšný občanský odpor, pro vítězství boje za práva a svobody cestou nenásilných občanských kampaní jsou klíčové tři prvky. Hnutí se musí předně sjednotit pod vedením těch, kdo reprezentují celou šíři populace, a ne jen jednotlivé strany a třídy. Také předáci hnutí musejí dosáhnout shody ve vztahu k řadě dosažitelných cílů. ‚Solidarita‘, vzniklá jako svobodné odbory v zájmu vytvoření politického prostoru, se potřebovala rozšířit na úroveň masového hnutí, aby změnila zemi. Původní zaměření na skoncování s komunistickým režimem mohlo přinést mnohem menší úspěch.“
Celý text najdete ZDE
Zadruhé je prý úspěšná občanská rezistence výsledkem systematického plánování umožňujícího přitáhnout k účasti a mobilizovat lidí různého původu, aktivizovat nejrůznější představitele občanské společnosti: mladé i staré, muže i ženy, chudé i bohaté. „Síla a legitimita se rodí spolu s počtem účastníků a představitelů,“ cituje Skála a pokračuje: „Zranitelné body režimu – politické, sociální, komunální, ekonomické, vojenské, mezinárodní – je třeba pochopit, prozkoumat a využít. Tak jako protivník využívá represe a kooptace k tomu, aby opozici, ty, kdo plánují nenásilné akce, rozdělil a rozdrobil, je třeba autoritářského protivníka oddělit od pilířů jeho podpory, na nichž závisí uplatnění jeho moci. Cílem nenásilných akcí je, na rozdíl od postupu usilujícího o ‚svržení‘ a využívaného ozbrojenými povstalci, eroze či podlomení samotných základů totalitního režimu cestou masového hnutí, schopného vyvíjet nátlak, a vyvolávat tak změny v loajalitě klíčových sektorů a aktérů. Represe je třeba umět předvídat a plánovat vše tak, aby se jejich negativní dopad omezil na minimum, a adaptovat se vůči nim. Od počátku promyšlená, dlouhá série stávek, bojkotů, protestů a mnoha jiných nenásilných sankcí hází rukavici legitimitě autoritářského vládce, vznáší otazníky nad jeho schopností vládnout či schopností okupanta udržet občanskou společnost pod kontrolou. …. Nenásilné hnutí se musí plánovat a postupně organizovat své zdroje, tak aby dosáhlo taktických možností, přesahujících hranice konfliktu. Efektivní občanský odpor musí být s to uplatnit celou škálu taktik, zkoncipovaných s invencí jako integrální součástí komplexní strategie, a vyvíjet na protivníka permanentní tlak.“
Zatřetí si prý taková hnutí musejí zachovat svůj nenásilný ráz, poněvadž násilí s sebou nese vážné následky. „Pokud na násilí v určité fázi dojde, občanská účast se vypaří. Použití násilí navíc zredukuje na minimum pravděpodobnost, že k režimu zaujmou distanci voliči, o něž se opírá, včetně majitelů byznysu a ozbrojených strážců státu, o jejichž loajalitě vůči režimu není pochyb. Na tyto skupiny lze působit cestou efektivní občanské akce, ocitnou-li se však pod palbou, dezerce se od nich dá čekat jen sotva,“ cituje Skála a pokračuje citacemi dalších podrobností návodu, jak nenásilnou cestou svrhnout nepohodlný režim.
A jak Skála okomentoval zmíněnou stať, z níž obsáhle citoval? „Bigotní víra, že samety a majdany jsou dílka spontánní, dostává ránu parádní. Tu z milosti.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
