„Není tady poprvé. Jen ať je tím, čím je,“ vzkazuje na Hrad Jan Svoboda z Aše. Paní Svobodová, zákonitá manželka, k tomu dodává: „…přišli se podívat, protože prezidentovi fandíme. Já sice politice moc nerozumím, ale beru jej tak nějak normálně…“
S chutí si pak berou od organizátorů prezidentský portrét.
Podívat se a podpořit
Pan Mašek nám se smíchem odpovídá – co by tu dělal, že? To je přece jasné! „Přišel jsem se podívat na hlavu státu, přece! Mám jej rád, myslím, že moudřejšího prezidenta jsme ještě neměli,“ chválí Miloše Zemana místní starousedlík. „ Je prostě vidět, že je to sečtělý a celkově vzdělaný člověk. Vyzná se v politice, je moc chytrý a já mu moc fandím. Občas je s ním sranda, a to je správné, legrace musí být. Mně to nevadí, když řekne něco od plic nebo z legrace, ale přece život je takový,“ omlouvá občasné bonmoty a žertíky pan Mašek.
Hodinu před příjezdem hlavy státu je tu už pořádně plno, lidé se vyhřívají na sluníčku – důchodci a maminky s dětmi, ale také děti předškolního věku. Je slyšet romština, vietnamština, ukrajinština, němčina.
Ukrajinec a babička
„Ať už si Ukrajinu nebere do huby,“ posílá prezidentovi vzkaz Volodymir, bývalý inženýr z Černovců od rumunsko-ukrajinských hranic, který prý dělá v montovně, přivydělává si načerno ve městě různými stavebními pracemi nebo v sezóně pomocí na zahradách a načerno jezdí i do nedalekého Bavorska, Selbu.
Čas akce se neúprosně blíží, dopředu pospíchá i devětaosmdesátiletá Anna Šoustová z Aše. „I když nemohu dýchat, tak jsem tady,“ přerývaně nás informuje. Přece nemůže chybět. Nohy jí ještě slouží, nepotřebuje zaplať bůh ani hůlku. S babičkovským šátkem ji všichni pouštějí kupředu, ale paní skromně usedá do zadních řad.
Na setkání s prezidentem v Aši. Foto: Václav Fiala
Nespokojenec
Nespokojeně, až rozčíleně brblá v zadních řadách místní občan, jmenovec známého západoněmeckého politika, pan Schröder. „Jsou to tady všechno pí**viny, to mi připadá jako navedený otázky. Nic podstatnýho,“ vyjadřuje zdrcující kritiku na akci. „Myslel jsem, že se někdo zeptá, kde jsou fabriky, co tady byly, těch osmdesát procent lidí, co teď dělá v Reichu. Všechno se tu zničilo. Statky v prdeli, porcelánky v prdeli, fabriky, kde se šilo, ty jsou taky v hajzlu. Nechali to tu rozkrást,“ rozhazuje rukama, až se na něj okolní lidé mračí, protože dobře neslyší, co hlava státu právě povídá. „Nejsem prostě nadšenej. Kupónová privatizace a tenhle,“ pokynul k tribuně s prezidentem, „tomu přihlížel. Teď už se nedá nic rozkrást, protože všechno mají Němci. Já jsem jezdil kamionem, po těch fabrikách, kde dřív byla Tosta a další, a tam se dělají dráty pro Němce. Ty se navezou do Německa, složí se a mají z toho nejlepší auta. Vždyť tu není žádná pořádná firma,“ stěžuje si hořce a zdá se, jako by se nikde nemohl pořádně vypovídat. Zdravice místních lidí se mu evidentně nelíbí.
Psali jsme:
Na koho vlastně mít pifku?
„Já jsem pořád jezdil venku,“ zavzpomínal na léta za volantem náklaďáku. „Teď jsem pár let po mrtvici doma a když slyším denně zprávy, tak je mi zle, jak vidím, jak to tu dopadlo. Hrůza,“ konstatuje. I když se nalézáme v opraveném centru města, muž opakuje: „Tady se toho ale zničilo. My jsme se sem nastěhovali před revolucí. Kluk chodil do školky do staré budovy po Němcích, a teď je to všechno vybrané. Když jsem chtěl být v první třídě jiskřička, tak ředitel mi to zakázal, že mám německé jméno. Takže bych měl mít na komunisty pifku. To samé bylo s pionýrem. Mně tedy ublížili, ale pak jsem se oženil, byla práce a věci okolo mne nezajímaly,“ svěřuje se. Vůbec to nebyla „báječná léta pod psa“.
Andrej na Hrad!
„Když jsem jezdil s kamionem, měl jsem padesát tisíc, ale na důchod to bylo patnáct. A když jsem začal, dostával jsem jen deset tisíc. Když jsem pak dostal důchod, tak jsem na to čuměl jak debil. Tak všem říkám, bojujte. Dělal jsem na uranu v Tachově, to taky všechno zavřeli. A ten debil Kalousek mi přidal důchod 34 korun. Babiš je tam krátce a mám od něj 17 nebo 18 stovek, tak proč bych mu nefandil,“ pochvaluje si předsedu vlády ašský důchodce. „Chtělo by to mladšího prezidenta. Já bych byl za toho Slováka,“ (rozuměj Babiše, pozn. autora ) „ten dělá politiku vůbec nejlíp.“
Blamáž v podobě šály i trikotu?
Starosta na závěr setkání velebí firmu OK textil, která dělá šály. Prezident ji dostal v národních barvách. „Ale to je německá fabrika,“ nepřestává Čech s německým příjmením. „Proč to neudělali v Tostě? Protože už je po fabrice. Nadobro. Takže blamáž,“ mávne rukou a zavzpomíná na minulou návštěvu prezidenta, kdy hlava státu dostala cyklistický dres. „To je výsměch, když tu dříve byla fabrika na jízdní kola – Eska! A co po ní zůstalo?!“ Teď se prý klaníme Němcům, co dělají trika. A teď taky šály.
Německý manželský pár, který se přichomýtl k akci, zvědavě pozoroval ochranku i prezidenta. Wolfgang z Marktrewitzu má jasno: Moc starý prezident, moc. To se mi nelíbí.“
V rozcházejícím se davu se ještě hovoří o Jaromíru Soukupovi. Velebí se jako nejlepší a jediný novinář, kterého uznává i prezident. K jiným novinářům, přítomným na akci a samozřejmě označeným a akreditovaným, jde u mnohých o nedůvěru hraničící s odporem.
Na setkání prezidenta s občany ve Vintířově. Foto: Václav Fiala
Dar kováře
O popularitě Miloše Zemana svědčí i osobní dar jednoho z občanů, který do mikrofonu na setkání v předcházejícím dnu ve Vintířově prohlásil, že jej považuje „… za nejlepšího českého prezidenta v novodobé historii republiky“. Chebský kovář Jan Semerád sem přijel speciálně „... kvůli panu prezidentovi. Vážím si jej za jeho upřímnost, otevřenost,“ uvedl pak chlap jak hora pro ParlamentníListy.cz. „Jako jiní politici nemá žádný politický kalkul, umí mluvit jasně a považuji jeho projevy za chlapskou racionalitu. Myslím si, že takového prezidenta jsme neměli,“ pochválil Miloše Zemana a předal mu svícen s dvěma mohutnými svíčkami, na což prezident reagoval, že si je vystaví v Lánech nebo na Hradě a po skončení svého působení si tento dar vezme s sebou „na vejminek“.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
