Moderátora Jakuba Vilímka z řadu studentů Masarykovy univerzity nejprve zajímalo, jak Osolsobě může hodnotit představení, které neviděl. „Není to podmínkou, pokud si seženu spolehlivé recenze, videomateriál, fotografie, a pokud z veřejných zdrojů vím, jak ta inscenace vypadá,“ myslí si brněnský akademik.
Moderátor se proto úsečně zeptal, jaké informace tedy Osolsobě má. Ten mu předložil recenzi z českého časopisu Svět a divadlo, jejíž recenzentka v roce 2016 o vídeňském uvedení hry napsala, že snad ani neměla parametry profesionálního divadelního výkonu. Recenzentka také napsala, že hra v podstatě nabádá k násilí vůči Evropanům a veřejně deklarovala, že jejím cílem je působit Evropanům bolest.
Tuto zdrcující recenzi organizátoři festivalu, kteří slovinské divadlo pozvali, vůbec nevzali v úvahu. Přitom z ní mohli zjistit, že se jedná o představení založené na prvoplánové provokaci a předejít všemu, co se posléze odehrálo.
Moderátorovi se nepozdávala formulace profesora Osolsobě, že hra probouzí násilí. A i tato recenze je jenom jedna, mohly prý existovat i jiné.
„Ta hra je extrémně hrubá,“ trval profesor na svém. A připomněl, že dotyčné divadlo přivezlo na brněnský festival takové hry dvě, v té druhé byly předvedeny chuťovky jako rozřezávání křížů motorovou pilou nebo znásilňování sochy Jana Pavla II.
Kontroverzní scéna z divadelního představení.
Mladý moderátor mu namítal, že kdyby hru viděl celou, možná by získal kontext, vysvětlující záměr zmíněných skandálních výjevů. Profesor namítl, že jestliže je ve hře výslovně jmenován Jan Pavel II. a explicitně ukázána česká vlajka vytahovaná z vagíny herečky, tak jsou to natolik jednoznačné výjevy, že je žádný kontext nezmění. „Ale také tam máte nějaký kontext,“ opakoval zatvrzele moderátor. „Ano, kontextem je násilí. Je to rituál nenávisti,“ reagoval profesor Osolsobě v narážce na to, že slovo násilí dali tvůrci dokonce do názvu hry.
Moderátor namítal, že je přece na každém divákovi, jestli na takové představení půjde. Osolsobě mu připomněl, že organizátoři financují svůj festival z veřejných peněz. A dodal, že několik měsíců před festivalem dostávali organizátoři množství dopisů, kde lidé psali, že jim takové představení působí bolest.
A navíc bylo zjevné, že se představení dostává na hranu nejen etiky, ale dokonce i protiprávního jednání. „Oni jim odpovídali jenom tím, že je to obsahem umělecké svobody,“ připomněl profesor.
Přitom to podle něj není pravda. „Umělecká svoboda, tak jako každá svoboda, nemůže být bezohledná a krutá,“ pokračoval.
„A jakým způsobem tedy narušuje svobodu těch lidí, kteří si stěžovali?“ ptal se moderátor. Profesor vysvětloval, že jestliže zesměšňujete symboly, kterým daný člověk věří, tak to samozřejmě útok na jeho svobodu je.
Moderátor si našel v papírech slova ředitele festovalu Martina Glasera, že svoboda končí zdmi divadla Husa na provázku. „Ta hra je zásadním deliktem proti občanskému soužití, a proti principu neminem ledere- neškodit druhým,“ trval na odmítavém stanovisku profesor. A tvrzení, že hra byla pouze interní záležitostí divadla, je podle něj nesmyslná, když festival a hra měly plánovanou propagaci a počítalo se s tím, že se o ní povede veřejná debata.
Moderátor upustil další perlu: A reprezentují ty obrazy, které se objevují na internetu, tu hru správně?. „Nemusím vypít moře, abych věděl, že je slané,“ odpověděl mu profesor citátem.
Profesor Petr Osolsobě debatuje s mladým studentem o kontroverzním divadelním představení v Brně.
Po dalších sedmi minutách debaty v kruhu, kdy se moderátor snažil vnucovat, že si nelze utvářet obrázek o představení na základě jednoho kritického názoru, když jiní mohou představení chválit, profesor nevydržel: „To je argumentace tak absurdní, jako kdyby někdo řekl, že na základě něčí interpretace je režim v Severní Koreji krutý a na základě jiné interpretace je to ten nejlepší režim na světě,“ kroutil hlavou. Když si na povykujícím studentovi vymohl slovo, začal vysvětlovat, že existují uznávaná objektivní kritéria pro umělecká díla, která se uplatňují například při znaleckých posudcích před soudem.
Následně moderátorovi musel připomenout, že ze sálu nebyli vyvedeni jen diváci, kteří vnikli na pódium, ale i takoví, kteří později projevovali své zděšení výkřiky z publika. A dodal, že „aktivizace diváka“ je v moderním divadle velmi žádaný prostředek, takže je divné, proč je nyní kritizována.
Po dalších moderátorových poznámkách tvrdě konstatoval: „Já neznám v dějinách českého divadla takovou hrubost, jaká se odehrála 24.5. a 26.5. tohoto roku. Neexistuje v dějinách českého divadla taková hrubost,“ ujistil.
Která skupina obyvatel potřebuje od státu okamžitou pomoc?Anketa
A pak moderátora šetrně poučil, že pokud se na debatu připravoval, měl by vědět, že dějiny divadla jsou plné přerušených představení.
„Ale my žijeme v jednadvacátém století. To je dneska standardem, že diváci přijdou na jeviště a budou hercům říkat své názory?“ ptal se pobouřeně moderátor.
„Správně jste řekl, že žijeme v jednadvacátém století,“ přikývl profesor. „A já se vás ptám. Je v jednadvacátém století standardem, že divadlo bude pod záminkou kladení znepokojivých otázek úmyslně urážet lidi?“. „To je vaše otázka. Ale jaká je odpověď na tu otázku,“ vyštěkl moderátor.
Profesor se jej řečnicky zeptal, zda byla dříve touha urazit Evropany a cynicky se jim vysmát, nebo reakce diváků. „Kdo se cynicky vysmívá,“ nechápal student. Profesor mu ochotně odpověděl, že cynicky se vysmívá jak autor, tak ti, kteří představení na festival přivezli.
„Umělecká svoboda zde byla chápána zcela falešně. Umělec nemá imunitu, aby ubližoval,“ snažil se vysvětlovat později. Moderátor se stále točil na tom, že „ti diváci vyšli na jeviště a přerušili představení“.
Profesor se pak dostal k tomu, že představení musí uspokojit svobodu všech diváků v publiku a to je možné pouze v tom případě, že se bude držet zásady „nikomu úmyslně neškodit“. „A toto představení úmyslně škodilo,“ dodal.
Moderátor stále opakoval své, ale přitvrdil, že představení bylo narušeno „násilím“. „Prosím vás, co ti lidé udělali,“ kroutil už otevřeně hlavou profesor. „Omezili na osobní svobodě ty herce,“ čílil se moderátor.
Profesor tvrdil, že herci páchali právní delikt, moderátor rozhořčeně trval na tom, že „v tu chvíli“ žádný delikt nepáchali. „To je sofistika a vy to velmi dobře víte,“ usmál se pan Osolsobě.
Vše uzavřel názorem, že škoda způsobená českým křesťanům a všem, jejichž hodnot se dotýkalo, byla nesrovatelně větší než újma provokujících herců. Pak mu zjevně zklamaný moderátor poděkoval za rozhovor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
