Závěrečné dny uplynulého roku přinesly ve sdělovacích prostředcích ledacos zajímavého, a tak bylo z čeho vybírat i do pravidelného hodnocení mediálního analytika Petra Žantovského. „Omráčila mne reakce, kterou u našich médií vyvolal svatoštěpánský projev prezidenta Miloše Zemana. Sám jsem ten projev považoval snad až za příliš umírněný, vyvažující slova chvály na ekonomickou politiku a diplomacii naší vlády a slova vlastenectví adresovaná velmi klidným způsobem všem občanům, kteří pociťují oprávněné obavy, že nás migrační vlna rozpoutaná Angelou Merkelovou přivede do velkých problémů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Z projevu hlavy státu měl dojem, že prezident v sobě našel kus hodně velkého sebezapření. „Miloš Zeman umí často vystupovat mnohem štiplavěji a adresněji, tentokrát však vytáhl opravdu to podstatné a nezdržoval se s líbivými, ale nikoli nezbytnými rétorickými ornamenty, bonmoty a floskulemi. Tento Zeman jako by se vrátil do časů Zemana z dob slavného výroku na adresu islamistů ze září 2001 – ‚S teroristy se nejedná, s teroristy se bojuje‘. Lapidární, přesné a nebojácné. Takového tehdy mělo Česko premiéra a takového chce ve své většině mít prezidenta,“ připomíná mediální odborník.
Tématem nebyly myšlenky z projevu, ale sama osoba prezidenta
Bez ohledu na obsah prezidentova poselství se daly předpokládat záporné reakce od opozičních politiků. „Například od předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska. Nezklamal, ale – protože, jak už bylo řečeno – Zemanův projev mu mnoho munice ke střelbě nedal, Kalousek se omezil víceméně na osobní výpad. Je to škoda, protože i Kalousek je nesporně politik vyšší ráže, než aby zůstal jen u toho, co předvedl na margo Zemanova vánočního projevu. Zřejmě panu Kalouskovi docházejí argumenty. Nicméně, je to opoziční politik a opoziční výrazivo se od něj čeká,“ připouští Petr Žantovský.
Psali jsme:
Udivilo ho však, jak se k projevu postavili novináři. „A to i – a často zejména – ti veřejnoprávní. Příklad hledejme hned v pondělních Událostech, komentářích České televize. Pan Dolanský tam zpovídal předsedu Senátu Milana Štěcha a místopředsedu ODS Tomáše Vystrčila. Takto si ČT představuje vyváženou diskusi? O Štěchovi i malé dítě ví, že Zemana nemůže z nějakých, možná osobních důvodů vystát. A Vystrčil opět je opoziční politik, a tak mu opoziční pozice vkládá do úst opoziční názory. Bylo jasné, i z výběru hostů, i z moderace, že tématem – jak už v ČT je pomalu zvykem – není věc sama, příkladně myšlenky z prezidentova projevu, nýbrž že cílem je sama osoba prezidenta,“ poukazuje mediální analytik.
Když země není naše, ať neberou peníze od jejích občanů, ale třeba od TOP 09
Obzvlášť pikantně to podle něj korunoval moderátor Lukáš Dolanský ve svém umanutém tanci nad Zemanovou větou „Tahle země je naše“. „Nevím, co přesně vede naše novináře k torpédování právě této věty. Myslí si snad pan Dolanský a spol., že tato země patří někomu jinému? Tak proč od té země a jejích obyvatel tak nestatečně berou peníze za svou činnost ve veřejnoprávní České televizi? Neměli by sebrat zbytky hrdosti a mají-li za to, že tahle země není naše a prezident nemá, co to říkat, tak odejít středem do nějakého jiného působiště, kde se se svými názory uplatní lépe – třeba do volebního štábu TOP 09?“ ptá se Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Nebyl to však moderátor, ale předseda Senátu Milan Štěch, kdo vyložil skutečný trumf, když řekl, že ta zmíněná prezidentova věta je „nebezpečný výrok“. „Inu, nevím, co je na výroku ‚tahle země je naše‘ nebezpečného, ale hlavně už vůbec nevím, proč se ta věta jeví nebezpečnou druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli. Pokud to někdo neví, tak jen pro pořádek připomínám, že podle Ústavy by v případě, že by hlavu státu kupříkladu přejel autobus, část jeho pravomocí, byť přechodně, by převzal právě předseda Senátu, v našem případě pan Štěch. Proto je dvakrát podivné, že pan Dolanský nežádal od pana Štěcha vysvětlení domněnky o nebezpečnosti prezidentova výroku. Asi prostě proto, že to panu Dolanskému hrálo do not,“ myslí si mediální odborník.
Rozdíly ve výrocích pomazaných hlav byly až podivuhodně bezedné
To nejlepší však v pondělních Událostech, komentářích teprve mělo přijít. „Pointa stála v závěru diskuse, kdy se pan moderátor optal prezidentova mluvčího pana Ovčáčka vcelku prostoduše: ‚Proč musíte jako mluvčí vysvětlovat slova hlavy státu?‘ Jednoduchá odpověď by zněla: ‚Inu proto, pane redaktore, že se na to pořád tak umanutě ptáte.‘ Také se říká ‚na hloupou otázku hloupá odpověď‘. To ale pan Ovčáček neřekl, neboť je zjevně dobře vychován,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V uplynulém týdnu hned dvakrát excelovaly v diskusích České televize pomazané hlavy akademické. „V pondělí politolog docent Bořivoj Hnízdo a historik profesor Martin Kovář, ve středu pak tři páni profesoři – lékaři – Pavel Pafko, Jan Pirk a Cyril Höschl. Propastné rozdíly některých jejich výroků byly až podivuhodně bezedné. Všichni se v diskusích tak či onak dotýkali problémů týkajících se současné Evropy otřásané migrační vlnou a s perspektivou víc než nejasnou. Profesoři Pirk, Pafko a Höschl, každý jinak, každý trochu po svém, ze svého úhlu pohledu – ale všichni velmi seriózně a odpovědně – uvedli, že migrace může být reálnou hrozbou i u nás, v Evropě už je, a obavy lidí jsou důvodné a pochopitelné,“ oceňuje mediální analytik.
Putnovu ubohost s příkladným opovržením citoval i uznávaný profesor Pirk
Zcela jinak se zachoval historik Martin Kovář, který před jasným slovem utekl do politického postoje. „Mimo jiné pravil, že je dobře, že o naší budoucnosti nerozhodují naše politické elity – jmenovitě premiér a prezident, nýbrž že se o té budoucnosti bude rozhodovat ‚rozumněji‘ v Německu či Francii. Jak toto může vyslovit akademik, který dostal svoji profesuru z rukou prezidenta, když zároveň tvrdí, že tato politická pozice o nás nemá rozhodovat? Neměl by tedy opět statečně a věren svému přesvědčení vrátit titul do rukou – vlastně kohokoli, když se mu prezident tak protiví?“ zamýšlí se Petr Žantovský.
Ostatně podobná řečnická otázka by dle jeho názoru měla směřovat i k profesoru Martinu C. Putnovi. „Ostatně jeho nedávný, věru kulišácký kousek s příkladným opovržením citoval v oné debatě i profesor Pirk. Putna totiž obešel fakulty Univerzity Karlovy, kde visely plakáty zvoucí na besedu s politologem Petrem Robejškem, počmáral je a napsal na ně ‚Ruský šváb‘. Profesor Pirk se právem táže: ‚Toto je chování akademika, profesora? Kde to jsme?‘ Co je to za zemi, dodejme, která staví do jedné roviny ctihodné Pirky či Höschly – a vedle nich Putny a Kováře?“ podivuje se mediální odborník.
Akademická obec si za ostudu s katolickou buznou může sama
Hned ale dodává, že si za to páni profesoři – nikoli jmenovitě tito zmínění lékaři, ale akademická obec jako celek – mohou sami. „A to tím, jakou rozpoutali kampaň proti prezidentovi, když se zdráhal ověnčit akademickým titulem právě Putnu, který se předtím truchlivě proslavil výroky o ‚katolických buznách‘. Tehdy zněl z akademické obce silný a v zásadě jednotný hlas: politici nemají co zasahovat do akademických svobod. Nu dobrá, ale pak se akademická obec sama musí důstojně vyrovnat s činy, jaké předvádí třeba právě Putna. Neměli by se přinejmenším zamyslet nad ostudou, pod kterou se takto, třeba jen absencí hlasitého nesouhlasu, podepisují?“ doporučuje Petr Žantovský.
Miloš Vystrčil
Alespoň jednu opravdu potěšující událost nám Česká televize těsně před koncem roku přichystala. „V Událostech, komentářích den před Silvestrem přinesla dva opravdu hodnotné příspěvky. Prvním byl rozhovor s emeritním prezidentem Václavem Klausem a tím druhým debata s politologem Petrem Robejškem a europoslancem Jiřím Pospíšilem. Začneme-li tím prvním v řadě, pak o Václavu Klausovi lze konstatovat jediné: navzdory patrně jistému nachlazení byl v neuvěřitelné formě. Mluvil s nadhledem, lehkostí, a to nejen intelektuální, to je u něj samozřejmostí, ale i rétorickou, navzdory vážnému tématu – perspektivy Evropy zasažené migrací a absurdní europolitikou Bruselu – dokonce chvílemi i s humorem, byť velmi hořkým,“ hodnotí mediální analytik.
Trefné vyjádření podstaty sporu, že legální pas z nikoho Evropana neudělá
„Takového Klause každý den nevídáme. A takového Klause potřebujeme jako sůl. Nejen že pojmenoval všechny věci přesně a bez okolků, jen minimálně se uchyloval k diplomatickému vyjádření, většinou šel tvrdě na věc – zejména co se týče právě zcela rozpadlé a k neodvratné institucionální sebevraždě směřující eurounijní konstrukce – ale nacházel nepříjemně přesná, byť na první pohled tvrdě, jenomže logicky, vyhlížející pojmenování věcí, na něž si skrze licoměrnou politickou korektnost už masově netroufáme,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Exprezidentovo vyjádření o tom, že migranti jiné kulturní a hodnotové orientace, byť žijí v Evropě s legálním pasem už roky, nejsou v pravém smyslu Evropany, ale opět Iráčany, Syřany či Pákistánci bydlícími v Evropě, považuje za nejpřesněji vyjádřenou podstatu sporu, který se vede kolem faktu, že u atentátu v Paříži 13. listopadu byli muslimové třetí generace usídlení právě ve Francii či jinde v západní Evropě. „Jde totiž o ten kulturní a hodnotový rozměr, a ten všichni zastánci falešné ‚rovnosti‘ záměrně přehlížejí, neboť jej neumějí vysvětlit. Nabourává totiž jejich ideologické vzorce, za které – většinou skrze nějaké nestátní neziskové organizace – pobírají z veřejných zdrojů hezké peníze,“ vysvětluje mediální odborník.
Argumenty podepřené tvrzení o nezvratně škodlivé Evropské unii
Zlatý hřeb a důvod k veliké pokloně vůči Václavu Klausovi našel v jeho odpovědi na moderátorovu otázku, zda se chystá znovu kandidovat na prezidenta republiky. „Klaus samozřejmě neřekl ano-ne, nejen proto, že to nejde, ale prostě proto, že se to nemá. Tomu se totiž říká kinderstube, a to je něco, co v našich zemích skoro vyhynulo. Jak řekl sám Klaus: máme prezidenta, který si nadto počíná zejména v zahraničněpolitických otázkách velmi dobře, a proto to není téma k dnešní debatě. Kdyby si aspoň trochu této řečnické a diskusní etiky osvojili moderátoři České televize, nemusela by existovat tato rubrika,“ domnívá se Petr Žantovský.
Vzápětí po Václavu Klausovi nastoupil do studia český politolog, ekonom, komentátor a publicista žijící v Německu Petr Robejšek. „Tedy ten, kvůli němuž se tak ztrapnil jakýsi Putna v chodbách Univerzity Karlovy. Robejšek není politik, a tak si může dovolit být ještě věcnější a méně diplomatický než Klaus. Velmi přesnými argumenty potvrzuje Klausovy vývody. Nazývá Evropskou unii už nikoli nefunkční, čili napravitelnou směrem k lepší funkčnosti, nýbrž dysfunkční, čili v zásadě už škodlivou, a to nezvratně,“ upozorňuje mediální analytik.
V unii partnerů by čtyřem subjektům nemuseli ti ostatní jen kývat a sloužit
Podle jeho názoru říká Petr Robejšek velmi trefně, že dnes není členství v Evropské unii pro členské země výhodou, nýbrž nevýhodou, přítěží, handicapem – a vzhledem k absurdní migrační politice eurolídrů také rizikem a nebezpečím. „Jasně říká, že o celém dění v Evropské unii rozhodují dvě, tři nejsilnější země plus Evropská centrální banka. Tedy dejme tomu čtyři subjekty, které se o čemsi dohodnou, a na těch ostatních se jen chce, aby poslušně kývali a sloužili. To už ale, dodejme, není žádná unie partnerů, nýbrž diktatura elit. A to nemá s demokracií nic společného,“ poznamenává Petr Žantovský.
Proti Petru Robejškovi seděl ve studiu České televize europoslanec Jiří Pospíšil. „Nutno dodat, že ten klouzal jako úhoř. Na jedné straně stále podrobuje verbální kritice politiku Evropské unie, ale zapomíná poněkud, že je její integrální součástí a že je za to bohatě placen. Navíc často chápeme, že Pospíšil vlastně neví, o čem mluví: jestliže jako důvod pro zachování Evropské unie uvádí ekonomické svobody – volný pohyb osob, kapitálu, zboží a tak dále – pak je zřejmé, že nezná dějiny evropské – původně právě jen hospodářské – integrace, nic neví o zkratkách EHS, CEFTA a podobně. Měl by si to doplnit, když se k tomu chce vyjadřovat,“ nabádá mediální odborník.
Na pár dnů jsme tu měli normální svět, kdy mluvili ti, co mají co říct
Pak by totiž věděl, že to, proč Evropská unie právě hyne na úbytě, nejsou ekonomické výhody a dohody. „Ty byly na světě mnohem dříve, ještě v době, kdy Angela Merkelová působila v mládežnické organizaci FDJ. Tím důvodem neodvratného konce EU je snaha těchto Merkelových ovládnout Evropu z jednoho centra, a to nikoli jen ekonomicky, ale politicky. Bez ohledu na (ne)souhlas ostatních, na jejich (ne)spolupráci a (ne)ochotu být k takovému inženýrskému konstruktu loajální. A to všechno se ukázalo mnohem dříve, než k nám přišli první migranti. Ti jen strhli i poslední líbivé závoje a odhalily ošklivou, pravdivou tvář bruselské autokracie,“ tvrdí Petr Žantovský.
Závěrem poukazuje na to, že obvykle končil jeden rok a ten následující začínal projevem hlavy státu. „Naposledy desetkrát po sobě Václava Klause. Miloš Zeman tuto privilej opustil, přemístil se do vánočních dnů a konec roku přenechal opět Václavu Klausovi. Což je dobře. Aspoň na těch pár dnů mezi svatým Štěpánem a Silvestrem si našinec mohl připadat jako v normálním světě, kde mluví ti, co mají co říct,“ dodává mediální analytik na závěr svého prvního letošního hodnocení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
