Zatímco akce na Hlavním nádraží se účastnili lidé z Autonomního sociálního centra Klinika, kolem iniciativy Hlavák a například i novinářka Fatima Rahimi z internetového Deníku Referendum, před ambasádou Maďarska zhruba ve stejnou dobu řečnil Klaus mladší, Ladislav Jakl, či dvojice Martin Konvička a sociolog Petr Hampl.
V tomto textu nicméně ParlamentníListy.cz přináší několik postřehů z akce na podporu přijetí sirotků.
K vidění byla řada transparentů, na červeném pozadí například jeden hlásající „proti politice strachu“. Nic proti tomu, populismus je v současné Evropě zmítané reálnými problémy, mocnou zbraní, dále pak například „uprchlíci, vítejte“.
V úvodu akce zazněl zprostředkovaně text dopisu Rút Hálové, jedné z tzv. Wintonových dětí (děti židovského původu, které před nacisty z Československa zachránil sir Nicholas Winton).
Následoval „plamenný“ projev aktivistky z iniciativy Hlavák (sdružující dobrovolníky, kteří pomáhají uprchlíkům, kteří projíždějí hlavním nádražím v Praze). „V roce 2015 jsme my, dobrovolníci inciativy Hlavák, neměli strach z neznámého, ale naopak z toho v naší historii velmi dobře známého, rasismu, xenofobie, války a násilí,“ uvedla důrazně a ozval se aplaus. „Dlouho jsme neměli válku tak blízko nás, ale je tady, promlouvá z tváří válečných uprchlíků, z jejich příběhů, z nedožitých snů jejich dětí a jejich nejbližších. Kdo odmítne pomoc válečným uprchlíkům, staví se na stranu válečných zločinců,“ dodala a opět se ozval tleskot.
„Ti mladí muži s iphony, kteří přišli zničit naši kulturu, jsou ve skutečnosti naši politici,“ a opět se ozval aplaus. „Ničí kulturu morálky, humanismu a lidské solidarity. A solidarita má větší sílu než nenávist“.
Fotogalerie: - Před Maďarskou ambasádou
Následně promluvil Jan Trnka z Autonomního sociálního centra Klinika. „My jsme se tady sešli na demonstraci, která se jmenuje ‚Přijměme syrské děti‘. To je samozřejmě důležitá věc, ale zároveň věřím, že spousta z nás přišla taky kvůli jiným věcem. Jde tu samozřejmě o konkrétní životy konkrétních padesáti syrských dětí, o kterých se dohadovala Sněmovna a dohodnout se nedokázala. A proti přijetí těch padesáti dětí se postavily i strany, které si říkají sociální a komunistická. Musím říct, že ten komunismus, do kterého se nevejde padesát sirotků, si moc nedokážu představit,“ zahájil Trnka.
Pak jsou tu podle Trnky strany, které hlasovaly pro přijetí těchto uprchlíků. „To, co ale nesmíme zapomínat, je, že velká část těhle stran byla ta, jsou tam sice výjimky, která odmítala dlouhodobě, a některé strany pořád ještě odmítají ve svých kampaních, pomáhat lidem, kteří jsou v těžké situaci tady u nás. Tihleti poslanci se teď diví a říkají, že to je hrozné, tady Babiš si zahrává se strachem a diví se, jak je možné, že tady tahleta rétorika strachu a nenávisti funguje. Přitom to ale byly právě tyto strany. Byli to tito poslanci a poslankyně, kteří k téhle hře s ohněm sbírali to dřevo, aby tenhleten oheň bylo možné zapálit“, řekl Trnka.
Po Trnkovi se slova chopila novinářka levicově zaměřeného Deníku referendum Fatima Rahimi a svěřila se svou vlastní osobní zkušeností coby potomka válečných uprchlíků, kteří se v Česku kdysi usadili. Rahimi se svěřila s tím, jak její rodina tři roky pobývala v různých uprchlických zařízeních v České republice. Následně pak ale měla „štěstí“, když se jim podařilo získat trvalý pobyt. „Začátky byly těžké a bez pomoci bychom to těžko zvládli, ale měli jsme to štěstí. Takové štěstí bohužel dnes nemají všichni. Na světě je asi 25 milionů uprchlíků, mezi nimi i spousta dětí. Podle zpráv z uprchlických táborů v Řecku hodně z těchto dětí trpí vážnými psychickými problémy, které vedou až k sebepoškozování či pokusům o sebevraždu. Lidé v uprchlických táborech nejenom v Evropě žijí ve strašných, nelidských podmínkách,“ uvedla Rahimi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
