„Tohle nebudu poslouchat. Odcházím!“ Výbušná chvilka na debatě s Jiřím Drahošem. Vytočil do běla svého posluchače

10. 8. 2017 18:55

REPORTÁŽ Zpřístupnění Hradu lidem i vstřícný postoj k Andreji Babišovi a hnutí ANO včetně pochvaly jeho europoslancům. I to zaznělo na besedě prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše s několika desítkami lidí především středního věku, která se uskutečnila v Klatovech. Jeho smířlivá slova směrem k exministru financí vyvolala u jednoho z návštěvníků prudkou reakci. Z auditoria rovněž zazněl ostrý nesouhlas s kandidaturou Michala Horáčka. Mezi přítomnými jsme zahlédli také členy regionální Topky.

„Tohle nebudu poslouchat. Odcházím!“ Výbušná chvilka na debatě s Jiřím Drahošem. Vytočil do běla svého posluchače
Foto: Daniela Černá
Popisek: Profesor Jiří Drahoš

„Už dva tři roky před skončením mé funkce v Akademii věd za mnou lidé chodili a říkali, jestli bych nezvážil, že se blíží volby prezidenta,“ uvedl na samém začátku Drahoš a pokračoval: „Osm let jsem řídil Akademii věd, mám zkušenosti z politiky a hádal jsem se se všemi premiéry a ministry financí, takže prý by byla škoda toho nevyužít, a že také umím managovat, proto začali předhazovat tento nápad. Já jsem to ze začátku považoval za úplný nesmysl. Dlouhou dobu jsem to nebral vážně. Když mi někdy politici říkali, abych zvážil kandidaturu, podíval jsem se na manželku a čekal, že se rozzáří blahem, a ona se podívala většinou velmi zavile,“ přerušil kandidáta smích přítomných, „... a bylo naprosto jasné, že je to to poslední, po čem touží“. „Když jsem o tom začal přemýšlet vážněji, protože hlasů přibývalo, tak jsem o tom s manželkou začal debatovat. Debaty nebudu reprodukovat, nebylo to jednoduché, ale ve výsledku mi řekla, že je to nakonec na mně a že když se o to pokusím, tak že do toho půjde se mnou. Jsem jí hrozně vděčný, že i v kampani i v životě – my se známe 45 let a 43 let jsme manželé – že v této nejednoduché situaci i v životě jsme spolu.“

Jeho žena, sedící v první řadě, doplnila: „Prožívám to zatím docela příjemně, protože většinou se setkáváme s příjemnými lidmi a mne to povzbuzuje v tom, že jsme se asi rozhodli dobře. Doufám, že mně i dál úsměv nezmizí.“ A zazněl potlesk.

„Po republice máme přes tisíc dobrovolníků, kteří nám pomáhají sbírat podpisy. Já jsem se rozhodl, že půjdu cestou nasbírat 50 000 podpisů. Máme 300 podpisových míst… Na debaty chodí lidé, kteří chtějí debatovat. O všem možném,“ zhodnotil situaci Drahoš a poté byl hodně osobní: „Mrzí mne, že se to bude vylučovat s mým koníčkem. 43 let zpívám v pěveckém sboru a bohužel jsem musel na jaře pozastavit činnost. S vědou to nejde dohromady vůbec a s tím zpěvem se musím přiznat, že když mi začali psát ‚sboráci‘ z celé republiky e-maily, tak jsem jim napsal, že jim děkuji za podporu a že se pokusím buď na Hradě, nebo v Lánech udělat nějaký open-air koncert, kde by každý ten sbor mohl mít alespoň zástupce.“

Hrad bez komerčních akcí a pro veřejnost

Odstát si hodinu v dešti, nebo na slunci, nedůstojná kontrola do Pražského hradu. To vadí Jiřímu Drahošovi v sídle prezidenta republiky. „Rozumím tomu, že situace není jednoduchá a bezpečnost je důležitá, ale kdybych už měl nějaké nekalé úmysly, tak ideální prostředí pro ně je ten klikatý had, který se tam táhne. Konzultoval jsem to s bezpečnostními experty a dá se to řešit jinak. Ale to otevření Hradu nemyslím jen v tomto smyslu. Takže zjednodušit návštěvu Pražského radu tak, aby když tam přijedou lidé z venkova, nemuseli odtáhnout s nepořízenou. Na Hradě se také děje leccos, co k důstojnosti tohoto sídla českých králů nepatří. Konají se tam různé velmi komerční akce. Některé dokonce v Letohrádku královny Anny za uměle vytvořenými překližkovými zdmi, narozeniny některých hradních pracovníků. To je jedna věc, kterou považuji za nedůstojnou. Na druhé straně je tam řada prostor, do kterých veřejnost nemá prakticky přístup nebo se tam dostane výjimečně jednou ročně. Když jsem to konzultoval s odborníky na Hrad, řekli mi, že je to ostuda, hanba, že se Hrad dá otevřít i v tomto smyslu.“ Řada objektů by mohla být podle Jiřího Drahoše přístupna veřejnosti daleko častěji než jednou nebo dvakrát ročně.

Anketa

Který volební lídr je vám nejsympatičtější?

hlasovalo: 28740 lidí

Nepřekročitelná ústava

„Jestli je prezident volen přímo, nebo nepřímo, ani jednomu z nich to nedává právo a důvod k tomu, aby překračoval ústavu nebo aby natahoval hranice ústavy,“ pokračoval dále ve svém úvodním vystoupení Drahoš. „Zahraniční politiku by měla určovat vláda po dohodě s prezidentem. Nejhorší, co je, a bohužel to nastávalo v poslední době často, že vláda říkala něco jiného než prezident. To by se nemělo stávat, protože pak jsme ‚venku‘ s prominutím za hlupáky…“

„Jsem člověk, který vzešel z vědy a vzdělávání,“ posteskl si dále a svěřil se, že jej trápí, jak vypadají reformy, které se provádí na ministerstvu školství, „…protože se tam střídají ministři jak na běžícím páse. Z mého pohledu daleko důležitější než reformy vzdělání je umožnit lidem tvůrčí činnost. Víme, že máme spoustu vysokoškoláků, ale řemeslníka by pohledal. Přecenili jsme, že každý z nás musí být vysokoškolák, a zanedbali jsme kreativní středoškolské a učňovské vzdělávání. Prezident není ministr, může jenom autoritativně a hlasitě pojmenovávat věci, tlačit na ministry.“

„Když nebudeme podporovat mladé rodiny, tak vyhyneme. Nebýt přistěhovalců z Balkánu, Ukrajiny, Vietnamu, počet obyvatelstva by rapidně klesal. Mám důchodový věk, je mi 68 let, i když se jako důchodce pořád ještě necítím, jsem si vědom, že stáří potřebuje dobrou péči. Je třeba budovat domovy pro seniory, dobře zaplatit lidi, kteří se tam o ně starají,“ otevřel další problém prezidentský kandidát a v samém závěru svého úvodu „odtajnil“, že má „… binec na pracovním stole“, a přiznal se, že podle manželky prý nechává otevřené skříně. Navíc neodolá 70procentní čokoládě.

Šumava za Klostermanna

První dotaz byl od mluvčího ŠUNAP Jana Dvořáka – jak jinak než na ochranu životního prostředí či případné rozšiřování národních parků. „Jsem přesvědčen o tom, že mám velmi ekologické cítění. Nejenže třídíme odpad, ale mám také patent na recyklaci petu… Pokud jde o Šumavu, znám ji docela dobře, protože jsem předsedou české společnosti chemického inženýrství a v Srní jsme dělali pravidelně každé dva roky národní konferenci. Měl jsem možnost ‚probrousit‘ Šumavu docela hodně a kromě toho jsem velký milovník knih Karla Klostermanna. Táta je měl v knihovně, takže já jsem je všechny zhltal. I to mně jako klukovi z Beskyd Šumavu přiblížilo,“ zavzpomínal na své dětství. „Pokud jde o národní parky, jsem člověk, který ctí odbornost. Když bych chtěl o něčem rozhodnout, i jako ministr nebo člen vlády, nebo kdybych se měl k něčemu vyjádřit jako prezident, tak bych si vyžádal názor relevantních odborníků. Vím, že bezzásadovost je velmi diskutovaná. Mám spíše obavy o to, aby příroda neutrpěla, protože jsem zažil spoustu situací, kdy se sice přijal zákon, řeklo se – tam developeři ani nepáchnou, tam nikdo nepostaví nic a dnes, když jedete kolem, a to mluvím třeba o některých částech Beskyd, tam stojí hotely a golfová hřiště. Já bych se klonil k té tvrdší variantě ochrany přírody, té zásadnější.“ Vždy by se prý bavil s odborníky, ať již třeba z Biologického centra Akademie věd ČR či Jihočeské univerzity.

Mladá žena se jej zeptala: „Koho budete volit teď v těch velkých národních volbách a která strana je vám blízká?“

A Drahoš jí příliš nepotěšil: „Já vám s dovolením na tuto otázku neodpovím. Nechci kličkovat, ale volba je tajná. Jsme s manželkou disciplinovaní voliči, vždycky jsme u voleb byli a vždy jsme se rozhodovali podle osobností a programu té které strany. Určitě k volbám půjdu už proto, jak říkám, že prezident by měl být nadstranický. Prezident by měl zachovávat určité dekórum, neměl by to nechat zacházet až tak daleko, že bude ukazovat holí směrem k mikrofonu k premiérovi jenom proto, že jej má třeba méně raději než někoho jiného,“ vzpomenul kulantně na hojně medializovanou událost Jiří Drahoš.
A zazněl i jeden dotaz od dítěte, který mu evidentně poradili rodiče: „Kolik máte podpisů?“ „V současné době máme určitě zkontrolovaných 40 000 podpisů. Přibývají pořád. Limitu 50 000 nejenže bez problémů dosáhneme, ale i překročíme,“ pochlubil se Drahoš.

Euro za pět let. Ale pozor…

Z auditoria rovněž nechyběl dotaz k euru. Drahoš odpověděl: „Kdyby se teď vláda rozhodla přijmout euro, nastartuje proces, který bude trvat nějaké dva tři roky. Jsem rád, že máme tradici české koruny od roku 1892. Kdybychom opustili naši měnu, i v mém srdci bude určitá nostalgie. Na druhé straně život jde dál. Všem se nám asi líbí jezdit po té euročásti Evropy s jednou měnou, nemuset běhat po směnárnách. S jeho rychlým přijetím mám jeden problém, a to je rozdíl mezi oficiálním kurzem, který je, řekněme, 26 korun, a paritou kupní síly. To je to, co si za euro může koupit Čech, Rakušan, Němec, a tam je to nějakých 18 korun.“ Rozdíl je poměrně velký. „Ekonomové sice říkají – ono se to při té proměně vykompenzuje, ale já se obávám, že jak to sleduji, všichni obchodníci toho využili, zdražili zboží. Z mého pohledu by došlo k určitému znehodnocení úspor lidí kvůli tomuto velkému rozdílu. Byl bych docela rád, kdyby ta kupní parita eura se v našem případě přiblížila oficiálnímu kurzu. Lze to udělat různými způsoby – zvýšením mezd, zvýšením efektivity práce nebo produktivity práce. Já bych o přijetí eura uvažoval poté, co rozdíl bude výrazně menší. Jsem přesvědčen, že toto všechno je možné v horizontu pěti let,“ zaprognózoval si Drahoš.

„Říkám, že když chceme o něčem třeba v Evropě rozhodovat, tak u toho stolu, kde se debatuje a rozhoduje, musíme sedět. Svým způsobem euro také patří do této kategorie. Exportéři by hned uvítali euro – a my jsme proexportní země. Na druhé straně tradice koruny, problémy, kterými prochází eurozóna, velí k jisté opatrnosti,“ připomněl host klatovského pozdního odpoledne.

Babiš není hrozba, ANO bude stranou

Mladý muž pak položil další otázku: „Je Babiš hrozbou pro českou demokracii?“ „Nemyslím si to,“ odpověděl Drahoš. „Hnutí ANO z mého pohledu směřuje možná pomaleji, ale směřuje ke standardní straně. V to doufám. Když se podívám na názory europoslanců za hnutí ANO, tak z mého pohledu je to dobré. Ti jsou proevropští. Ať je to pan Telička, paní Jourová. Jsou tam proevropské názory, které nemají s autokracií nic společného.“ Nato se zvedl muž středních let a se slovy „to nebudu poslouchat, odcházím“ opustil sál.

„Ve vnitropolitické debatě se ANO do značné míry pořád ještě profiluje jako strana jednoho silného muže. Považuji za poněkud problematické, když šéf partaje určuje definitivní pořadí na kandidátkách. Na druhé straně vidím politiky v rámci ANO, kteří se profilují, rostou a zdaleka nejsou úplně konformní, nesouhlasí se vším, co řekne předseda hnutí. Nepovažuji ANO za ohrožení demokracie za předpokladu, že se změní ve standardní politickou stranu. Připomínám, že některé tradiční strany, třeba ODS, byla velmi úzce spjata se svým otcem zakladatelem Václavem Klausem, který byl velmi silnou osobností a velmi silně mluvil do politiky ODS. Takže doufám a předpokládám, že i ANO se posune tímto směrem,“ vysvětlil své postoje Drahoš.

Medaile a senát

Mladá žena se pak zeptala na osobnosti, kterým by chtěl Jiří Drahoš udělit státní vyznamenání. Prezidentský kandidát ví o takových lidech, ale je na rozpacích. „Jednoho jsem před časem jmenoval, byl to Jiří Grygar – a on mi pak říkal – vidíte, teď už to od vás nemohu dostat,“ uvedl příklad za smíchu přítomných Drahoš. „Nosím v hlavě některé osobnosti, kterým by možná pan prezident Zeman vyznamenání nedal, ale raději bych je tady nejmenoval právě z důvodu, aby mně pak někdo neřekl – to jsou tvoji kamarádi a ty jsi je tenkrát pochválil. Mohu vás ale ujistit, že znám řadu lidí, kteří by si to vyznamenání zasloužili.“

„Babiš deklaroval, že by chtěl zrušit senát. Jak se k tomu stavíte?“ ptala se ještě žena. „Beru to jako jeden z výroků pana Babiše. On jich řekl celou řadu a někdy to byly výroky, které se měnily třeba po týdnu nebo po čtrnácti dnech. Je to samozřejmě výrok závažný. Vím, že senát není u řady lidí populární, ale já jej pořád považuji za pojistku demokracie. Doufám, že k tomu nedojde, aby musel fungovat jako pojistka demokratického politického vývoje. Jsem velmi ostře proti rušení této instituce,“ jasně se vyjádřil Jiří Drahoš.

Horáček? Hanba!

Starší muž si pak vzal slovo na svůj obšírnější názor: „Vy jste pro mne po dlouhé době jediný a slušný kandidát na prezidenta. Já jsem ze začátku pana prezidenta Václava Havla obdivoval. Potom se to trochu změnilo. Pan prezident Klaus udělal nám trochu ostudu, pan prezident Zeman vypadal dobře a ke konci kariéry se také trochu zhoršil. Mám pocit, že bychom se měli v té prezidentské kultuře vrátit do masarykovsko-benešovska. Aby ta prezidentská funkce měla úroveň. Když jsem se dozvěděl, že pan Horáček bude kandidát na prezidenta republiky, tak mně to přišlo strašně absurdní a neuvěřitelné, že je to možné, že člověk jeho typu si dovolí kandidovat,“ hřímal. „Manželka s ním zůstala a on ji nakonec vymění… Vy jste říkal, že vaši manželku znáte 45 let. Pro mne jen ten, kdo si dokáže udržet rodinu v pořádku, tak to je vizitka charakteru, stručnosti a serióznosti. Všechno ostatní je pro mne naprosto nepřijatelné. Pane profesore, já vám držím palce.“ Na závěr tohoto malého extempore mu sál hlasitě zatleskal.

Špatné počty…

Ještě jednou se do diskuse přihlásil mluvčí parku Dvořák: „Dozvěděl jsem se z médií, že na kampaň vám přistálo na účtu okolo 20 milionů korun. Jsou mezi nimi i dárci z řad docela vlivných podnikatelů. Jak ta kampaň bude vypadat a můžeme očekávat v případě vašeho zvolení, že se někteří z těchto podnikatelů objeví třeba ve vašem týmu poradců?“

„V pořadu s Jindřichem Šídlem jsem to ve zkratce popletl,“ uvedl věc na pravou míru Drahoš. „Máme vybráno asi 15 milionů, ale z toho odteklo asi čtyři a půl milionů na kampaň. Takže tam máme asi 11,5 milionu. Já jsem to – a vidíte, že mně ta matematika už dělá problémy – tak jsem to sečetl, místo abych to odečetl. Mluvil jsem o 20 milionech a pravda je, že jsme vybrali nějakých slabých patnáct milionů,“ kál se prezidentský kandidát.

„Když jsem si otevřel transparentní účet, tak mi tam začaly přistávat od spousty dárců relativně menší částky. Já jsem těm lidem hluboce vděčný, protože leckdo, kdo mi přispěje pětistovkou, tak to může být docela vážná finanční zátěž, zatímco pro někoho sto tisíc není takový problém. Takže já děkuji těm 750 finančních podporovatelů v kategorii od 500 do dvou milionů. Nejvíc mi přispěl podnikatel Dalibor Dědek. My máme určitá etická pravidla. Nepřijali bychom peníze od leckoho, od firem v insolvenci nebo nějaké podezřelé transakce. Ve smlouvě na větší částky si vyhrazujeme možnost vrátit ty peníze, kdybychom dohledali – a my se snažíme dohledat – kdo zatím je. Mohu vás ujistit, že všichni ti lidé, podnikatelé, větší podporovatelé vědí, že ode mne nemohou očekávat nic. Já jsem jim to řekl buď osobně, pokud jsem se s nimi setkal, nebo to vědí, že jediné, co ode mne mohou čekat, je standardní podpora demokracie v tomto státě, neutrální a  nezatížené chování vůči komukoliv.“ Ponikatelé se podle Drahoše mají starat o podnikání a svůj byznys. „Prezident je má podporovat třeba tím, že na zahraniční cesty s sebou bere delegace podnikatelů, má podporovat ekonomiku toho státu, ne partikulární byznys jedné firmy nebo jednoho uskupení. Mohu vás ujistit, že jsem nikomu nic neslíbil, neslíbím a vůbec se nezabývám otázkou, že by někdo z nich mohl skončit v mém poradním týmu, pokud se na Hrad dostanu,“ prohlásil rozhodně Drahoš.

V Havlových šlépějích

Anketa

Vadí vám burkiny na českých koupalištích?

hlasovalo: 20485 lidí
Mladý muž měl pak dotaz k zahraniční politice a lidským právům. „Zrovna v této oblasti bývali naši bývalí prezidenti aktivní. Chcete navázat na politiku Václava Havla v prosazování lidských práv?“ „Určitě budu chtít hrát aktivní roli. Zahraniční politiku by měla určovat vláda, a já doufám, že se domluvíme tak, abychom neříkali každý něco jiného. Byl jsem mnohokrát ve Spojených státech, v řadě zemí, i v Asii a jméno Václav Havel, to byla zahraniční ikona. V tomto směru navázat na Václava Havla nebude jednoduché, ale při vší skromnosti bych tu ambici také měl. Lidská práva, to je jedna ze základních hodnot evropské civilizace. Nechápu, proč pořád diskutujeme o tom, jestli máme někde akcentovat lidská práva nebo ne. Buď uznáváme základní hodnoty evropské civilizace, a toto mezi ně bezesporu patří.“ Pak nevidí Jiří Drahoš důvod, proč  by se o tom nezmínil třeba i při státní návštěvě. „… že třeba z našeho pohledu – a to není export naší kultury – nemůžeme očekávat, že po takové zmínce některá země, jako třeba Čína, změní v tomto svoji politiku. Ale nevidím důvod, proč by toto prezident nemohl zmínit. Ostatně dělají to i jiné země EU a nemají problém s těmi zeměmi obchodovat. Důraz na hodnoty euroatlantické židovsko-křesťanské civilizace je důležitý a lidská práva v tomto pojetí mezi ně patří. O tom není sporu. Občas nechápu, proč se o tom tak zuřivě debatuje. Jako prezident bych velmi bránil tomu, aby se geopolitická poloha České republiky posunovala někam jinam, zejména na východ.“ A sál zabouřil potleskem.

Učit Afriku. Ale v Africe

Starší pán se poptal, zda zrušit kraje, a chtěl rovněž znát názor hosta k migraci. „Pokud jde o kraje, máme zavedený systém a opravdu bedlivě bych zvažoval, zda jej máme opustit, nebo ne. Sám nevidím žádný zásadní důvod pro to, abychom tu strukturu opustili. Ale rád se nechám věcně přesvědčit, že jiné uspořádání by bylo lepší.“

K migraci pak Drahoš uvedl: „Evropa podcenila migrační vlnu a to, co může následovat. Jedna věc je řešit země, které jsou zmítány válkami, typu Sýrie, Afghánistánu. Neznamená to, že nejlepším řešením je pozvat je sem. Často jsou tyto konflikty určitou zákulisní hrou velmocí. Ale i zde bychom měli přispět k řešení a pomoci těm lidem. Máme řadu humanitárních organizací, které pomáhají po celém světě. Máme výborné diplomatické odborníky na Střední východ. Jsou tedy možnosti, jak k řešení těchto konfliktů přispět a nemusí to vždy být i tím, že otevřeme dveře a řekneme – tak k nám všichni pojďte. Docela zásadní problém vidím v situaci v subsaharské Africe, v pásmu Čad, Niger, Súdán, kde jsou také lokální konflikty, ale tam je spíše problém, že lidé nejsou schopni se tam uživit. Že se tam zvyšuje nebezpečí sucha. Ti lidé neumějí příliš efektivně hospodařit, i když je naučíte něco, tak oni když u toho nějakou dobu nebudete, tak to zase dělat nebudou a zapomenou na to,“ vysvětlil Drahoš. „Migraci přes Libyi, kdy pašeráci nám vyvážejí ty chudáky na děravých člunech a my jim ty čluny ještě v rámci politické korektnosti vracíme, je třeba zastavit. Není řešením neustále přijímat další a další migranty. Nedá se to vyřešit tím, že zadrátujeme svoje hranice a budeme se tvářit, že nás toto nemůže postihnout. Není třeba tyto lidi vozit přes moře a otevírat dveře do Evropy. Evropa nemůže vyřešit problém 100 milionů Afričanů, kteří se mohou teoreticky zvednout a vyrazit v důsledku sucha, špatných přírodních podmínek, neefektivních vlád. Když si vezmu, že jsme přijali, tuším, 12 azylantů v posledním roce, a migrace je neuvěřitelně akcentované téma, tak si říkám, jak je toto možné. I těch pár lidí, kteří sem přišli, tak z důvodů pragmaticko-ekonomických vyrazilo do bohatšího Německa nebo někam jinam, kde se domluví jinou řečí než česky. Mně to také někdy přijde trochu absurdní, ta hysterie z migrace.“

Bez hole to musí jít také!

Dotaz muže středního věku zněl následovně, „... jak jako prezident toto všechno chcete ovlivňovat. Buď budete v konfliktu s vládou, kterou ještě nevíte, jaká bude, anebo s ní budete v souladu a budete přijímat to, co upeče.“ „Nebyl bych takový pesimista,“ uvedl Drahoš. „Prezident není jenom ten kladeč věnců. Jeho možnosti, jak ovlivnit politiku, jsou dány jeho osobností, jak umí problémy pojmenovat, jak předchází konfliktům, třeba i mezi politickými stranami. Měl by ze své nadstranické pozice předcházet věcem, nenechat je vyhrotit tak jako již citovaný příklad, kdy ukážu holí na mikrofon nebo začnu odcházet z tiskové konference během projevu premiéra. Zval bych si pravidelně politiky. Jeden z nejčastějších názorů, které slyšíme, je, že ‚my už máme té politické uvadlosti dost, nám vadí ta politická nekulturnost‘. Tvrdím, že ryba smrdí od hlavy. Kdo jiný než prezident by se měl chovat důstojně a měl by být nadstranický.“

„Co říkáte tomu, že se Miloš Zeman nebude zúčastňovat televizních debat? Mně to přijde jako absurdní,“ zeptala se hosta mladá žena. „Nevím, jestli pan prezident dodrží slovo. Řekl, že nepovede kampaň. On ji nevede, vedou ji za něj jiní. Zatím žádné televizní debaty neprobíhají. Můj soukromý názor je, že pan prezident svůj názor změní a v té ostré kampani do nich půjde. On je docela dobrý diskutér a divil bych se, že by si toto nechal ujít. Takže toto vyjádření beru s rezervou.“

Milosti ano, plošnou amnestii nikoliv!

Mladá, školou povinná slečna chtěla znát názor na propuštění Kajínka. Drahoš vysvětlil: „Institut milosti má prezident a může jej použít. Necháme stranou amnestii, kterou považuji za nepřijatelnou věc. Plošnou amnestii bych z prezidentských pravomocí vyloučil. Milost máme v právním řádu a jsem přesvědčen o tom, že každý odsouzený má mít určitou jiskřičku naděje. I u udělení milosti by se měl prezident poradit s kvalifikovanými lidmi, měl by zvážit okolnosti. Já bych zvažoval udělení milosti pouze ze zdravotně humanitárně sociálních důvodů ve vážných případech. Když jsem viděl pana Kajínka, jak vylezl před věznici v tričku NIKE, svalnatý, dobře vypadající, tak asi nemá zdravotní problémy. Finančně na tom také asi nebude špatně, pokud prodal své paměti. Určitě by do této kategorie v mém podání nespadal a já bych mu nikdy milost nedal.“ Mladý muž se v závěru půldruhahodinové debaty zeptal, jakou roli má hrát ČR v EU, „… spolupracovat s Polskem a Maďarskem, i když jsou tam nyní trochu odlišné režimy.“ Drahoš odpověděl, že „V4 existuje docela dlouho. Musím konstatovat, že smysl společného postupu je, když jsme schopni se domluvit. Obávám se, že v současné době se V4 politicky v zásadních věcech neshodne. Ale nebrání to tomu, aby v otázkách obrany spolupracovala. Jsem přítelem navýšení rozpočtů na obranu, ale promyšleně. Když se domluvíme s Maďary, Poláky a Slováky, když posílí určitý typ jednotek – stejně jsme všichni členy NATO. My posílíme jinou část zbraní,“ dotkl se armádní oblasti Drahoš.

Pročpak asi v Bruselu mlčíme…?

Závěrečný apel hosta byl pak následující: „Co mi velmi vadí, je, že my se v Evropě neprosazujeme proto, že naši politici nic neříkají. Jezdí do Bruselu, mlčí tam, někteří ani neumějí anglicky, takže v kuloárních jednáních, kdy se domlouvají klíčové věci, nejsou schopni říci vůbec nic. My nevydáváme žádné jasné signály. Když tam jede politik, který anglicky neumí, tak je to k ničemu. A to je jeden z našich problémů směrem k EU. Náš hlas tam není slyšet ne proto, že jsme malý stát – je řada jiných malých států, ale nejsme slyšet proto, že nic neříkáme.“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kněz: Nechci věřit, že Babiš je lotr. Předpokládám, že šel do politiky s dobrými úmysly. A Ivan Mládek srovnal tradiční české strany s hysterickými odpůrci Donalda Trumpa

20:08 Kněz: Nechci věřit, že Babiš je lotr. Předpokládám, že šel do politiky s dobrými úmysly. A Ivan Mládek srovnal tradiční české strany s hysterickými odpůrci Donalda Trumpa

„Samozřejmě, že je to účelové před volbami. Podobně jako se v Americe nemohou socialističtí demokrat…