Evropští demografové varují před tím, že co se z dnešního pohledu jeví jako svou rozsáhlostí bezprecedentní stěhování národů, je jen začátkem velmi dlouhého procesu, v rámci kterého může během příštích desetiletí do Evropy přijít až 77 milionů lidí z Afriky a Blízkého východu.
Roční příbytek v počtu obyvatel Evropy přicházejících z okolního světa se má v průběhu nadcházejících dvaceti let udržovat na současné úrovni, tedy zhruba kolem milionu nových imigrantů ročně. O údaje Eurostatu se ve svém článku opírá americký Washington Post.
Křivka by měla poté výrazně narůst v roce 2036, kdy byl měl roční příliv migrantů do Evropy dosáhnout počtu 1,5 milionů osob. Pokud se dosavadní trend udrží, k poklesu nedojde až do roku 2069. V tomto roce by se měla podle odhadů statistiků Evropa stát novým domovem již pro 77 milionů lidí. Tyto údaje se týkají v součtu všech 28 členských států EU a Islandu, Norska a Švýcarska.
V roce 2080 by pak podle předpokladů měla evropská populace – jen díky imigraci – narůst o 121 milionů lidí. Výsledkem by tak tedy byla kulturně mnohem heterogennější Evropa, než tomu je doposud.
Například počet evropských křesťanů by se do poloviny 21. století měl snížit o 18 procent na 454 milionů, uvádí výzkumné centrum Pew. Naopak počet evropských muslimů by se měl zdvojnásobit na 71 milionů.
Je třeba ovšem mít na paměti, že všechna tato čísla jsou pouhými odhady. Je dost dobře možné, že pokud se ekonomická krize v Evropě bude i nadále prohlubovat, celý kontinent se tak pro migranty z Afriky a Asie stane méně atraktivním. Stejně tak se může stát, že asijská a africká populace nebude narůstat podle očekávání. V takovém případě by i do Evropy přišlo méně migrantů.
Evropské vlády by se také mohly pokusit omezit příliv migrantů tím, že by kompletně uzavřely své hranice a ty migranty, kteří se v evropských zemích již nachází, by deportovaly. Takové pokusy se ovšem prozatím ukázaly jako ne příliš efektivní.
Australský model začíná lákat i Evropu
Právě kvůli tomu, že dosavadní pokusy evropských států zamezit imigraci se nesetkaly s kýženými výsledky, některé z nich, jako Velká Británie a Rakousko, se po inspiraci poohlížejí v zemi, kde i přes vysoký počet přicházejících migrantů se zdá, že vše funguje podle předem připraveného plánu.
Řeč je samozřejmě o Austrálii; o zemi, do které každé 2 minuty a 36 vteřin zamíří nový imigrant a kterou z 28 % tvoří lidé, kteří se narodili v jiné zemi.
Rovněž populace Austrálie narůstá mnohem vyšším tempem, než by tomu docházelo přirozenou cestou. Austrálie na své území ovšem nepouští jen tak každého. V rámci jejího bodového systému australská vláda do země vpouští jen ty lidi, jejichž znalosti a kompetence jsou potřeba na australském pracovním trhu. Takový systém se začíná velmi líbit zejména politikům v Londýně a Vídni, kteří mají s imigrací velké problémy.
Po příjezdu do Austrálie jsou noví „osadníci“ rozdělení do dvou kategorií – imigranti a uprchlíci. V uplynulém roce Austrálie přijala kolem 190 000 imigrantů, z nichž 32 % byly děti, rodiče nebo jiní rodinní příslušníci australských obyvatel. Zbylých 68 % byli vysoce kvalifikovaní migranti, kterým se povedlo získat dostatek bodů, aby mohli do země přijet.
Body jsou migrantům udělovány na základě jejich věku, vzdělání, pracovní zkušenosti a znalosti anglického jazyka. Nejvíce žádanými jsou uchazeči ve věku od 25 do 32 let. Vyhledávané odborné zaměření se často mění v závislosti na potřebách australské ekonomiky.
Ve Velké Británii o australském imigračním modelu začal hovořit bývalý londýnský starosta Boris Johnson, který navrhl přejití na tento systém do roku 2020. Pochopení pro takový tah nedávno vyjádřil ministerský předseda Austrálie Malcolm Turnbull, který prohlásil, že „velký počet Britů se zalekl, že jejich vláda ztratila kontrolu nad vlastními hranicemi“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
