Nad domy jsou vidět jen křesťanské kříže. Ve čtvrti Ankawa, na okraji kurdské metropole Arbíl, stojí nespočet kostelů. V obchodech se prodává měkký i tvrdý alkohol. Proto sem jezdí muslimové z ostatních částí města vyrazit si z kopýtka. S Tawhigem, starším distinguovaným pánem, sedíme v jedné ze zdejších čajoven plné klábosících dědoušků. Narodil se v Mosulu, studoval v Evropě, ale ještě za Saddáma Husajna se vrátil do rodného Iráku. Potom si prožil, jak to sám vnímá, osvícení.
Projektoval v Kirkúku průmyslové stavby, byla to skvělá a výborně placená práce. Ostatně v jeho sousedství bydlel nechvalně proslulý Husajnův bratranec Alí Hasan al-Madžíd, kterému se kvůli použití chemických zbraní při genocidě Kurdů přezdívalo „Chemický Alí“. „V roce 2003, při druhé válce v Iráku, dobyli město kurdští bojovníci a samozřejmě, že hned začali razie okolo vily Alího, který už byl dávno jinde. Vtrhli do domu, jeden mi dal pistoli k hlavě, třikrát stiskl spoušť a nic. Zasekl se mu náboj v hlavni nebo nevím. Začal mě strašně mlátit, ale pak na něj zavolali, ať toho nechá, že jsem jen křesťan. Dobitý jsem dojel do Bagdádu, ale pak měl vnuknutí o odpuštění. Bůh mě oslovil. Posléze jsem začal budovat křesťanskou neziskovku Life Agape, která pomáhá hlavně Kurdům. Tedy těm, co mě chtěli zabít,“ vypráví s tím, že jde o stoprocentně iráckou organizaci, na jejíž činnosti se podílejí jen dva cizinci.
Fotogalerie: - Kostely v Kurdistánu
Fotogalerie: - Kurdské ženy a dívky
Fotogalerie: - Islámskému státu navzdory
Fotogalerie: - Uprchlický tábor v Ankawě
Jako byznysmen, jako helpmen
Jedním z cizinců, co pomáhají Life Agape, je Švýcar z francouzského kantonu Emmanuel Ziehli. Řídil vlastní firmu, která se specializovala na on-line marketing. Když ho to přestalo bavit, větší část firmy odprodal. Chtěl pomáhat, takže se začal dobrovolnicky věnovat lidem v nouzi. Tedy hlavně v tom, co umí. „Víš, s manželkou nemáme děti. Našla si byt v Paříži a žije tam,“ přiznává u piva v jednom z hotelů, kde neustále vypadává elektřina, takže se černé chvilky střídají se světlými. Ostatně to je v Kurdistánu normální.
„Kurdové jsou lepší bojovníci, než ta směska z Islámského státu. S větší podporou spojenců by už dávno neexistovala,“ říká a ví, o čem mluví. Vždyť do Arbílu jezdí od roku 2014 a byl u toho, kdy se v jednom z menších křesťanských uprchlických táborů pro rodiny narodilo první dítě. Na druhý den tam přináší balík čokolád a šéf tábora, přísný, leč spravedlivý Otec Douglas, ho vyzve, aby je dětem rozdal sám. Mezi tím si pochová i „táborové prvorozeně“.
Právě v roce 2014 začala uprchlická vlna z území Islámského státu nabývat na síle. Lidé odtud utíkali třeba i jen v pyžmech a naboso. Tehdy s kolegy vybudoval z běžného rádia New Life zdroj informací pro uprchlíky a rozdal mezi ně tisíce přístrojů. Migranti se dozví, kde dostanou jídlo, oblečení, zdravotní péči, psychologickou pomoc anebo kde jejich děti mohou pokračovat ve škole. Prostě téměř všechno. Navíc se rádiu k dobru věci podařilo sbratřit do té doby hodně rozhádané místní křesťanské církve. Redakce stojí naproti takzvanému horizontálnímu uprchlickému táboru, což je bytovka plná přistěhovalců. Fluktuace zaměstanců v New Life Radio je dost velká, protože jde také o uprchlíky, z velké části ty vzdělanější.
Arbílem sem a tam
Hlavní město iráckého Kurdistánu vypadá, jako kdyby chudé a bohaté dítě sesypaly dohromady své kostky. Staré baráky, torza domů, polorozbořené novostavby, hypermoderní budovy a mezi nimi tu louka, támhle parčík, jinde oraniště. Prý za to může válka s Islámským státem, protože kvůli ní byla masivní výstavba zastavena. Do roku 2006 zde prý ještě nebyla kanalizace, takže výkaly plavaly na očích v rygolech u chodníků. „Ten kdo vzdoruje“, tedy Saddám, na metropoli odbojných Kurdů schválně celá léta kašlal. Město už by si ale zasloužilo klid a rozvoj.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Reportáže reportéra Jana Rychetského:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
