Bývalý přední muž Mladé fronty Dnes, Lidových novin a dalších médií se s Bohumilem Doležalem zná podle jeho slov ještě z období před revolucí. Ve svém diskusním příspěvku doplněném obrazovou prezentací se pustil do současné analýzy médií. Před tím ještě zavzpomínal na „dobu nakloněnou novinařině“.
Bývávalo (poměrně) dobře…
„Zahraniční média, pro která jsem pracoval, měla základní pravidla, říká se tomu vydavatelská kultura. Znamenají redakční nezávislost. Ty renomované vydavatelské domy si pečlivě vybíraly svoje šéfredaktory. Zajímalo je také, zda jsme demokraté, zda jsme proevropsky orientovaní, jestli jsme pro politickou pluralitu a parlamentní demokracii. Svých způsobem jakési ‚kádrování‘. Ale když jsme je přesvědčili, že máme dispozice, tak šéfredaktoři velkých novin jako Mladá fronta Dnes, Hospodářské noviny měli redakční nezávislost. Jednou za čas se posuzovalo, kam noviny vedeme. Z hlediska ekonomického a z hlediska základních hodnot,“ pokračoval před zaplněným sálem Šafr. „Tyto vydavatelské domy byly zpravidla ve vlastnictví konkrétních akcionářů, rodin, které mají hlubokou vydavatelskou tradici nebo aktivity v polygrafii. V těch rodinách byl hluboký vztah k médiím, novinám, k jejich čtenářům. Podstatné je, že pro všechny tyto vydavatele byl tento mediální byznys jejich hlavním byznysem. Jestli pak měli nemovitosti nebo podnikali ještě v něčem, tak to bylo okrajově. Jejich hlavním mottem bylo dělat dobré noviny a chtěli potkávat lidi, kteří se identifikují se svými novinami.“
… následoval rychlý sešup
Situace se podle Šafra prudce změnila v roce 2012 a 2013, kdy ze země odešly zahraniční vydavatelské domy. Jedním z důvodů byl ekonomický pokles, pak nástup internetu, problematická monetizace internetu, tedy obsah zadarmo, což prý válcuje noviny. „A také mluvili s námi o tom, že Česká republika pro ně přestává být vstřícnou zemí. Z různých hledisek. Mimochodem, často se mluvilo také o našem panu prezidentovi. Pro lidi ze zahraničí, když se na naši zemi dívají z letadla, trochu z rychlíku, tak to byl pro ně jednoznačný sešup dolů,“ posteskl si Šafr. „Upřímně řečeno, do toho mi nezapadá prodej Mladé fronty Dnes. Nicméně z jejich hlediska si zachránili majetek s tím, že jej prodali tomu, komu ho prodali,“ zacílil na Andreje Babiše šéfredaktor Fórum 24.
Levice versus pravice
„S Bohumilem Doležalem se shodujeme na tom, že co se odehrálo v naší zemi v roce 1989, je naprosto zásadní, pozitivní skutečnost. Že jsme se opět stali občanskou společností a že se nám podařilo začlenění do evropských a západních struktur. Což vedlo ke zvýšení civilizační úrovně naší země. Pociťoval jsem značnou svobodu médií a jsem přesvědčen o tom, že přes všechny různé chyby tato svoboda médií přispěla k rozvoji společnosti,“ vzpomenul na sametovou revoluci a polistopadový čas Pavel Šafr. „Období mělo i své stinné stránky. Často se zamýšlíme, co vlastně vedlo k té deziluzi v roce 2011 až 2013. Určitě to byla atmosféra příliš vyhroceného až nenávistného boje pravice s levicí. Vzpomínáme na mobilizování proti sobě a vzájemnou tendenci k exkomunikování z demokracie. Identifikace našeho národa k demokracii nemohla být až tak úplně pevná, že jsme jako národ za tu demokracii nebojovali jako některé jiné národy v jiných obdobích. Demokracie se nám do značné míry přihodila.“
Rub investigativní žurnalistiky
Ke stinným stránkám podle Šafra patřila korupce a klientelismus. „Tvrzení, že tu vládli politici, kteří jak říkal Bohumil Doležal, nemakali a kradli, je naprosto falešný populismus, ze kterého vyrůstala ideologie současných pořádků. K té deziluzi, která tu vedla v roce 2013, nepochybně přispěla svojí nízkou profesionalitou i média. Konkrétně takzvanou investigativní žurnalistikou, která ne vždy dopadla při vytahování všech možných velice špinavých kauz tím, že by ty kauzy byly zcela ve své celé špíně prokázány. Bylo mnoho kauz, takzvaně korupčních kauz, které začaly s velkou slávou na titulních stranách a pak skončily na zadních stranách. Policie je odkládala, soudy je neprojednávaly, ne proto, že by nechtěly, ale prostě se zjistilo, že není co vyšetřovat. Vedle faktické korupce, která tu byla jako v každé zemi, a pravděpodobně ve východní Evropě je jí více. Přesvědčení, že všichni jsou zkorumpovaní. To je akcent, který poškodil náš demokratický vývoj. A média s tím přispěla určitým sklonem k hysterii a populismu.“
Psali jsme:
Podrývač Putin
„Západní svět potkala finanční krize, na kterou Západ nebyl úplně připraven,“ pokračoval bývalý šéfredaktor Mladé fronty Dnes i Lidovek. „Krize se postupně dostala i do střední Evropy a zápasila s ní i Česká republika. Když si vezmu vlády, které tady byly a co konkrétně dělaly s veřejnými rozpočty, tak mám za to, že to nebylo až tak úplně špatné. Náš dluh nenarůstal takovým způsobem. Co se stalo? Prohloubila se silná neidentifikace a deziluze, vykopal se příkop mezi společností a politiky, což bylo zneužito tím, že jsou všichni házeni do jednoho pytle. Došlo k určitému oslabení Západu a narůstala moc Vladimíra Putina. Jsem přesvědčen, že to, co tu dneska zažíváme, souvisí s tím, že existuje výrazné zvýšení moci na Východě. Schopnosti podrývat země, které bývalé impérium považuje za své satelity.“
Píár nebo divadlo?
Šafr dále připomněl kauzu, která hýbala společností: „V roce 2013 při volbě prezidenta, který tu byl před tím jmenován, antikorupční hnutí i díky médiím přerostlo v hysterii. Média a občanské iniciativy výrazně podporovaly policejní zásah na Úřadu vlády. Domnívám se, že profesionální média si od první chvíle měla klást otázku, zda to bylo v pořádku. Proč byl ten zásah učiněn, proč měl takový dramatický průběh a zejména jako člověk z médií vím velmi dobře, co to znamená, když se při té situaci dramatického, spektakulárního, policejního zásahu odehraje mimořádně intimní a těsná spolupráce s reportéry, s televizními kamerami, fotografy. Když se kolem toho více než vlastní vyšetřování udělá pořádné piár. Neviděl jsem žádné vyšetřování. Viděl jsem monstrózní divadelní představení. To určuje můj vztah k příslušnému specializovanému útvaru policie, panu Šlachtovi a vztah k reportérům, kteří to v prvním plánu posílali dál jako ten velký boj proti korupci.“ Z veliké rány v roce 2013 zbyl tedy podle Šafra jen šok. „Mluvilo se přece o pytlích zlata, o trezorech plných peněz. Těsně před tím se ještě odehrála jedna věc. Vstup Andreje Babiše do vydavatelství MAFRA. Tím se pro mne uzavřela éra liberalismu tisku. To není jedno z vydavatelství. Bylo to klíčové vydavatelství, protože ty dva liberální deníky, které jsme tam kdysi vydávali, určovaly značnou část zpravodajské agendy v naší zemi,“ konstatoval Šafr.
Sexy je, když tam nic neni
Dále zavzpomínal na další kauzu: „Byl jsem u toho, když MfD vydala klíčové články o bytu Stanislava Grosse. Vyšel článek na titulu Mladé fronty Dnes. Večer z toho byla hlavní zpráva v televizi. Další den to měly všechny ostatní deníky na titulních stranách a večer to už bylo ve všech televizích. Třetí den už vycházely vlastní informace dalších médií, bylo to součástí rozhlasových a televizních diskusí. Toto byl život kauzy, politického skandálu v době liberálního režimu. Prostě se to dělalo,“ vysvětlil přítomným Šafr.
„Smyslem toho, proč má pan Babiš Mladou frontu Dnes a Lidové noviny je to, ne aby si tam něco napsal, ale aby se tam hlavně něco nepsalo. To hlavní, co je pro takového oligarchu to nejvíc sexy, je, že tam něco není, a ne, že tam něco je. Samozřejmě, že tyto noviny jej navíc ještě podporují. Ale zachránit a zmanipulovat zpravodajskou agendu, zabránit kritické žurnalistice je naprosto to hlavní, co se tu podařilo. Profesionální vydavatelství toto nemůže udělat už proto, že ti lidé už nemají nic, co by měli konkrétně zakrývat. Jsou to mediální podnikatelé. Pakliže podnikatel má na prvním místě továrny na biopaliva nebo převzal důl nebo vozí z Ukrajiny a Ruska plyn, tak především potřebuje noviny k vlastním zájmům, aby si zařídil prostředí pro ten byznys. I kdyby byl každý ten z oligarchů, jeden vedle druhého, světec – a oni nejsou – tak by to bylo špatné.“ Poté jako příměr použil příklad světoznámého zlínského podnikatele: „Jsem přesvědčen o tom, že faktický kapitalista je ten jako Baťa, který miloval boty, šlo mu o to, aby je dobře dělal a pak podnikal ve všech návazných branžích, ale neměl tendenci ukradnout část státu pro sebe a zmanipulovat veřejnost. To už pro mne není regulérní kapitalismus. Nemyslím si nutně, že každý miliardář je oligarcha a špatný člověk.“
Vládnutí à la Rusko, aneb stát Agrofert
„Podle mne je oligarchizace nastavování ruského typu vládnutí, kde se překrývá, co je stát, s tím, co je součást jakéhosi soukromého impéria, a je to v takové fázi, že už ani nerozeznáte, kde začíná a končí vlastní soukromé impérium a kde je stát. Ani nevíme, kde končí Agrofert a začíná stát. Takže vlastně žijeme v nekonečném Agrofertu,“ uvedl dále Šafr a pokračoval: „Pan Babiš o sobě říká, že je zemědělec a vyrábí hlavně produkty v oblasti potravinářství. Není to pravda. Jeho nejvýnosnější byznys jsou biopaliva. To není zemědělství, to je výroba nafty. Nemám mu to za zlé, ale proč k tomu potřebuje Mladou frontu Dnes a Ministerstvo financí. Když někdo za šest let dostane z veřejných rozpočtů sedm miliard korun, tak nemůže být v pozici ministra financí a garantovat rozdělování peněz. Kumulace politické, ekonomické a mediální moci je ten problém. Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, rádio Impuls – největší rádio, týdeník Téma, deník Metro, týdeník 5+2. Ohromná síla!“
Noviny i čtenáři pláčí…
Ke klesajícím nákladům Šafr řekl, že „…měli jsme 300 000. Noviny, když se jich ujal tento vydavatel, jsou v podstatě úplně zničené. Noviny běžně v Německu klesají nanejvýš o šest procent ročně, ale tady je pokles v mnoha desítkách procent. Ale hlavní je, že tam něco není a něco nevychází. Obsah MfD se prudce změnil. Nikdy tam nebyl žádný oslavný článek na Andreje Babiše, dokud se nestal majitelem. V intelektuálních Lidových novinách, jak se říkalo noviny Karla Čapka, dnes vypadají... Likvidace nezávislosti je hlavní bod útoku na média. Ujišťuji vás o atmosféře strachu mezi novináři. Nátlak na Českou televizi – jsme svědky kvůli kritickým reportážím Marka Wollnera a Nory Fridrichové,“ zastal se veřejnoprávní televize proti nedávným stížnostem nejen ze strany Andreje Babiše.
„Blesk patří Křetínskému. Protože jsem psal kriticky proti panu Babišovi, viděl jsem, že tam už nemám místo,“ postěžoval si přítomným Šafr. „Nepodepisovali mi smlouvy, prostě mi utáhli kohoutky a šéfredaktor nemůže být na suchu. Proto jsem založil Svobodné fórum a Fórum 24. Blesk se ovšem u pana Křetínského dále ‚rozvíjel‘,“ kriticky zhodnotil Pavel Šafr. A na prezentaci ukázal titulní stranu Blesku s palcovým titulkem „Andrej Babiš chce lidem zlevnit potraviny, nákupy“. „Myslíte, že se to stalo? Ne, to se nestalo! Každý věděl, že to je nesmysl. Pak tam vycházelo, že Andrej Babiš dobře tančí. Že dal Monice diamant. A čtenáři Blesku pláčí...“
Orloj v hlavě magnetického poslance Komárka
Následoval dotaz z publika: „Pětadvacet let jsem kupoval Mladou frontu a byl jsem spokojen. Dokud nepřišla Babišova doba. Jak se díváte na takové novináře, na takového Martina Komárka?“ Místní vyprskli smíchy. „Na jeho současné vyjadřování, které je opravdu strašné?“
Šafr opáčil: „Komárkem jsem také překvapen… Na druhou stranu, je to člověk, o kterém jsem si nikdy nedělal iluze. Martin napsal v roce 1988 několik článků na oslavu Klementa Gottwalda. Ten druhý měl název ‚Magnetismus tvořivé osobnosti‘. A to napsal k narozeninám Klementa Gottwalda! A pak jsem zjistil, že ten magnetismus vůči nějaké tvořivé osobnosti pořád cítí, jenom se mění, která ta osobnost je ta tvořivá. Já jsem jej zastihl v době, kdy jeho tvořivou osobností, ke které cítil magnetismus, byl Václav Klaus. Vím, že ještě předtím cítil magnetismus k Václavu Havlovi. Měnilo se to. Napřed byl Klement Gottwald, pak Michail Gorbačov, pak byl v tom orloji Václav Havel, poté Václav Klaus, pak to bylo tápání, hledání a najednou je tam Andrej Babiš. A pořád je to orloj Martina Komárka v jeho hlavě. Jinými slovy, on svojí novinářskou kariérou, a dnes i politickou, kopíruje mocenskou situaci v zemi. Komunismus, perestrojka, svoboda, éra Václava Havla, éra Václava Klause a nyní Andrej Babiš.“
Bohumil Doležal na to: „A ještě k tomu Fidel Castro…“ Šafr doplnil za smíchu auditoria: „Jó, to je rodinná zátěž. Když byl malinký, tak jej prý choval na klíně Che Guevara. Martin mi říkal – někomu doma četli před spaním Bibli, mě doma četl táta Kapitál od Marxe. Takže, to je takové neštěstí. Tak nemá vypadat ani novinář, ani demokratický politik,“ ukončil své expozé před studenty Západočeské univerzity i veřejností Pavel Šafr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
