„Vlajky dejte pryč.“ Pochod za mír v Německu: KSČM i migranti

České hosty čekal šéf bavorské Německé komunistické strany Gustl Ballin, který rovněž zajistil prohlídku historické části města i společný oběd v komunitním centru levicově smýšlejících Kurdů.

Potlesk pro Čechy

První setkání s menší manifestací, která čítala necelou tisícovku lidí, bylo hned po poledni a poté se průvod vypravil centrem do místa hlavního setkání. Po cestě se přidávali další a další odpůrci válek, až se z pochodu stal veliký had, čítající několik tisíc lidí, především mladých a středního věku. Na první manifestaci promluvil za Čechy bývalý komunistický poslanec a nynější krajský a plzeňský zastupitel Jiří Valenta. Za bouřlivého přijetí mj. uvedl: „…stojíme zde s vámi jednotně ve společném úsilí v boji za trvalý mír na celém světě. Válka na Ukrajině přináší zcela zbytečné ztráty na životech, často i nevinných dětí, a proto bychom byli rádi, kdyby obě znepřátelené strany začaly v co nejbližší době vést intenzivní diplomatická jednání. Ta by měla vést k nastolení míru. Stejně tak ale odmítáme jakoukoliv vojenskou podporu ze strany zemí, které nemají s tímto válečným konfliktem nic společného a jde jim pouze o vyprázdnění svých vojenských skladišť. Zbrojní průmyslový komplex je bohužel totiž hybnou silou a motorem všech imperialistických zemí světa a každá válka tedy přináší jeho protagonistům obrovské zisky – nejen finanční, surovinové, ale také mocenské a vlivové.“

PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

KSČM
krajský zastupitel

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Připo… štváči

Anketa

Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?

13%

80%

Ursula von der Leyenová

Rishi Sunak

hlasovalo: 11593 lidí

Za velkého potlesku a výkřiků o společné internacionální jednotě pak Valenta pokračoval: „Slova představitelů některých zemí, například členů vlády ČR o nutném boji proti terorismu a exportu západní demokracie do celého světa, nelze brát vážně! Jejich slova jsou falešná. Jsou to především oni, kteří nejen různými způsoby podporují vojenské konflikty po celém světě, ale někdy do nich dokonce ženou i vlastní občany. Sami ale ‚bojují‘ z tepla svých luxusních domů a rezidencí.“ Tato slova se přítomným velmi líbila. „Pokusme se společně zatlačit na vlády svých zemí, aby radikálně omezily nejen vyzbrojování svých armád, často dokonce jadernými zbraněmi, ale aby také nepodporovaly válečné boje jinde.“

Konec Zelených, aneb hnijící meloun končí

Poté se průvod za mohutné asistence policie v autech i na kolech vracel do centra města. Zaznívaly požadavky o odzbrojení, vystoupení Německa z NATO, přinucení válčících stran – Ukrajiny a Ruska – k mírovým jednáním a dalším. Na transparentech bylo mj. uvedeno, jakou spotřebu a produkci má tank Leopard nebo startující stíhací letoun. Po Zelených nebylo ani památky – jak shodně potvrdilo několik protestujících, tato ekologická strana, která ještě před pár lety téměř dominovala na obdobných akcích, spáchala vstupem do spolkové vlády definitivní sebevraždu. Není v Německu neoblíbenější ministr – kromě kancléře Scholze - jasně vede „zelený“ ministr hospodářství, kterého lidé vypískají, kamkoliv vstoupí.

Právě v těchto dnech se za halasného souhlasného povyku Zelených a mainstreamových médií uzavírá další jaderná elektrárna. Této straně se už nově říká „hnijící meloun“. Býval to jen meloun, to když bývalý ministr za Zelené Joschka Fischer jezdil na vládu na kole a meloun symbolizoval zelený obal a rudý vnitřek. Takže dnes se změnila náplň – hnijící šedý je vnitřek a z levostranné partaje je rázem minimálně středová strana, která pokukuje po pravici, kde nachází větší porozumění, než by našla u levice.

Turci versus Kurdové

Takže po požadavcích na uzavření jaderných elektráren či zablokování vjezdu aut do centra měst jako by se země slehla. Místo Zelených se ale do centra pozornosti dostává kurdská Strana pracující mládeže (YPD), které de facto patřilo čelo průvodu. Kurdové upozorňují, že jsou zcela odlišní než Turci, že se mnohem lépe asimilují. Jeden z nich, Ötzel, pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Nejsme jako Turci, jejichž potomci už neumějí a ani se nechtějí naučit němčinu. Na rozdíl od nás, Kurdů.“ Na manifestaci pak rozvinuli velký plakát s tureckým prezidentem Erdoganem, na kterém upozorňovali, že za německé peníze člen NATO pravidelně bombarduje kurdské obyvatelstvo a doslova provádí jeho genocidu. A to se zavřenýma očima Bruselu a celého NATO, protože se jedná o nejmilitantnější armádu Severoatlantické aliance vyjma USA.

(Ne)akční policisté i zdravotníci

Při průchodu podchodem se těžce zranila jedna mladá demonstrantka, která upadla na zem a z nosu jí začala téct krev. Organizátoři se seběhli, aby jí pomohli, ale z policie, která byla v dosahu, nepomohl nikdo a ještě se její příslušníci na bicyklech jen sjeli podívat, co že se to děje. Demonstrující mi vysvětlili, že policie se nemůže takovýmto případům věnovat, musí zabezpečit průchodnost průvodu a ochránit jej před případnými ataky pravičáků. Pro mne jako nestranného pozorovatele podivné, zvláště když u nás by jistě podali pomocnou roku. Ani osádka pochodu doprovázející sanitky se nehodlala případem zaobírat a organizátoři tedy s napětím vyčkávali příjezd záchranky. Zatím pochod procházel dál, jako by se nic nedělo. „Kašlou na nás, jsme pro ně nezajímavé hnidy,“ procedil skrz zuby asi dvacetiletý mladík.

Fotogalerie: - Mírový pochod v Norimberku

Bez státních praporů, jen s partajními vlajkami

Další pro nás zcela neznámou věcí bylo, že se organizátoři dohodli, aby nikdo z účastníků neměl národní nebo státní vlajky. Prapory s hesly, symboly mírové holubice nebo názvy politických stran a uskupení byly tolerovány, ale nikoliv oficiální vlajky. Na to byli upozorněni i čeští komunisté, a tak naše státní vlajky museli shrnout a schovat. Hlavní důvod, proč je tomu tak, je prý že se tím zabrání, aby akci nezneužili pravicoví extrémisté včetně AfD, kteří právě nadměrně užívají německé státní vlajky.

Někteří přítomní včetně českých komunistů to kvitovali s pochopením. Alespoň tu prý není ukrajinská a ruská vlajka. Počmárané vlajky EU a NATO se nepřipouštějí a hrozí za to tučné pokuty. Na rozdíl od protestujících v Itálii nebo na iberském poloostrově jsou v tomto Němci nekompromisní a jsou schopni si pro nositele tohoto specificky upraveného symbolu dojít nebo je prostě za pár dní předvolají k vysvětlení na příslušnou úřadovnu.

Krvavý pes a flegmatičtí Afričané

„Jak rád bych spálil tu červenou tureckou vlajku a portrét krvavého psa Erdogana,“ procedil mezi zuby mladý Kurd, který v Německu našel pro své staré rodiče útočiště, když bylo kurdské území se zcela mimořádnou autonomií v Iráku ostřelováno tureckými jednotkami. Na takovéto protesty by si ale musel zajet do Francie nebo Švédska, i když už i nyní začíná zcela mimořádná nevraživost mezi tureckou většinou a kurdskou menšinou také ve Spolkové republice Německo.

Z oken domů povětšinou mávali azylanti, z jednoho dokonce vyvěsil mladý chlapec národní iráckou vlajku. Kupodivu Afričané se do levicového pochodu prakticky nezapojili, někteří si jezdili na svých „prknech“ po okolí.

Písničky na indexu

Podle organizátorů byl letošní norimberský pochod hojně zastoupený. Přispělo k tomu i pěkné počasí. A čeští komunisté se neztratili a byli vidět, i když věkem poněkud zvedli průměrné stáří protestujících. „Konečně tady taky slyším písničku Bella čiao,“ reagoval jeden ze členů české „delegace“. Zaujala jej totiž reprodukovaná partyzánská písnička, která zní po celém světě snad ve všech nářečích a jazycích, prý je k poslechu u nás jen na internetu. To na Slovensku ji občas zahraje i státní rozhlas. U nás je asi na indexu, jako kdyby to byla vyloženě komunistická „Bandera rosa“.