Několik stovek protestujících proti vládě na Staroměstském náměstí a později i dvě tisícovky na Václavském náměstí spojovala podle Alexandra Mitrofanova rozháranost. „Nespokojenost a hněv v přebytku. Co dál, nikdo pořádně nevěděl. To se projevilo i ve výběru řečníků a v reakci na jejich vystoupení," píše v komentáři pro deník Právo.
Prakticky nikdo z lidí, kteří začínali mluvit s přítomnými politiky, nedokázal v první chvíli udržet vztekem přeskakující hlas. Politiky, tedy Bohuslava Sobotku a Vojtěcha Filipa, příliš nevítali ani příliš nevypuzovali. Bez velkého vzrušení poslouchali ostatní kritiky. Oživení nastalo vždy jen u obzvlášť silného odsudku.
Nechtění sdílelo před 22 lety veřejně mnohem víc lidí
O něco větší pozornost si vynutil slovinský filosof Slavoj Žižek, ale ani on neposkytl žádný recept kromě řady myšlenkových závěrů, které slýcháme od našich sociálních demokratů. Ti byli na demonstracích zastoupeni tradiční sestavou a také lidé za nimi chodili jako obvykle. Témata byla různá, ale opakovaly se stížnosti na poměry nebo dotazy spojené s konkrétní situací tazatele.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jih