Pavel Kohout ve svém komentáři v MF Dnes uvádí několik důvodů, proč by se Česká národní banka a ani česká vláda neměly hrnout do půjčky téměř 90 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu.
„Má jít o ekvivalent 89 miliard korun. Peníze mají být půjčeny Mezinárodnímu měnovému fondu. Další parametry nejsou jasné: úroková míra a doba splatnosti. Pokud by vyznívaly příznivě z hlediska koncepce správy portfolia devizových rezerv ČNB, pak by bylo teoreticky možné začít uvažovat o půjčce. Raději však jen začít,“ píše ekonom Kohout.
Jako druhý problém vidí účel půjčky. „Jde o záchranu eurozóny – ale jak má být technicky provedena? Půjdou peníze na úvěry problémovým státům, nebo na rekapitalizaci francouzských, španělských, italských a německých bank?“ naráží Kohout na to, že záchranný plán možná není vymyšlen účelně.
Dalším důvodem je podle Kohouta selhání evropských elit. Jako příklad uvádí scénu z posledního evropského summitu, kde se francouzský prezident Nicolas Sarkozy snažil silově prosadit daň z finančních transakcí. Nikoli ale prý z racionálních důvodů, protože londýnské banky nenesou odpovědnost za situaci v Řecku.
„Cílem prezidenta Sarkozyho bylo provést osobní naschvál britskému premiérovi Cameronovi,“ uvádí Kohout. Hned za tím dodává, že německá kancléřka Angela Merkelová je neschopná vidět problém jinde než ve veřejných financích.
Čtvrtý důvod vychází z teorie her. „Pokud Česká republika bez rozmyslu kývne na jakýkoli požadavek jen proto, že přichází z Evropy, budou následovat další. A pak další požadavky, stále tvrdší. Submisivita je drahá,“ připomíná Kohout.
„Pátá rovina je psychologická. Slýcháme argumenty, že přece musíme pomoci, když přijímáme evropské dotace. … Máme-li skutečně pomoci Evropě v její tíživé ekonomické situaci, vzdejme se části dotací. Beztak obvykle vedou ke korupci a plýtvání,“ uzavírá ekonom.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pan
