Nezávislí kandidáti typu Tomia Okamury proto na prezidentský úřad nejspíš nedosáhnou. Mediálně známému podnikateli však podle Lebedy v očích české veřejnosti škodí i jeho politická nezkušenost.
„Myslím, že česká veřejnost stále vnímá prezidentský úřad jako státnický a nevěřím, že by zvolila člověka, který má nulové politické zkušenosti a v řadě ohledů může působit kontroverzním dojmem,“ míní politolog. Dodává, že ani v zahraničí není běžné, že by nějaká osobnost vyhrála volby pouze na základě své mediální známosti.
Větší šance podle Lebedy má expremiér Jan Fischer, jehož nominaci zvažuje ČSSD a Věci veřejné. Tomu by mohla prospět především absence výrazných prezidentských kandidátů. Ani jedna silná politická strana totiž zatím nedokázala vygenerovat vyloženě výraznou osobnost.
„ODS je na tom možná o trochu lépe. Ale strany mají rok na to, aby svého kandidáta nejen představili, ale vlastně permanentně prezentovali a udělali ho v mediálním prostoru známým a pokud možno atraktivním. Pan Sobotka ani paní Němcová na sebe ale nikdy nestrhávali nějakou výraznou pozornost,“ hodnotí občansko-demokratické kandidáty Lebeda.
Silná osobnost, nebo jen symbol?
A jaký typ kandidátů má podle Lebedy největší šanci na úspěch? „V přímé volbě, byť by mohl projít nevýrazný kandidát, si přece jenom ani strany nebudou moci dovolit nasadit někoho, kdo by byl nějakou šedou postavou, protože by pravděpodobně neuspěl v konkurenci jiných kandidátů,“ bilancuje politolog. Na druhou stranu však přiznává, že dvoukolový systém nahrává spíše nekontroverzním osobnostem.
„Ve druhém kole bude záležet na finálních kandidátech. Například ve Francii ve volbách 2002 se do druhého kola prezidentských voleb namísto očekávané dvojice Chirac-Jospin dostal pravicový populista Le Pen místo levicového kandidáta Jospina. Výsledek byl pak rázem naprosto jednoznačný, přestože by v souboji s Jospinem neměl Chirac pravděpodobně vůbec šanci,“ vysvětluje Lebeda.
Nekontroverzní, umírněnější prezident by však podle Lebedy české politice pomohl. Prezidentská funkce by v parlamentní republice měla i nadále zůstat spíše reprezentativní. Příliš aktivní prezident totiž může nesystémově zasahovat do aktivit vlády a tím ji oslabovat. „Naší problémem jsou slabé vlády, to bychom měli řešit. Místo toho posílíme prezidenta,“ kritizuje Lebeda uvedení přímé volby.
Prezident s příliš velkým vlivem
Mandát od voličů totiž může prezidentovu touhu ovlivňovat politiku akorát navýšit. „A pokud bude mít prezident legitimitu odvozenou přímo od lidu, bude se cítit vybaven velmi silným mandátem, dokonce silnějším, než má premiér, který byl zvolen jako jeden z poslanců,“ míní Lebeda. Takový prezident by potom mohl vetovat zákony jen proto, že se mu ideologicky nelíbí.
Za situace, kdy republice vládne slabý kabinet – což se u nás podle Lebedy stává často -, by potom prezident převzal více poltického vlivu, než mu ústavně náleží.
„Jsme parlamentní režim, a v něm by měl prezident plnit spíše symbolickou funkci hlavy státu. Jenže to u nás prezidenti dlouhodobě nerespektovali - a tím zdaleka nemyslím jen Václava Klause. Legitimitou z přímé volby tyto ambice jen vzrostou,“ varoval pro Aktuálně.cz Lebeda.
Dále čtěte:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: qot
