Tlak od politiků Wagnerová prý poprvé cítila, když v roce 2008 na Ústavním soudu projednávali „batoh“ reforem Topolánkovy vlády. Nesouhlasila s většinovým názorem soudu, a tak napsala své vlastní stanovisko, tzv. disent. „A tam jsem napsala všechno, co si myslím. To se politikům velmi nelíbilo," přiznala. Od té doby prý byla pro politiky oblíbeným terčem. „Když s něčím nesouhlasím, považuju za poctivé to říct. Kdybych chtěla klídek, tak jsem neměla jít do takové funkce."
Podobné názory dávali najevo i další ústavní soudci. Přesto se nejčastěji útočilo na soudkyni Wagnerovou. „Naši pánové určitě nejsou velcí gentlemani. Asi ti naši politici pořád považují za snadnější okopávat kotníky ženám.“ Tím si však podle ní naběhli, neboť paní Wagnerová rozhodně není z těch, kteří uhýbají. „Na Nejvyšším soudu (kde působila předtím - pozn. red.) jeden z mých kolegů kdysi prohlásil, že ten dům je plný mužů, ale jediný chlap je tam Wagnerová," podotkla.
Že se se mnou Klaus nerozloučil? To mě nemrzí
Nemrzí ji ani, že se s ní na konci mandátu, jak bývá zvykem, nerozloučil prezident republiky. „V minulosti už jsem si s ním rukou potřásla. A protože má na mou práci jiný názor, než jak si ji cením já sama, nebylo by to od něj příliš upřímné," řekla. Negativním názorem na Václava Klause se netají: „Nechci přispívat k vulgarizaci, ale nebyl to prezident podle mých představ a myslím, že na něj bude vzpomínáno především to nedobré, co ve funkci vykonal.“
Kritika od politiků ji prý ve funkci nechávala klidnou vždycky: „Politici můžou vykřikovat, co chtějí, ale ústavního soudce může odvolat zase jen Ústavní soud," zdůraznila. „Když jsem byla na soudu, dávala jsem všechnu energii tam. Nedokážu dělat víc věcí najednou." Teď se podle vlastních slov Wagnerová naplno vrhne do volební kampaně - rozhodla se totiž kandidovat do Senátu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jan
