Vnitrostranická korupce neměla dosud v České republice precedens. Pro soudce Šotta ale bylo od počátku samozřejmé, že bude potrestána. „Pokud tyto trestné činy jsou aplikovatelné třeba na fotbalové zápasy, tak je myslím celkem jednoznačné, proč jsou aplikovatelné i na fungování politických stran. Zvláště u strany, která je parlamentní stranou, podílí se na politické soutěži a je zčásti financována státem,“ vysvětluje v rozhovoru pro LN.
Bárta se odsoudil sám, když mluvil o své motivaci k předávání peněz
Věc se ale dostala mimo vnitrostranický život. Odsouzení je prý postaveno na tom, že Vít Bárta ovlivňoval úplatky poslance ve vztahu k jejich postoji k jednomu konkrétnímu zákonu (novela zákona o daních z příjmu, kterou došlo ke zdanění poslaneckých náhrad a jejich faktickému snížení).
Pro odsouzení Víta Bárty byla nakonec klíčová jeho vlastní výpověď, ve které mluvil o motivaci k předání peněz. Šott byl tedy o Bártově vině přesvědčený hned od prvního dne. Snažil se proto posoudit Bártovo jednání bez ohledu na to, zda se jednalo o úplatek, nebo o půjčku.
Bárta podle Šotta chtěl, aby nedošlo k zrušení novely zákona o daních z příjmu. Proto před poslance Věcí veřejných předstoupil s nabídkou půjčky. „To znamená, že on tou prvotní nabídkou zabránil, a evidentně úspěšně, tomu, aby poslanci nebo část poslanců zpochybnili tento zákon a vstoupili do jednání o jeho možné změně. Jeho jednání směřovalo ke konkrétnímu zákonu,“ vysvětluje soudce LN.
Bárta chtěl ovlivnit poslance. Přesná hranice pro politické vyjednávání ale běžně neexistuje
Snahou Bárty bylo ovlivnit poslance v přístupu ke konkrétnímu zákonu. Jedná se tedy o jádro činnosti poslanců – debatování a hlasování o zákonech. Pokud by ale Bárta pouze poskytoval výhodné půjčky s cílem zavázat si poslance, bylo by rozhodování mnohem těžší, dodal Šott. Soudu by totiž chyběla konkrétní motivace obžalovaného.
Podle soudce Šotta bylo také důležité posoudit, zda Bárta půjčoval peníze svým přátelům. „I motivace bude jiná, pokud pan Bárta půjčuje příteli a pokud půjčuje celému poslaneckému klubu, ve kterém, jak sám uvedl, jsou lidé, se kterými má naprosto neutrální vztah,“ vysvětluje v Lidových novinách.
Obecně se tak dá říci, že pokud v politice dochází k nabídkám, které ovlivňují něčí rozhodnutí, zda hlasovat pro nějaký zákon, jedná se z hlediska trestního práva o úplatek. Platí to i pro příslib budoucích funkcí. Ovšem přesnou hranici, kde se jedná o obvyklý způsob řešení politických záležitostí a kde už to přesahuje hranici a je nutné, aby zasáhlo trestní právo, nelze jednoznačně určit.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vfe
