Nečasova vláda prý dál posouvá hranice únosnosti. „V poslanecké sněmovně již mnohokráte ukázala, jak hluboko zakrněly a zbytněly její kořeny a zájmy v prvoplánovém uvažování: ‚co je doma, to se počítá‘ a ‚škoda každé malé domů‘, kterou poslanecký mandát a s ním spojené placené funkce v nejrůznějších komisích a podkomisích nabízí,“ míní Heřman Chromý.

Vypadalo by to ale jinak, kdyby vládla ČSSD? „Je dost možné, že oněch 100 tisíc lidí, které nyní v Praze požadovalo demisi vlády premiéra Nečase, by volalo po demisi ČSSD,“ uvažuje chartista.

Zahrnuje tak do svých úvah o touze po „korytu“ i odbory. „Nelze se ubránit dojmu, že ani parlamentní opozice, ani odbory nestojí o občany, spíše jen zase o svou ‚polívčičku‘. K dobru odborů lze připsat, že nabídly nespokojeným občanům síť a legitimitu jejich organizace. Zkratkovitá, bezperspektivní a často nedomyšlená vystoupení odborových předáků ale ukazují, že stín řízené socialistické politiky a ekonomiky (rozděluj a panuj) současné odbory nepřekročily,“ kritizuje a dodává: „I komunisté byli tentokrát měkčí, předhánějící se s prominutím, v lejnových metaforách.“