Zásadní otázkou, kterou Pečinka v týdeníku Reflex klade, je jak se tato kauza dostala na stůl ústeckého státního zastupitelství a konkrétně jeho místopředsedkyně Bradáčové. Podle něj je tato cesta od začátku podivně krkolomná.
Od podání trestního oznámení na Nejvyšším státním zastupitelství bývalým policistou „s legendou, že zastupuje svého klienta, jenž si nepřeje být jmenován,“ přes jeho přidělení krajskému státnímu zastupitelství do Ústí nad Labem (přestože se kauza evidentně týká středních Čech), až do chvíle, kdy se případu chytla ambiciózní Lenka Bradáčová a rozjela akci tak, aby ani při předání věci jinam už nebyla cesta zpět.
„Vyvolává to dojem, že si někdo trestní oznámení oklikou předem objednal, aby měl alibi pro následné vyšetřování. Kdo a proč?“ ptá se Pečinka.
Pozornost je prý třeba věnovat i přiznání vyšetřujících policistů. Že obcházeli vnitřní informační systém a akci tajili před svými nadřízenými. „Znamená to, že tento systém je informačně děravý, takže bez konspirace by se celá věc prozradila?“ ptá se. Pokud tomu tak je, měl by být systém změněn, ale rozhodně není možné, aby policisté dlouhodobě takovým způsobem obcházeli pravidla.
Jak by dopadl třeba Roman?
Obdivuhodné pracovní a mediální nasazení návladní Bradáčové v této kauze podle Pečinky může představovat i PR přípravu pro prosazení speciálního protikorupčního útvaru státního zastupitelství. „Příslušná novela zákona už leží na vládě, ale zatím nemá podporu většiny,“ píše Pečinka a uvažuje, že Rathova kauza je vhodným beranidlem k jejímu prosazení.
Další spornou otázkou je prý masivní nasazení odposlechů, osobního sledování a dalšího nabourávání soukromí. Pečinka se ptá, proč totéž ústecké státní zastupitelství nenasadilo tolik techniky k vyšetření miliardových úniků z Mostecké uhelné. „Přežil by například Martin Roman stejný mnohaměsíční rentgen?“ pochybuje.
Ačkoliv kauza má nepochybné racionální jádro, až příliš z ní trčí, že je odpovědí na společenskou objednávku někoho důležitého chytit. To je akceptovatelné, ale velmi hlasitě je třeba říct, že podobné praktiky se nesmějí stát pravidlem. Jinak se dostaneme do světa Kachyňova a Procházkova filmu Ucho.
V první dnech se objevilo mnoho zbytečných dezinformací. Neexistujících třicet milionů u Ratha, stejně virtuální samopal v domě Kateřiny Pancové- to vše zbytečně vzbuzovalo dojem zločinců- oblud mimo lidské kategorie. A to až příliš připomíná středověk či padesátá léta.
„Primárně by nás měla zajímat pravidla, která podobná selhání minimalizují. Pokud systém zůstane zachován, bude případné odsouzení Davida Ratha stejně k ničemu,“ uzavírá Bohumil Pečinka pro Reflex.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
