ParlamentníListy.cz se ptaly komentátora Jana Petránka například na jeho názor na kauzu Davida Ratha. „Ta kauza vyplynula na povrch jako nejočividnější nehoráznost. Ale těch nehorázností je tu v zemi moc. Třeba to, co prováděl Pavel Bém s Prahou, s Opencard. Taky to, že tu byla celá řada projektů, v kterých létaly miliardy, jako třeba teď ten IZIP. Lidé, kteří nejsou daleko od bezprostřední znalosti toho, jak vypadá správa této země, říkají, že ročně od nás utíká přes sto miliard na korupci, a to je velmi zlé. Ten Rath je pak potom pod vlivem toho všeho, jen pouhou nepatrnou třešinkou na dortu. Horší je, že národ vnímá svoji bezmocnost nad tím a nevěří správě státu, policii a justici,“ řekl Jan Petránek ParlamentnímListům.cz.
Kocourek a Rath? Morální ubožáci. Ale je jich prý daleko víc
Podle něj jsou ti pánové, o kterých se nyní v souvislosti s korupcí hovoří v médiích - jako Martin Kocourek (ODS) nebo David Rath „morální ubožáci“. „A podobných morálních ubožáků je ještě velice mnoho na vlivných místech,“ upozornil dále Petránek.
Když přišla řeč na přímou volbu prezidenta a na to, zda je v současné době asi v Česku nejstaršímu a stále aktivnímu novináři nějaký z možných kandidátů na hlavu státu blízký, konkrétně neodpověděl.
Prezident jako razítkovací panák. Co kdyby řezal korupčníkům uši?
„Ten prezident, co tu je, ta jeho funkce – to je jen takový razítkovací panák, do značné míry. Proto bych se spíše zamýšlel nad jiným systémem této funkce. Třeba ve Francii má hlava státu exekutivní pravomoce. Tady u nás má parlamentní a podívejte se na ten parlament, to je jak maškarní bál. Nikdo neví, kdo tam skutečně něčím vládne. Když vidím takového Marka Bendu, nebo Jana Vidíma, Jana Kubiceho nebo Jiřího Paroubka, kterého Kubice nepřímo označil jako pedofila, tak je to důkaz toho, že se tu hraje šeredně ošklivá hra. A prezident v této zemi neznamená nic podstatného,“ uvedl dále ParlamentnímListům.cz Petránek, který patřil i k blízkým osobám exprezidenta Václava Havla. Netajil se však ani vůči němu s některými kritickými připomínkami.
„Já bych chtěl prezidentský systém, aby měl prezident pravomoci třeba na úrovni francouzského prezidenta – aby rozhodoval, ale též za to zodpovídal. Tady nyní prezident nikomu za nic nezodpovídá, kromě velezrady. Tak si říkám, kdyby tedy byl ten náš prezident aspoň tak hodnej, a šel uříznout uši těm politikům, co tu tak kradou. Já si myslím, že by ho za to nemohl nikdo zavřít a všichni by věděli, že tedy tohle se dělat nemá a třeba by si konečně dali pokoj,“ prozradil ParlamentnímListům.cz svou vizi Jan Petránek.
První úkol pro nového prezidenta? Dát milost řidiči Smetanovi
Bez ohledu na to, kdo se tím novým prezidentem nakonec v Česku stane, s vědomím toho, že Ústava se zřejmě měnit nebude, a tak zůstanou vize Petránka nesplněné, vyjádřil zkušený komentátor a zahraniční zpravodaj další přání. „Kdyby ten nový prezident aspoň ten první den ve své funkci dal milost tomu řidiči Romanu Smetanovi. To, co si dovolila paní soudkyně, odsoudit člověka kvůli tomu, že pomaloval tvář jejího manžela, to je opravdu naprosto nevídané, to by se nastalo ani v Malajsii. Když ti, co kradli, mohli dostat milost za to, že někdo vyjádřil svůj názor a milost nedostane, tak je nám ten náš prezident k ničemu, to se na mě nemůže nikdo zlobit. Ten prezident by totiž měl být poslední pojistkou proti lumpárně, která se může stát v justici,“ konstatoval dále pro ParlamentníListy.cz Jan Petránek.
Ekonomika - zlá macecha. Vlády musí začít myslet jinak
Podle Jana Petránka je problém současného systému u nás, ale i ve světě to, že vlády musí mít plány, jakým způsobem zaměstnat lidi, dát jim ale zase zároveň tím svobodnou možnost. „Nedovolit však, aby někde bylo nahromaděné takové obrovské množství bohatství, které je někde u někoho v šuplíku, ve schránce, trezoru nebo na účtu, ale nikomu nic nedává, neprospěje. Důvod je v tom, že ekonomika je tak zlá macecha, že si vymýšlí a přikládá hodnotu něčemu, co společenskou užitečnost nemá,“ uvedl Petránek.
Jak dodal, vládě (a to nejen té naší) chybí také koncepce vývoje společnosti, a to je problém. „Teď má třeba někdo spíš koncepci toho, jak Čechům zarazit, aby vyráběli cukr. Francouzi nám nejspíš zase budou říkat, jak smíme mít velké vinice, jestli se má místo brambor a pšenice pěstovat řepka…Tato vláda prostě nedělá politiku, která by vyhovovala občanům této země,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Petránek.
Vláda nedělá politiku pro české zájmy, ale zájmy těch, co chtějí centralizovat Evropu
Z hlediska jeho dlouholetého pozorování politického i ekonomického dění ve světě nešlo opomenout tematicky ani možnou hrozbu pádu Řecka. Dotkla by se nás?
„Samozřejmě - velmi bolestně. Ale hlavně proto, jak už jsem zmínil, že naše vláda nedělá politiku, která by měla být diktována českými zájmy, ale zájmy těch, kteří chtějí centralizovat Evropu v Bruselu. Stačí připomenout historii - v březnu roku 1931 si tehdejší německý ministr zahraničních věcí plácnul s rakouským kancléřem a řekli si, že si udělají německo-rakouskou unii. Okamžitě vznikla panika v celé Evropě, ihned Francie stáhla své vklady ve vídeňské bance, začala se hroutit rakouská bankovní soustava, byly krachy německých bankovních oblastí a bank. Padla britská libra jako zlatý standard, a už se dostával k moci Adolf Hitler…Nezdá se vám, že současný bankovní systém nutící se dál nesmyslně zadlužovat, je na tom nyní podobně? Přitom nejdůležitější zákony, které by měly regulovat vztahy mezi lidmi i společnostmi a národy, jsou zákony ekonomické… Nikdo si nemůže dovolit postavit dům na hlíně, spadnul by. Ale nyní jsou to ty zákony, které umožňují vytvářet dluhy do tak obrovských dimenzí, že psychologicky musíte vnímat to, že to dělají šílenci. Zdravý rozum by tyto zákony nikdy nedovolil přece schválit. Je jim jedno, co bude – po nás potopa. To je politika Evropské unie, a to je opravdu velmi špatné,“ uzavřel své názory pro ParlamentníListy.cz Jan Petránek.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
