Působil v zahraničních jednotkách a prožil úskalí přechodu z vojenského života do civilního. „V armádě jsem byl mnoho let. Velel jsem kontingentu SFOR na území bývalé Jugoslávie v roce 1997. Už zde jsem se poprvé setkal s problémy, které veteráni musí po svém návratu z misí řešit a především pak po ukončení aktivní služby v armádě,“ prozrazuje. Dobrým příkladem mu prý byly získané zkušenosti a poznatky z jiných armád, například jakým způsobem uvedenou problematiku řeší srovnatelné armády holandská, slovenská, belgická, ale zkušenosti čerpal i z kanadské a US Army. „Je však nutné vždy tyto zkušenosti dovedně aplikovat na podmínky české armády, naši legislativu i celospolečenské podvědomí, a přitom zároveň vnímat i historické aspekty,“ podotýká.
Vzala, co bylo
Navrátili se z misí. Hledají útočiště a přes náročné dosavadní poslání nechtějí zůstat nikomu na krku a zapojit se mezi pobiratele sociálních dávek.Paní R. (celé jméno redakce ParlamentnichListu.cz zná, na přání veteránky jej nezveřejňuje) po návratu z mise pracovala v pomocných profesích. „Myla jsem nádobí,“ zmiňuje úděl, který jí český trh práce nabídl po všech prožitých náročných zkušenostech. Bez práce zůstat nechtěla. Díky netradičnímu projektu Zdeňka Macha už ale jako první veteránská „vlaštovka“ nastoupila do zaměstnání, které ji naplňuje. „Po absolvování rekvalifikačního kurzu jsem získala příslib zaměstnání od Města Bílina a v současné době již pracuji jako strážnice městské policie,“ říká.
Více příběhů ZDE
Je to ojedinělý nápad a Zdeněk Mach může vycházet z osobních zkušeností. Na záměr VET CENTER, tedy center pro válečné veterány a veteránky, získal dotační podporu a v týmu na pozici vedoucích VET CENTER se dostali pochopitelně opět veteráni. V současné době již i někteří další prošli rekvalifikací, která je připraví na pracovní pozici v „civilu“ a snad poputují ve šlépějích paní R.
Nepořádek v databázích
Váleční veteráni jsou přímo oslovováni s osobní nabídkou. „Rozeslali jsme dopisy a kontaktovali přibližně 600 válečných veteránů, kterým jsme nabídli spolupráci. Nejlepší je vždy osobní rozhovor nebo hromadná prezentace pro skupinu zájemců,“ zmiňuje Tepličan Mach. O záměru již vědí například i příslušníci chemické jednotky v Liberci, opírá se rovněž o podporu a spolupráci KVV Ústí nad Labem. „Problémem je neaktuální databáze válečných veteránů. V řadě případů se dopisy vrátily jako nedoručitelné. Hledáme tedy další cesty a řešení,“ říká k úskalím, na která spolu s kolegy nečekaně narazili. Nabídli prý rovněž možnost zapojení přes organizace sdružující válečné veterány - Sdružení válečných veteránů ČR a Československou obec legionářskou. „Zaznamenali jsme ale určitá negativa, obavu z konkurence, neaktivitu. Je škoda, že ne všichni vnímáme snahu pomoci veteránům stejným způsobem,“ je udiven.
Za dobrotu na žebrotu?
Přestože 30 let mnozí pracují na vedoucích pozicích, jejich odborné zaměření bylo zpravidla velmi úzké. Toho si je sám koordinátor projektu Zdeněk Mach vědom. Váleční veteráni ve věku okolo třiceti let mohou nabídnout určité odborné znalosti, zpravidla v civilním sektoru již určitý čas pracovali a leckdy disponují znalostmi cizích jazyků. Ale i to je v dnešní době poměrně málo. Váleční veteráni okolo 50 až 55 let jsou na tom o moc hůře. Nabízejí organizační schopnosti, někteří určité odbornosti využitelné v civilním prostředí, zpravidla však narážejí na „civilní“ nezájem, který trh práce k vojákům jako takovým má.
Po několika měsících prvotních příprav dnes fungují dvě centra pro válečné veterány, a to v Liberci a v Litoměřicích. „Podporu válečným veteránům však můžeme poskytovat také na kontaktním místě v Ústí nad Labem, Teplicích i jinde dle potřeby,“ zdůrazňuje Zdeněk Mach a dodává: „Zvažovali jsme místa umístění. Chtěli jsme se pokusit být veteránům nablízku. Zvolili jsme dva kraje - Liberecký a Ústecký. V Liberci dosud působí aktivně Armáda České republiky, a to jednotky chemického vojska. S velením této profesionální jednotky je mimořádně dobrá spolupráce,“ objasňuje Zdeněk Mach, proč VET CENTRA neumístil ve svém pracovišti JOB ASISTENT v Teplicích, což by pro něj jako majitele firmy bylo nejjednodušší. „V Liberci samotném a okolí bydlí velká skupina veteránů, kteří již v armádě neslouží. Litoměřice byly zvoleny z podobných důvodů, působí zde celá řada válečných veteránů a je to dobře dostupná oblast i pro celý Ústecký kraj,“ doplňuje. Veteráni, kteří však nechtějí cestovat do Litoměřic, mohou navštívit i kontaktní místa v dalších městech. Pracovníci týmu například za nimi jezdí i osobně do Žatce, Loun, Bíliny a podobně.
Psali jsme:
Mimo armádu je to jiný svět
Hlavní dvě VET CENTRA jsou vybavena a přizpůsobena specificky pro potřeby válečných veteránů. Je to místo, kde se cítí příjemně, jsou zde pozitivní připomínky misí, kontakty na kamarády, spolupracovníky. „VET CENTRA se tak stala základnou pro všechny aktivity, místem, kde je prvořadým cílem nabídnout veteránům bezpečné místo, kam budou rádi docházet a kde se, kromě odborné pomoci, setkají i s kolegy veterány a budou-li chtít, budou se moci i aktivně podílet na přípravě a realizaci některých aktivit,“ vysvětluje Zdeněk Mach. Veteráni mají v případě zájmu k dispozici i psychologa, ale zejména se vyvíjí snaha zprostředkovat jim zaměstnání v civilním sektoru, zajistit doškolení v určitých odbornostech, připravit je na výběrové řízení a pohovory v prostředí mimo armádu.
Proč jsou outsidery?
Za posledních 15 let se situace na trhu práce výrazně změnila. Převažují společnosti s vlivem zahraničního kapitálu. Je výrazný tlak na oblast produktivity práce a hledání úsporných opatření. „Mnohé dovednosti veteránů zůstávají zaměstnavatelům skryty, nejsou správně nabízeny nebo prezentovány. Veteráni je berou jako samozřejmost, ale zaměstnavatel je v první fázi neumí objevit, využít a ocenit. Mozaika veteránů je složena nejenom z organizačních schopností, ale také schopností definovat cíle, rychle se aklimatizovat na změnu systému, místa, plnit zadané úkoly a termíny, nepodléhat tlaku a společně s houževnatostí a důsledností být týmovým hráčem,“ vyzdvihuje excelentní kompetence těchto lidí.
Mohou se stát pracovníky kvality a kontroly, manažery logistiky, koordinátory dopravy, koordinátory různých projektů i manažery projektů. Mohou působit v hlídacích a bezpečnostních agenturách nebo jako učitelé a vychovatelé. „Samozřejmě nejsou vyloučeni ani jako pracovníci specifických odborů jednotlivých úřadů státní správy. Pro mnohé je potřeba získat dílčí kvalifikaci formou rekvalifikačního kurzu nebo speciálního kurzu,“ podotýká Zdeněk Mach.
Cílem Machovy společnosti JOB ASISTENT je spolupracovat minimálně se 160 muži a ženami, kteří prošli armádním prostředím. „Zapojit nepřímo se však mohou i rodinní příslušníci, známí, přátelé. Ne všechny akce jsou uzavřené. Je řada aktivit, kdy je umožněna a žádána spolupráce rodiny, partnerů nebo dětí,“ uvádí.
Přibližně čtvrtina účastníků je ve věku do 40 let, mezi 40 až 50 lety je 60 procent a starších než 55 let je přibližně deset procent. Dnes již Zdeněk Mach s kolegy spolupracuje s přibližně 110 válečnými veterány a veteránkami, ale ozývají se i další, kteří se sice aktivně nezapojují, ale o myšlenku VET CENTRA mají zájem.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
