Školáci a studenti se o formování československé jednotky v Buzuluku učí povinně. Z Česka se ale velmi zřídka objeví jen jednotliví nadšenci. "V našich vztazích se objevilo jakési ochlazení," míní správkyně síně tradic Ludmila Nikolajevna Konstantinovská. Památník na buzuluckém hřbitově zmiňuje přesně stovku jmen. 53 vojáků Svobodovy armády a 47 legionářů z dob první světové války.
V Buzuluku bojovali Čechoslováci už v roce 1918, jenže proti Rudé armádě a o tom se už raději nemluví. Stejně jako se mlčí o skutečnosti, že za druhé světové války přijížděla velká část branců ze stalinských lágrů, kam se dostali jen proto, že z okupované vlasti utekli na sovětské území. Rudé hvězdy a prapory v Buzuluku ukazují odlišnost vnímání společné historie. Nic to nemění na tom, že je o ni z ruské strany stále velký zájem.
Je to vidět v Suzdalu či Orankách, v tamních klášterech českoslovenští vojáci prošli internací ještě před odjezdem do Buzuluku. V Orankách chce správkyně místní knihovny vytvořit malé venkovské muzeum doslova na koleně z toho, co se k příběhu kláštera přeměněného na zajatecký tábor najde po okolí. "Víte, u nás byly dobré vztahy dokonce se zajatými Němci. A co pak mluvit o Češích, kteří vůbec nebyli nepřáteli," říká Jelena Vlasovová.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: joh
