Zástupce starosty Městské části Praha 5, JUDr. Petr Lachnit, se zamýšlí nad tím, jak člověka v životě ovlivňují jeho spolužáci – zdánlivě banální věc, nicméně důležitá: „Každý máme kamarády ze školy. Někdo jich má víc, někdo méně. Ale máme je všichni. Samozřejmě na začátku jich bylo hodně. Pravidelně jsme se scházeli. S přibývajícími lety se i naše školní parta diferencovala, zájmy, povolání nebo změna bydliště snížila pravidelnost setkání. Z některých kamarádů se ale stali přátelé, se kterými se vídáme nebo vyhledáváme celý život,“ přemýšlí doktor Lachnit.
A dodává: „Když se po letech kdekoli setkáme se spolužákem, i kdybychom se tenkrát neměli příliš rádi, léta spolu nemluvili, přece budeme mít pocit soudržnosti. Budeme se k sobě chovat poctivě, s důvěrou. Určitě se pokusíme si vzájemně pomoci.“
Děti ze segregovaných škol? Segregovaní spolužáci a kamarádi
„Každý má takové spolužáky, do jaké školy chodí. Děti ze segregovaných škol budou tedy mít především segregované spolužáky a kamarády. Je zcela lhostejné, zda je to důsledek segregace sociální, jazykové nebo národnostní. Jakékoli vyčlenění, navíc uměle podporované zřizováním škol, které byť z dobré vůle oddělí tyto děti od většinové společnosti, jim zůstane celý život jako zásadní překážka integrace.
Tímto vyčleněním postupně vznikají ghetta, uzavřené skupiny, které se neúčastní běžného života většinové společnosti,“ tvrdí Petr Lachnit, který se proti této segregaci velmi ostře staví.
Nebezpečí ghett
Žádné ghetto se podle něj v dějinách neosvědčilo a vždycky přineslo v budoucnosti daleko větší problémy, než krátkodobý efekt, kterým se chtěla většina zbavit obtíží s takzvanými méně přizpůsobivými lidmi. „Neopakujme hloupé chyby minulosti. V každé takové skupině žijí děti. Jestliže vliv takového uzavřeného prostředí ještě znásobíme účinkem segregované školy, těžko se budou takové děti v budoucnosti přizpůsobovat pravidlům, která chceme, aby platila v běžném životě. Neopakujme hloupé chyby minulosti. Není to věc názoru, ale pouze neznalosti, pokud zkoušíme znovu něco, co již tolikrát selhalo,“ říká nekompromisně.
Nutnost výuky češtiny
Přesto si uvědomuje problémy, vzešlé z faktu, že mnoho dětí není z českého jazykového prostředí. A je třeba s tím něco dělat: „Čím dál naléhavěji budeme pociťovat potřebu vyrovnávacích škol pro děti z nečeského prostředí. Škol, které se budou věnovat intenzivní výuce češtiny tak, aby se školák po roce či dvou mohl zcela bez problémů začlenit do výuky v běžné škole. Samozřejmě ruku v ruce s výukou jazyka se musí žák vyrovnat s rozdíly v pojetí jednotlivých předmětů mezi českou a jeho původní školou. Pro pedagogy to jistě nebude jednoduché. Ale dokážeme-li vytvořit plně funkční takové vyrovnávací školy, obrovsky se nám to v budoucnosti vyplatí. Mimo jiné to ušetří nesmírné finanční prostředky, které jinak utrácíme na málo účinné odstraňování následků našeho potřebami dávno překonaného systému,“ tvrdí doktor Lachnit.
A na závěr dodává: „Nenechme stát stranou mnohdy talentované děti, které měly jenom tu smůlu, že čeština nebyla jejich rodným jazykem. Mohou této zemi mnohonásobně vrátit péči, kterou jim ona dneska poskytne.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ava
