Senátor Václav Homolka má rád staré věci. O víkendu tak trochu dle svých slov parazitoval na propagačním předmětu, který do Chomutova přivezl jeho sympatizant a bezpartijní europoslanec Vladimír Remek: S radostí lidem rozdával malý černý balíček, z něhož se vyklubala klasická síťovka, tedy síťkovaná pružná taška, kterou lze zmuchlat do malé kuličky a kterou dnes už mladá generace nezná. Přitom se od 20. let minulého století masivně vyráběla v Československu a následně i v dalších zemích. „Byla tak populární a dnes ji nahradily igelitky,“ podotkl vyznavač tradičních hodnot Václav Homolka, který prý ale pro staré věci nezapomíná na potřebu nových vizí.
Mohl mít vyznamenání, nebýt netečnosti ODS
O víkendu pozval Václav Homolka děti a jejich rodiče, své příznivce, do areálu chomutovské autoškoly Omega, kde mohly pouštět draky nebo péct brambory ve žhavém popelu. „To je další věc, kterou děti moc neznají. Stejně jako Remka,“ uvedl trochu zklamaně. Je pravda, že Vladimír Remek se sice nedočkal bouřlivého přijetí od dětí, pro které byla jeho tvář cizí. Ovšem poté, co se dozvěděly, že jde o 87. kosmonauta světa, prvního z jiné země než ze Sovětského svazu nebo USA, který je navíc Evropskou kosmickou agenturou označován za prvního Evropana ve vesmíru, otázky zvědavců nebraly konce. „Jaké to tam bylo, to je nejčastější otázka, na kterou se mě celé léta lidé ptají v souvislosti s mým pobytem ve vesmíru,“ říká. „U příležitosti 30. výročí letu do vesmíru jsem ho navrhoval na státní vyznamenání. Jenže nikdo z ODS nezvedl ruku. Stačila by jediná,“ podotkl k tomu Václav Homolka. „On přitom není členem naší strany,“ zdůrazňuje, že možná občanští demokraté měli pocit, že by tak podpořili zájem Komunistické strany Čech a Moravy.
Vladimír Remek si sedá na starší typ traktoru, který jeden z členů KSČM do areálu autoškoly pro zpestření akce dovezl. „To je další věc ohledně českých tradic: byli jsme dobří v automobilismu,“ nalézá spojitost mezi zemědělským dopravním prostředkem a tím, co z tradic už není takové, co bývalo.
Šušněme si peníze, vždyť jsou naše
Asistentem senátora Chomutovska je Jaroslav Komínek, předseda Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, která se podílí na přerozdělení dotačních financí, jež je v posledních měsících nejen v Ústeckém kraji hodně medializovaným tématem. Na předvolební akci rozlévá limonádu, moderuje soutěž o nejvýše letícího draka a hýří humorem. Záležitosti kolem ROP samozřejmě k smíchu moc nejsou. „Přeci ty peníze nebudeme vracet do Bruselu. Patří tomuto kraji, kam jinam by měly jít. A někdo to musí říct,“ podporuje senátor Homolka způsob, jakým Jaroslav Komínek veřejně hájí dotační úřad a jak vystupuje proti odpůrci Leu Steinerovi.
Na billboardy nemáme peníze, mítinky nechceme
Komunistický senátor není po městě vidět na billboardech. „Já osobně, ani chomutovský okresní výbor KSČM mítinky nepořádáme. Vsadili jsme na kontaktní kampaň z očí do očí a chceme věřit, že občany oslovíme ještě lépe než billboardy, na které nemáme finance. A i kdybychom měli, možná bychom je nasměrovali spíš na akce pro děti. Určitá setkání pořádáme v malých obcích,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz. Za sebou má již v říjnu například setkání v Radonicích v tamním Klubu žen, kterým několik let dělá patrona. Mluvit s ním lidé mohli i na nedávném vinobraní v Kadani, která je jeho rodným městem. Nyní v pondělí má na programu setkání s levicovými občany obce Otvice v hospodě Osada, a to od 17 hodin.
Víkendová akce s dětmi a draky v areálu autoškoly nebyla prý rovněž doslova volebním mítinkem. „Byla to běžná akce, které děláme celoročně, každý rok. Volební mítinky jsme odbourali již při minulých volbách,“ doplňuje jej v tomto smyslu asistent Jaroslav Komínek.
Václav Homolka drží senátorský mandát od roku 2007. V horní komoře je členem Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
