V letech 1996 až 1998 údajně zpronevěřili manažeři Mostecké uhelné společnosti (MUS) až 110 milionů franků z firemní pokladny. Ty pak putovaly ve formě údajného kreditu na účelově založenou společnost a posléze jimi byly koupeny akcie MUS (49,98 procenta). Akcie i peníze poté putovaly do dalších účelově založených společností.
Manažeři později vyvedli dalších 233 milionů franků z MUS, které rovněž putovaly na konta podivně založených společností. Část peněz údajně využili k nákupu 46,29 procenta akcií MUS vlastněných státem. Dohromady tak skupinka vlastnila už přes 97 procent společnosti MUS. „Akcie putují přes několik společností do dceřinné firmy amerického investora v kantonu Zug," připomíná server Česká pozice.
Podle obžaloby měla skupina českých průmyslníků dohromady ukořistit z MUS až 1,2 miliardy franků (víc než 25 miliard korun). K tomu, aby průmyslníci mohli získat akcie MUS, ale prý podpláceli různé úředníky a vlivné osoby: „Korupce se dle obžaloby dopustili Jiří Diviš, Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Luboš Měkota, Marek Čmejla, Petr Kraus, Pavel Musela a Robert Sýkora,“ uvádí Česká pozice, která se opírá o obžalovací spis ze Švýcarska.
Ve hře je podle spisu komplexní síť desítek firem, která se rozpíná od Lichtenštejnska přes Gibraltar až po Panenské ostrovy. Mezi nimi mělo docházet k přeposílání peněz. Tyto transakce pak švýcarská prokuratura rozplétala údajně až šest let. Nakonec se jí podařilo celou věc dovést až do fáze obžaloby.
Náměstka dělal Grégrovi
Jednou z hlavních postav kolem podezřelých transakcí má být tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora. Ten byl náměstkem v době, kdy ministerstvo vedl Miroslav Grégr, jenž působil ve vládě Miloše Zemana. Sýkora prý kdysi obdržel 85 tisíc dolarů, tedy téměř tři miliony korun, od zbrojaře a lobbisty Pavla Musely. Ten je ale nyní po tragické nehodě, kdy spadl z posedu, na vozíčku a nesvéprávný. Peníze měl dostat Sýkora jako provizi.
Česká pozice ve svém článku připomíná, že získala část obžalovacího spisu od švýcarské prokuratury přes prestižní švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Tato část se má týkat hlavně aktivit Sýkory a konkrétní transakce 85 tisíc dolarů. Švýcaři u těchto peněz zjistili, že byla připsána ve prospěch účtu u Credit Suisse v Curychu. Vlastníkem účtu byl ale Antonín Sýkora (později poslanec ČSSD). Jeho syn Robert Sýkora ovšem měl k účtu plnou moc.
Mohl zasahovat do usnesení české vlády
Sýkora je zajímavou figurou už proto, že byl jako Grégrův náměstek v určité době zodpovědný za přípravu prodeje MUS, a mohl tak významným způsobem zasahovat do usnesení české vlády.
Sýkora prý v případě transakce 85 tisíc dolarů několikrát svou výpověď změnil. Jeho otec pak uvedl, že si nebyl vědom připsání této částky na svůj účet; uvedl také, že mu účet nepatří, že se jedná o synův účet. Robert Sýkora později sdělil, že peníze patří zčásti jemu a zčásti otci; prý pocházejí od jeho přítele Pavla Musely, který mu tuto částku poukázal výměnou za stejnou částku, kterou měl Sýkora Muselovi poukázat v českých korunách v České republice. Avšak tato transakce v České republice nebyla nikdy zdokumentována. Později Robert Sýkora vypověděl, že peníze před otcem zatajil, protože by si nepřál, aby byla částka ve výši 85 tisíc dolarů převedena na účet v bance Credit Suisse.
Část peněz mohlo získat Česko
Švýcarům se kromě rozpletení tohoto rozsáhlého podvodu navíc podařilo zadržet 661 milionů franků (zhruba 14 miliard korun) na více než stovce švýcarských účtů. Jak je již známo, část peněz mohla získat poškozená firma a případně i Česká republika – ani jedna ze stran však zatím své požadavky nevyčíslila. „I z toho důvodu zřejmě poputuje největší balík peněz do švýcarské státní pokladny,“ připomíná v této souvislosti Česká pozice.
České úřady navíc dlouhá léta dementovaly, že by k nějakému zločinu vůbec došlo. Podle Švýcarska ale České republice měla vzniknout škoda ve výši 150 milionů švýcarských franků. „Ve snaze naší vládě nabídnout možnost získat peníze zpět ji Švýcaři v polovině roku 2010 vyzvali, aby v rámci řízení zaujala pozici soukromého žalobce,“ připomíná Česká pozice. Jenže Česko na tuto výzvu dlouho neslyšelo, až koncem roku 2011 se tuzemské úřady rozhodly konečně navázat kontakt se švýcarskými státními zástupci, v té době však již vypršela zákonná lhůta.
Čekají na proces
„Bern Prahu varoval nesčetněkrát, teď už vlak jednoduše odjel,“ zakončuje článek server.
Obžalovaní v současnosti čekají na stanovení termínu procesu. „Od nás dostanete v současné chvíli stejné informace jako všichni novináři – žádné,“ sdělila mluvčí švýcarského federálního soudu Marcia Gregoriová. Kdy obžalovaní stanou před soudem, k tomu se prý odmítla vyjádřit.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: olb
