„Jsem z Borovan. V padesátých letech se místní odvolávali na tátu, což byl řezník a sedlák, že půjdou do kolchozu potom, co vstoupí on. Dopadlo to tak, že jeho zavřeli do pracovního tábora a ostatní sedláci vstoupili do kolchozu. Všichni se nám vyhýbali, nikdo nám nepomohl. Měl jsem tu úžasnou zkušenost už od dětství vidět, jací tady lidé dokážou být hyeny,“ vzpomíná Čestmír Hofhanzl, jenž byl dlouhá léta poslancem za ODA, pak členem i jiných stran, ale nakonec se stáhnul do ústraní venkova.
Vinni před historií
„Zákon o protiprávnosti komunistického režimu se připravoval v létě 1993. Byl jsem původně v komisi, a když jsem po dvou sezeních zjistil, že chtějí ušít prázdnou normu, tak jsem jim řekl, že nejsem křoví, že se toho účastnit nebudu. Koho bych v tomto ohledu potrestal, tak Libora Nováka mladšího, který byl za ODS předsedou té komise. Právě on měl zaručit, že novela bude bezzubá. Chtěl jsem udělat svůj vlastní návrh. Sepsal jsem si důvodovou řeč, proč musí být KSČM zakázána. Navíc jsem slovo po slově vyjmenoval důsledky, které si poneseme, když to neuděláme. A dal jsem pozměňovací návrh, aby se účinností zákona komunistická strana zakázala. Svou řeč jsem končil slovy, že tak, jak poslanci zvednou ruku, je zaznamená historie. A jestliže to nebude schváleno, jsou před historií vinni. To ticho, co se mezi nimi pak rozhostilo, by se dalo krájet,“ popisuje, jak chtěl už v červáncích demokracie zakázat komunisty.
Psali jsme:
Různé nekončící debaty o vině komunistů a jejich nedemokratičnosti mu přijdou zbytečné. „Vždyť půlka lidí, kteří se kolem toho pohybují, se v té vině koupe až po uši. V podstatě o tom, že můj návrh schválen nebyl, rozhodli oni. Pokud se nebudeme držet křesťanství, tak nemá nic cenu. Lidské společenství fungovalo tak, že za slovy a činy musel být přesný obsah. Když někdo přestoupil určitou hranici, tak byl potrestán a vyloučen ze společnosti. Když nebyl, tak se obsah pojmů vyprázdnil a o tom je celá tato doba,“ vysvětluje.
Mladí zatvrzelí blázni
„U mladých je otázka, co se z nich vyvine poté, co přijdou do reálného života. Ten všeobjímající marasmus by je totiž mohl pohltit. Jestli se alespoň z některých stanou zatvrzelí blázni, tak je naděje na změnu. To vím z vlastní zkušenosti. Když tátu zavřeli do pracovního tábora a máma zůstala se čtyřmi dětmi sama, musel jsem jezdit sám orat pole. To mi bylo deset. Museli jsme mámě pomáhat, přesto nás vždy učila: přeskoč, přelez, nepodlez. Ať bylo zle nebo ne, museli jsme se nějak postarat,“ říká k vlně antikomunistických protestů studentů.
Psali jsme:
„Jsem venkovan. Přesto vím, že je nutné jít jednoduchou cestou moudrosti našich předků. Tedy musíme hledat pravdu. Všichni se mi vysmáli s tím, že pravda není. Když jsem doplnil, že objektivní pravdu, tak dodali, že ta už vůbec neexistuje. Každý má podle nich svou pravdu. A tohle tady říkají od pánů z nejvyšších pater politiky až po kmány v hospodě čtvrté cenové kategorie všichni. Nikdy jsem nedostal jinou odpověď a to svědčí o společnosti. Pojmy za dobu komunismu totálně ztratily svůj obsah. Takže, když dnes někdo mluví o pravdě a lásce, tak vlastně neví, o čem mluví,“ pokračuje.
Fotogalerie: - Rudý vítr
V Borovanech na náměstí stojí hospoda U Hofhanzlů. Jeho rodinu tam všichni znají. Jeho odpor ke KSČM, je z hlediska toho, co si prožil, zcela pochopitelný. „Komunisté musí být postaveni mimo zákon. Chceme – li přežít, tak jednou tu bude muset být nějaká víra nastolena. Jinak nepřežijeme. Křesťanství je v tomhle jedinečné. Nikdy jsem moc nábožensky založený nebyl. Před lety jsem si uvědomil, že nevím, co je za mnou. A začal jsem z venkova jezdit do Prahy vykupovat antikvariáty. Nikdo mi neřekl, co je dobrý číst. Nejdřív jsem přečetl všechny řecké filosofy a pak jsem postupoval dál. Nicméně Ježíšovo poselství, že jsme si všichni před Bohem rovni, i když na světě ne, je největší objev vůbec. Nelhal. Poselství znamená, že i ten největší otrok je člověk a může se svým přičiněním povznést. Tím byla otevřena cesta k poznání. Myšlenka, že Bůh otec vzhlíží na všechny naše činy a u posledního soudu je bude vážit, to byla jedinečná zpětná vazba, že neseme odpovědnost. Dokud toto fungovalo, dokud tomu většina lidí věřila, bylo dobře. Když začali Encyklopedisté a dávali důraz na lidská práva, tak jim z toho vypadla odpovědnost. A tři staletí se v Evropě mluví o právech, ale ne o odpovědnosti a spoluúčasti,“ přemítá. A nakonec dodá, že si Češi svým postojem zatím koledují o totální průser.
Fotogalerie: - Gottwald žije
Fotogalerie: - Komunismus včera a dnes
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
