Primátor Olomouce: Obvinění prezidenta z velezrady považuji za nejtrapnější politický akt naší polistopadové historie

Na začátku roku jste na Facebooku nazval kritiky amnestie masturbanty. Co nyní říkáte na skupinu senátorů, které se rozhodla podat žalobu na prezidenta pro velezradu, přičemž jeden z hlavních bodů má být právě amnestie?

Ujel jsem tehdy ve výrazivu, za obsahem myšlenky si ale nadále stojím. Chtěl jsem říct toto: Vsaďme se, že za několik měsíců bude téma amnestie nahrazeno jiným, a později zase jiným emocionálně vypjatým tématem. O to méně se ale bude řešit, co změnit v justici, aby se kauzy nemohly táhnout desetiletí. Aby české soudy v rozumném čase pravomocně rozhodly o vině či nevině. To je totiž to, oč by v jinak naladěné společnosti primárně šlo. U nás má ale z prazvláštních důvodů primát prožitek emoce s rysem sebeukájení, onen moment pohoršení, který příště vystřídá pohoršení nad něčím jiným. A „skutek utek“. Pokud jde o obvinění prezidenta z velezrady, považuji to za fakticky nejtrapnější politický akt naší polistopadové historie. Mezi názorovým nesouhlasem a velezradou jsou celé světy. Myslím, že to jsou světy mnohem vzdálenější, než mezi podpisy pod zvacím dopisem z osmašedesátého či Antichartou a zvednutou rukou oněch senátorů. V našich končinách má jen málo lidí pochopení pro onen voltairovský rozdíl mezi nesouhlasem a obhajobou práva oponenta říkat jiný názor. Kdo jednou zvedl ruku pro toto, pro co bude ochoten zvednout ruku příště?

Česká republika má poprvé přímo zvoleného prezidenta. Co od něj očekáváte? A jak byste naopak hodnotil exprezidenta Klause?

Miloše Zemana velmi dobře znám, náš osobní vzájemný vztah je veskrze pozitivní, klidně si troufnu říct, že je založen na oboustranném respektu. To je něco úplně jiného než názorový souhlas, s ohledem na blížící se parlamentní volby a kvas na levici před nimi očekávám spíše, že se budeme názorově vzdalovat. Přesto však věřím, že bude prezidentem respektujícím prioritu hodnot fungování parlamentní demokracie, a to považuji za nejdůležitější. Nepatřím k těm, kteří by vykřikovali, že to není můj prezident, plně respektuji legitimitu jeho mandátu. A zároveň se s ním klidně při nejbližším setkání o něco pohádám.

Pokud jde o Václava Klause, já jsem nikdy nepodlehl onomu typicky českému sportu, spočívajícímu v personalizaci a psychologizaci každého společenského tématu. Tím myslím, že se neustále utápíme v psychologických postřezích o někom, a o to míň podrobujeme reflexi jeho myšlenky, teze, vize. Téma Klaus je pro českou společnost téma spíše freudovské, než věcné, je to ztělesněný mindrák části naší společnosti. Oč více se mluví o Klausovi, o to méně, či pouze karikovaně se diskutuje o jeho skutečných myšlenkách a činech. Pro mě bude platit nadále, že pokud se chci někde myšlenkově inspirovat, budu číst a poslouchat Klause. Často s ním i nesouhlasit, takřka nikdy však není plytký. Nepatřím do té skupiny, pro které je mírou kvality rozechvění duše moralizujícím, leč bezobsažným diskursem. Nepotřebuji kunderovskou druhou slzu dojetí. A propos, myslím, že to byl dobrý prezident. A hodnoťme to za patnáct, dvacet let.

Mluví se o tom, že ODS je v krizi. Prohrála významně senátní a krajské volby. Je kritizována za to, že kývá na zvyšování daní a neprosazuje příznivé podnikatelské prostředí a ustupuje návrhům TOP 09. Je podle vás ODS v krizi? Je třeba změnit její politiku a jít zpět doprava?

Slovo krize se stalo jakýmsi univerzálním zaklínadlem dnešní doby. V krizi je skoro všechno a pořád. S ODS se děje to, co se děje periodicky s každou stranou. Období silných vůdců a jasných vizí bývají spíše výjimkou, ze které se pak desetiletí čerpá inspirace a energie v érách normální průměrnosti. Dojem krize vzbuzuje pak kombinace s nestabilním vládnutím v systému poměrného zastoupení. ODS jednoznačně potřebuje posílit leadership a ideový základ. Není to ale jednoduché, protože po ulicích nechodí stovky geniálních politických vůdců. Bude to proto ještě dlouhý a bolestný proces. Za sebe říkám, že by mu možná neuškodila zkušenost těžké práce v opozici, personální i ideový kvas s tím spojený, včetně návratu k původní jasné pravicovosti. A obnova důvěry.

Jak byste hodnotil komunikaci vedení strany s regiony? Premiér se nedávno nechal slyšet, že chce objíždět regionální sdružení ODS a diskutovat se členy, které chce přesvědčit, že značka ODS má ještě budoucnost, a že on je ten pravý, kdo by měl stát v jejím čele. Jakého názoru jste vy osobně? A do jaké míry poškozuje vládní politika ODS stranu v regionech?

Probíhá změna od nekomunikace či malé komunikace ke komunikaci. To je určitě změna k lepšímu. Absence vnitřní komunikace vedla logicky k jejímu vyhřeznutí navenek, proto tolik polemik o personálních změnách, mimořádných kongresech, politické zodpovědnosti za volby atd. Teď je platforma tato témata řešit vevnitř, já jsem v tomto ohledu docela aktivní. Nemám tedy potřebu nyní přikládat nějaké další polemické polínko navenek. K onomu poškozování regionů vládní politikou bych řekl jednoduchý postřeh: Daň za vládnutí je logická a očekávatelná daň. To, co budí odpor, je daň za momenty špatných strategických rozhodnutí, mlčení ve chvílích, kdy je potřeba mluvit, nejednání v momentech, kdy je potřeba konat. Daň za chyby, neobhájené kompromisy, nevysvětlené a nesrozumitelné kroky. Nebo srozumitelné až příliš. Tuto daň nadále nikdo platit nechce. Řešení je jednoduché: přestat tyto věci dělat. To je dělicí čára mezi nutností či zbytečností změn ve vedení a strategii.

Vláda schválila pro mnohé dlouho očekávanou novelu RUD. Názory na ni se však různí, Jak vnímáte novelu vy? Jaký dopad má na rozpočet Olomouce?

Systémové řešení by vypadalo jinak. Novela nevychází z nějaké zásadní úvahy o míře přerozdělování vybraných daní mezi centrální vládu a rozpočty krajů, měst a obcí. Přidání malým a odebrání velkým je spíše politické gesto jako součást hry uvnitř jedné z koaličních stran, tj. TOP 09. Je v podstatě praktickým naplněním onoho „s podporou starostů“. Diskuse o míře centralizace vs. decentralizace našeho fiskálního systému či dokonce o strategickém významu rozvoje urbánních center a venkova, o financování veřejných služeb v metropolích, to by bylo jiné kafe. Takhle je to jenom „politikum“, které se tváří jako reforma, ale reformou není. Pro Olomouc to vychází relativně neutrálně, na papíře máme získat o pár milionů více, což ale fakticky může zvrátit jakýkoliv výkyv ve výběru daní, čili pravdu poznáme vždy až na konci rozpočtového roku. Novela RUDU pro mě, souhrnně řečeno, představuje jeden z příkladů kroků, které se tváří jako reformy, fakticky však představují export problémů z celostátní úrovně na úrovně nižší.

Rozšíření parkovacích míst u zoologické zahrady radnice odložila a nechala tak projekt v realizaci vedení města vzešlému s komunálních voleb 2014. Proč? Jsou pro Vás nyní prioritní jiné projekty? Jaké?

Máme celkem přesný harmonogram realizace investic v několika dalších letech, souvisí to s naší úspěšností při čerpání evropských dotací. Opravujeme Dolní náměstí, Výstaviště Flora, stavíme novou tramvajovou trať na olomoucké sídliště Nové Sady, chystáme projekt Olomoucký hrad, který má zpřístupnit turistům léta uzavřenou lokalitu v okolí olomoucké katedrály. Chceme alespoň zahájit opravu Zimního stadionu. To jsou mantinely našich finančních možností. Projekt parkoviště u ZOO (nebo jinou variantu řešení problému této turisticky vytížené destinace) zkrátka rozhodne budoucí politická reprezentace. Téma jitří vášně a po mém soudu je nemá smysl jitřit nyní, když by k zahájení výstavby stejně nedošlo. Na debatu o optimálním řešení tak bude více času. Za sebe musím říct, že jsem přesvědčen, že tato lokalita kapacitní parkoviště, byť co nejcitlivěji včleněné, potřebuje. Myslet si, že do nejnavštěvovanějšího turistického cíle v kraji budou jezdit lidé pouze MHD či na kole je naivní.

Bude příští rok obhajovat v komunálních svůj mandát? A co od příštího roku, který bude supervolební, očekáváte?

V tu dobu budu mít za sebou dvanáct let ve vedení olomoucké radnice, z toho osm let v pozici primátora města. Ve dvaačtyřiceti myslím docela dlouhá politická zkušenost. A snad i úspěšná, na Moravě ODS žádného jiného primátora nemá. Myslím, že by člověk neměl donekonečna vstupovat do stejné řeky. Obrazně řečeno, za ty roky na radnici už předem odhadnu, které dveře se kdy otevřou a kdo z nich vyjde. Jakkoliv z hlediska zkušenosti za ty roky vím o městě skoro vše a mám přesnou představu, jak by se mělo v dalších letech rozvíjet, myslím, že je správné přehodit výhybku. Celostátní politika mě zajímala vždy, proto se chci ucházet o místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny. A v případě úspěchu tam být viditelnější než jen jako jeden ze dvou set. Od supervolebního roku očekávám, že se ODS popere o udržení postavení nejsilnější pravicové strany. Nic víc, nic míň.