Vondra připomíná, že levici byl Ústav trnem v oku vždycky. Již po jeho vzniku si stěžovali u Ústavního soudu, který jejich žalobu odmítl, ale ještě v soudní místnosti prý poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský, který stěžovatele zastupoval, pronesl, že „hora porodila myš“ a že se zákon změní, jakmile k tomu levice dostane příležitost.
Následovaly další kontroverzní události- již po necelém roce činnosti výzkumníci šlápli na kuří oko mnohým, když zveřejnili příběh agenta- chodce, který se dostal do vězení po udání od spisovatele Milana Kundery. Následovaly podobně výbušné objevy o odbojové skupině bratří Mašínů a o počátcích Občanského fóra. Následovalo období bouřlivých sporů, kterým padl za oběť první ředitel Ústavu Pavel Žáček a situace se uklidnila až po volbě Daniela Hermana, bývalého mluvčího České biskupské konference.
V zimě však levicový Senát začal úřadovat a do Rady Ústavu zvolil čtyři nové členy- historičku z Národního archivu (který dlouhodobě s protitotalitním Ústavem soupeří), dlouholetého poradce různých politiků ČSSD Lukáše Jelínka, dále Michala Uhla, člena týmu místopředsedy ČSSD a hlasitého kritika Ústavu Jiřího Dienstbiera a politologa Jana Bureše, který je městským zastupitelem za ČSSD a zástupcem jejího levého křídla. Do čela Rady pak byla zvolena Petruška Šustrová, která se významně angažovala již při sesazení Pavla Žáčka.
Psali jsme:
„Lubomír Zaorálek nedávno jednomu z pracovníků ÚSTR potvrdil, že postup nově zvolených členů rady posvětilo grémium ČSSD. Dalším krokem má být odvolání ředitele Hermana a jeho spolupracovníků. Buzerace a nesmyslné požadavky, které nová rada na ředitele jsou zatroubením do útoku ve stylu starých komunistických akčních výborů,“ píše k tomu Vondra.
Pak připomíná, že levicovým historikům a politikům se nepozdává už název Ústavu, neboť tvrdí, že již od Stalinovy smrti roku 1953 u nás žádná totalita nebyla. „Prostý fakt, že KSČ si až do roku 1989 silou nárokovala vedoucí úlohu a žádnou konkurenci nepřipustila, že svou moc opírala o všudypřítomnou Státní bezpečnost, tvrdou cenzuru ve sdělovacích prostředcích a státně řízené hospodářství, zřejmě nic moc neznamená,“ píše k tomu Vondra. Tato interpretace má podle něj ospravedlnit především skupinu „osmašedesátníků“. Ti se tak vymlouvají z toho, že v padesátých letech obvykle s režimem ochotně spolupracovali, zatímco o dvacet let později už byli za hrdiny.
„Vznikem a prací ÚSTR a naše země splácí dluh, který má nejen vůči aktivním odpůrcům komunismu, ale i vůči budoucím generacím. „Ten, kdo nezná minulost, je odsouzen ji opakovat,“ zní motto v záhlaví zákona z roku 2007,“ připomíná Vondra závěrem. Všude jinde prý takové Ústavy vznikaly již v devadesátých letech nebo na přelomu tisíciletí, jen my jsme museli čekat až do skončení osmileté vlády ČSSD na rok 2007.
Psali jsme:
autor: jav
