„Základní otázka nespočívá ani tak v samotném názvu 'socialismus', jako spíše v duchu toho názvu,“ řekl pro ParlamentníListy.cz jeden z přednášejících, profesor Oskar Krejčí. Podle něj bylo účelem zjistit, zda a jakou nejvhodnější alternativu ten systém má, nebo může mít – demokratickou, humanistickou. „Někteří tomu říkají socialismus, jiní zase sociální stát, někteří zase používají jiné názvy,“ dodává Krejčí. Podle něj byla ale zásadní debata o tom, zda nějaká alternativa existuje, a proč ten systém v době, kterou známe z 20. století, selhal.
Je třeba vědět, jaké alternativy socialismu jsou zapotřebí pro 21. století
Diskutující věnovali svou pozornost věcné analýze nedostatků bývalého režimu, ale byla zmíněna i jeho pozitiva. „Přesněji řečeno, jak se v některých oblastech dařilo skutečný smysl socialismu naplnit,“ dodává profesor Krejčí.
Dalším klíčovým bodem tohoto fóra bylo hledání formy socialismu či sociálního státu pro 21. století, který by se z demokratického socialismu 20. století poučil. „Důležitý byl podle mne akcent na etiku a na potřeby socialismu 21. století a samozřejmě byl kladen důraz i na racionální efektivitu alternativního systému,“ dodává známý politolog. Jde podle něj o to, jaké alternativy jsou nyní především zapotřebí. Jako jednu z alternativ uvádí Oskar Krejčí například variantu „zeleného socialismu“, účastníci ale podle něj hledali i další rozvojové alternativy a jedním z témat bylo i sebekritické zpytování pokusů o změnu.
Příliš široké téma znemožňuje vyvodit závěr
Souhlasné stanovisko s profesorem Krejčím zaujala také známá ekonomka, docentka Ilona Švihlíková. Je navíc přesvědčená, že bylo téma pojato příliš obecně. „Bylo by možná lepší, kdyby už bylo dopředu specifikováno, z jakého úhlu pohledu se na to budeme dívat,“ konstatuje docentka Švihlíková.
Také ona je přesvědčena, že v prvé řadě je třeba z dnešního pohledu definovat sám pojem „socialismus“. „Na konferenci bylo příliš mnoho pohledů, takže je pak obtížné z toho vyvodit nějaký konkrétní závěr, nebo dojít k jednoznačnějšímu postoji,“ míní politoložka.
Umělci jsou svědomím národa ve směru, kam to proudí
Kritice byla podrobena i kultura nejen z osmdesátých let, ale i současnosti, která podle některých řečníků jen protéká mainstreamovým směrem. „Umělci jsou svědomím národa v tom směru, kam to proudí,“ řekla předsedkyně Výboru národní kultury Věra Beranová. Podle řady přítomných dnes chybí úcta k faktům, která jsou upravovaná dle potřeby, ne-li na zakázku.
Psali jsme:
„Kultura ani tehdy nešla a ani dnes nejde, abych tak řekl, jako jeden muž. Problém je spíše v tom, kdo je dynamičtější,“ konstatuje profesor Krejčí. Jak dodal, kultura, jako každý druh lidské činnosti, je rozporuplná. Už tím, že jsou levicoví a pravicoví umělci. Levicoví však podle Krejčího po 17. listopadu ztratili možnost prezentace názoru, a tu možnost si dodnes zpět nezískali. „A marná sláva, jsou v defenzívě i proto, že podlehli depresi, frustraci a postrádají dynamiku pravicových umělců. Navíc, co si budeme povídat, z kultury se stal kšeft a většina levicových umělců prostě kšeftovat neumí,“ zasmál se Krejčí.
Lidé chtěli navázat na konec 60. let
Hovořilo se kriticky i o současných poměrech, kdy byla současná situace některými řečníky označena pouze za rafinovanější podobu diktatury. Na tomto fóru zároveň zaznívalo, že v roce 1989 byla v Československu část lidí, přejících si změnu režimu, přesvědčena, že změna naváže na takzvané „Pražské jaro“ z roku 1968. Tito lidé, a podle mínění některých řečníků jich byla většina, pak byli a jsou velmi zklamaní. „Konec 80. let s sebou nesl podobu perspektivy let šedesátých,“ konstatovala Věra Beranová.
Minulý socialismus do budoucna nechci
„Tato konference zcela zřetelně ukázala, jak hrubě používáme některé pojmy,“ konstatuje Ilona Švihlíková. „O čem to mluvíme, když říkáme socialismus? Mluvíme o minulosti, o systému? Nebo jak to budeme definovat? Chceme něco podobného do budoucnosti? Já tedy určitě ne,“ říká známá politoložka. Připustila, že část přítomných by podle reakcí nejspíš nebyla proti, ale s úsměvem dodala, že k této skupině opravdu nepatří.
Podle docentky Švihlíkové je taková neurčitost typickým rysem pro konference v České republice v porovnání se světovými podobnými akcemi. „Zaznívají tam i zajímavé názory, návrhy, ale je to celkově takové rozplizlé, takže se z toho těžko dá vyvodit konkrétní závěr. Dokonce i já jsem se v tom občas ztrácela,“ postěžovala si politoložka ParlamentnímListům.cz. Chybou podle ní také je, že ani politici, kteří by se o podobná fóra měli zajímat v prvé řadě, na podobných akcích nejsou vidět.
Své premisy by si měla levice v prvé řadě naplňovat sama
„V případě socialismu… Hovoříme o minulosti, nebo o budoucnosti? A jaké zkušenosti z toho vyvodíme do budoucna? Změnilo se prostředí a klima okolního světa. Jakým způsobem na to budeme reagovat?“ klade otázky jednu za druhou Ilona Švihlíková. Právě ona uvítala odbornou systematičnost ve vystoupení profesora Krejčího. „Nejen, že zpřesnil sám pojem, ale také uvedl aspekty, o nichž se příliš často nemluví, jako například nedostatečná či chybná spolupráce na levici,“ uvádí příklad Švihlíková. Také ona vyčítá levici „zapomnětlivost“ v tom, že by své vlastní premisy měla v prvé řadě naplňovat právě levice sama.
Konference tak paradoxně, místo odpovědí, postavila před účastníky ještě více otazníků. Všichni řečníci se ale v zásadě shodovali s postojem, že „nejdůležitější ze všeho je, aby důstojný život člověka byl prioritou, a to bez ohledu na politický směr."
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
