Schneider nejprve argumentuje, proč má prezident právo Putnu nejmenovat. Podle něho by totiž neměl být jenom ceremoniálním podepisovačem toho, co upeče někdo někde jinde a pak to na něj „hodí“.
Prezident by neměl být podepisovač, na kterého se vše hodí
„Mínili-li tvůrci Ústavy, že věci, které se upečou dole, v podhradí, se pak odnesou na Hrad, kde je pak nějaký – z výkonu své funkce neodpovědný! – dobře placený šášula podepíše, čímž stvrdí to, co upekli dole, dodá tomu prezidentského lesku, přičemž odpovědnost za to se cestou prezidentské neodpovědnosti rozplyne jak pára nad hrncem, pak s námi tito tvůrcové sehráli pěknou habaďůru! Takže je na místě se v zájmu zachování důstojnosti prezidentské funkce ptát, proč by měl být prezident jen ceremoniálním podepisovačem? Proč by tam vůbec měl být? Jedinou pointou tohoto pojetí je totiž ona uvedená jakoukoliv odpovědnost likvidující habaďůra!“ píše v komentáři pro Českou pozici Schneider.
Podle Schneidera je dobře, že jmenování profesorů stvrzuje prezident: „Starý zvyk, kdy mocnář měl poslední slovo k návrhu akademické obce, byl demokracií přejat zřejmě z velmi dobrého důvodu. Ten vychází ze skutečnosti, že titul profesora ve středoevropském prostoru s sebou nese (anebo donedávna nosíval, než došlo k takové inflaci, že by člověk mohl profesory – stejně jako generály! – vidlemi přehazovat) jistou společenskou – tedy nejen akademickou – prestiž. Proto je logické, když je udělení tohoto titulu stvrzeno někým mimo akademickou obec.“
Každý homosexuál neobtěžuje ostatní vyřváváním svých intimností
Schneider se poté ve svém komentáři zabývá samotnou Putnovou homosexualitou, ke které se Putna ostentativně hrdě hlásí a kterou veřejně prezentuje. Cituje dvě pasáže z dopisu Putny religionistovi Tomáši Halíkovi, ve kterém se vyjadřuje k homosexualitě a Prague Pride.
„(...) jsem členem komunity, která během posledního půlstoletí povstala z podzemí a ponižování, dokázala se zorganizovat, dokázala docílit toho, že její členové už nemusí žít život ve lži a mlčet o své identitě – že už jsou rovnoprávnými členy společnosti, a nikoliv objekty ponižování a vydírání (...),“ napsal v onom dopise Halíkovi Putna.
Podle Schneidera zmíněná pasáž nevypovídá o postavení odlišně sexuálně orientovaného jedince, ale o organizování a postavení komunity některých jemu podobných, kteří neustále musí manifestovat, že jsou homosexuálové.
Podle Schneidera ale existují i homosexuálové, kteří neobtěžují druhé tím, že jim stále zdůrazňují, že jsou homosexuály. „Mnoho lidí, podobně orientovaných jako členové Putnou zmiňované komunity, nepotřebovalo povstávat z podzemí a ani nežilo život ve lži. Byly to však většinou osobnosti, o nichž tuto jejich životní charakteristiku věděli nemnozí, většinou lidé blízcí. Tyto osobnosti žily kreativně a cudně, nepotřebovaly obtěžovat druhé tím, co a jak konají v intimních chvílích. A jejich okolí jim za to bylo vděčno, aniž by je obtěžovalo intimnostmi svými,“ píše Schneider.
Psali jsme:
Teologie 21. století nemá na starosti nic jiného než Putnu a homosexuály
Schneider poté cituje další pasáž z onoho Putnova dopisu, která podle něho naznačuje, že Putna sám sebe považuje za střed světa. To, co v dalším citovaném výroku píše Putna Halíkovi, svědčí podle Schneidera o Putnově určité pokleslosti – míněno (zatím) jen polohopisně.
„Homosexualita je pro církev 21. století podobnou výzvou, jako byl na počátku novověku heliocentrický systém. Zdá se bořit všechny hodnoty a jistoty dosavadního křesťanského světa,“ míní Putna.
Schneider se podivuje nad takovou Putnovou teologickou sebestředností, že katolická církev nemá ve 21. století zrovna nic jiného na práci, než homosexuály a jeho.
„Tak to je tedy veliká síla. Přirovnání heliocentrismu k homosexualitě, co do církevního uznání, to už vyžaduje značnou soběstřednost. Největší výzvou pro církev v 21. století je podle Putny problém sexuální?! Myslí to ´teolog´ Putna opravdu vážně? A druhá věc, s tím bořením všech hodnot a jistot křesťanského světa, je taktéž teologickým propadákem. Putna zde v podstatě tvrdí, že ´všechny hodnoty a jistoty´ tehdejšího křesťanského světa stály a padaly s tvrzením, že Země je středem vesmíru. Pak tedy nutno konstatovat, že o hodnotách křesťanství neví Putna lautr nic, a ještě mystifikuje,“ píše Schneider, který odsuzuje „homocentrismus“.
„Stručně a jasně řečeno, prezident republiky možná nemá za nejvhodnější jmenovat profesorem člověka možná akademicky zdatného (byť nikoliv z hlediska teologického), který však neúnavně manifestuje problematiku sexuální orientace jako centrum všehomíra. Jde však možná jen o otázku jisté osobnostní nezralosti (předvolební Putnův videoklip byl opravdu dětinský, byť na takový projev má samozřejmě právo),“ uzavřel Schneider.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
