Na vymáhání pohledávek za nezaplacené mýto prý nevydělává stát, ale soukromá advokátní kancelář. Konkrétně: "Výnos z jedné koruny vyplacené za služby advokátní kanceláře a společnosti na vymáhání pohledávek činí 32 haléřů." Co vy na to?
Tento závěr zcela ignoruje skutečnost, že ŘSD muselo do tohoto projektu nejdříve jednorázově zainvestovat řádově 40 mil. Kč, aby vymáhání mýtných nedoplatků bylo vůbec možné, zatímco výnosy z této činnosti nabíhají postupně a dlouhodobě. Jen za pár měsíců mezi ukončením kontroly NKÚ a vydáním jeho závěrečné zprávy vzrostl objem vymožených pohledávek takřka dvojnásobně a to z kritizovaných 18 na 35 milionů korun! Ptám se tedy, k čemu je takový závěr, že v určitém časovém okamžiku je poměr nákladů a výnosu X, když už o měsíc později je Y a po roce je všechno úplně jinak? Navíc není správné do nákladů zahrnovat celou investici na pořízení předmětných IT technologií, neboť tyto technologie jsou v majetku ŘSD a do nákladů by tak měly vstupovat pouze adekvátní odpisy, zohledňující jejich amortizaci.
Jak tomu lze rozumět?
Uvedu velmi zjednodušený příklad. Rozhodnete se investovat 3 miliony korun do koupi bytu s tím, že ten poté hodláte dlouhodobě pronajímat. Pokud po dvou letech zinkasujete nájemné ve výši 300 tis. Kč, neznamená to, že v dané chvíli proděláváte 2,7 mil. Kč a že vaše investice je ztrátová. Pokud se totiž ceny nemovitostí za ty dva roky nikterak nezměnily, tak máte i nadále 3 mil. Kč v hodnotě vámi vlastněného bytu a k tomu navíc těch 300 tis. Kč od nájemce. Jste tedy v plusu, ne v minusu. Jediné, o čem můžete rozumně přemýšlet, je to, zda jste ty 3 mil. Kč mohli investovat lépe a výnosněji při srovnatelných investičních rizicích.
Stát tedy na tomto projektu neprodělá?
Předně chci upozornit, že smyslem zahájení procesu vymáhání mýtných nedoplatků nebylo utržit co nejvíce peněz, ale minimalizovat riziko obcházení mýtné povinnosti. Statistiky mýtných incidentů přitom jasně prokazují, že po odeslání prvních výzev k zaplacení nedoplatků se platební morálka dopravců zlepšila a výběr mýta se tím pádem každoročně o něco navýšil. I kdybychom však tento hlavní efekt projektu zcela ignorovali, jsem přesvědčen o tom, že počkáme-li na jeho konečné vyúčtování v roce 2015, bude stát v plusu.
A co je na vymáhání mýtných pohledávek vlastně tak složité?
Velký omyl nezainteresovaných spočívá v tom, že se domnívají, že ŘSD eviduje nějaké nezaplacené vyfakturované pohledávky a není schopno přimět dlužníky k jejich úhradě. Takovouto pohledávku však ŘSD nemá ani jednu. V našem případě jde o to, že dodaný mýtný systém kromě jiného registruje i průjezd vozidel, která neuhradila mýtné a u nichž je přitom důvodné se domnívat, že mýtné povinnosti podléhají. Na ŘSD pak je, aby si zjistilo, zda dané vozidlo platit skutečně mělo a pokud se domnívá, že ano, pak zpětně zjistit, jak vysoká je pohledávka vůči jeho vlastníkovi. No a vzhledem k tomu, že mýtné je odvislé od toho, v jaké dny, po kolika nápravách a s jakou emisní třídou se vozidlo na zpoplatněné síti pohybuje, které konkrétní mýtné úseky zahrnovala trasa jeho pohybu atd. atd., jde o velmi komplikovaný a náročný proces, který nebylo možné bez vybudování nového IT systému zahájit. Tento problém bychom dnes nemuseli řešit, kdyby na startu mýta byla přijata právní úprava podobná té, která platí v sousedních zemích. V Rakousku, na Slovensku i v Polsku mají místo komplikovaného dopočítávání dlužného mýta stanoven paušální mýtný poplatek, které musí dopravce uhradit, pakliže s jeho placením není něco v pořádku. Tento poplatek se přitom pohybuje v řádu několika set euro, což je hrozba pro dopravce natolik velká, že s platební morálkou sousední země problém rozhodně nemají.
Ani výsledky výběru mýtného nezůstaly ušetřeny kritiky NKÚ. Až polovinu z vybraných peněz spolykalo provozování mýta firmou Kapsch.
Nehodlám být obhájcem firmy Kapsch, koneckonců já se výběru dodavatele a provozovatele mýtného systému neúčastnil. ŘSD pouze převzalo plnění z již uzavřených smluv. Ale s dosud praktikovaným jednostranným hodnocením projektu souhlasit nemohu. Výstavbu mýta zaplatil s veškerými riziky na své straně dodavatel a stát teprve poté tento dluh vůči němu splácel z vybraného mýtného. Dostali jsme tak v roce 2007 do majetku mýtný systém s veškerou infrastrukturou v hodnotě nějakých 6 miliard korun. Tento majetek nám zůstane i po jeho desetiletém provozování a to navíc ve stavu, v jakém jsme jej na začátku přebírali. Tento požadavek je totiž zanesen do smlouvy s firmou Kapsch a ta je proto povinna v rámci svých odměn zajistit i průběžnou údržbu, opravy a modernizaci celého systému. A znovu se vrátím k výše uvedenému příkladu s investicí do bytu, který hodlám dlouhodobě pronajímat. Proč do nákladů zpráva NKÚ zahrnuje i hodnotu této počáteční investice, to mi není jasné. Hodnota pořízeného majetku se nám nesnižuje, a proto lze předpokládat, že tento může dobře sloužit i v letech následujících po ukončení spolupráce s firmou Kapsch a tak se nadále zhodnocovat.
Takže stát nestojí provozování mýta padesát procent, jak říká NKÚ?
Vykazovat poměr nákladů a výnosů v určité fázi projektu má smysl pouze tehdy, pokud si před jeho realizací stanovím průběžný business plán a posléze si hodlám kontrolovat jeho plnění. Na konci kontroly operovalo NKÚ s nějakými 30 miliardami vybraného mýta, teď při zveřejnění závěrečné zprávy máme vybráno už přes 43 miliard! Tak jaký má smysl poukazovat na padesátiprocentní nákladovost po pěti letech provozu systému, bez vztažení k nějakému plánu, když se mi tento ukazatel den ode dne mění a vyvíjí? Pokud se na konci desetiletého provozování mýtného systému v ČR dostaneme k objemu vybraného mýta na úrovni 80 až 85 mld. Kč, pak při již pomaleji rostoucích nákladech bude tento poměr v rozmezí nějakých 25 až 30 %. A když už hovoříme o výnosech, které rozhodujícím způsobem ovlivňují zmiňovaný parametr návratnosti, pak je nutné si uvědomit, že na jejich výši mají vliv tři faktory - výše tarifů, hustota dopravy a délka zpoplatněné sítě. Tyto faktory jsou zcela mimo kontrolu firmy Kapsch a ta tak právem může poukazovat na to, že je nemožné srovnávat efektivitu výběru mýta u nás s efektivitou dosahovanou např. v sousedním Rakousku. Tam je totiž délka dálniční sítě dvojnásobná a intenzita provozu, stejně jako průměrná hodnota mýtných tarifů ve srovnání s námi ještě pořád vyšší.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
