Pane Krampole, jak se máte, co politika a společnost v naší zemi?
Jak se mám, nestěžuju si. Ale když vidím, co se v týhle zemi děje, je mi z toho občas špatně. Vždyť se podívejte. Všechno je tu rozkradené, nic nefunguje. Na vysoká místa se dostávají nýmandi, kteří nic nedokázali, ale už berou statisíce a nadělají škody za miliony. Kde to jsme, proboha?
Zdá se, pane Krampole, že v Česku. Co Vás nejvíc štve?
To, jak se chovají politici. Jak arogantní mnozí jsou. Že jim nejde o lidi, nejde jim o dobro týhle země. Ale o svoje dobro, jejich chřtán, jejich kapsy a žlab. Vždyť tu je chvíli ministrem něčeho zubař, pak ministryní obrany nějaká bývalá zpěvačka, pak zas družinářka vede jiné ministerstvo. Doktor dělá průmysl a obchod, to je strašný. Pak to má v tý zemi nějak vypadat. Dřív třeba, když se chtěl herec dostat do Národního, musel projít oblastí a všemi divadly, pak šel do Městských divadel pražských a až, když měl zkušenosti, šel na Vinohrady nebo do Národního divadla. Dneska? Je to hrůza.
Říkáte často, že stát kašle na nemocné a důchodce. Ale vy si stěžovat asi nemusíte, ne?
Tak já samozřejmě ne, protože zaplaťpánbůh můžu ještě dělat. Ale kdybych nemohl, asi půjdu pod most. Já mám 14 tisíc korun důchodu, ale vlastně žádnej nemám. Co dostanu, odevzdám na daních a jsem plátcem DPH, takže platím pojištění, i jako důchodce, daně a další poplatky. A to jsem dělal celej život. A co ti chudáci, co mají šest osm deset tisíc a přivydělat si nemůžou. Ti, aby si hodili mašli.
Ti lidé navíc kupují často léky, platí nájem. Jak myslíte, že se jim žije?
Blbě, strašně blbě. Je to hrůza a je mi jich líto. Já sám za léky měsíčně dám čtyři tisíce. A co lidi, kteří jsou ještě vážněji nemocní a mají opravdu jen ten důchod. Je to ostuda tohohle státu. Vždyť se podívejte, kam jsme to za třiadvacet let dopracovali. Místo, aby bylo líp, je hůř. Ano, máme svobodu, ale to je tak všechno. Zase, se stejně, jako za bolševiků, mají dobře většinou podvodníci, zloději, vyčuránci. Poctivých milionářů a miliardářů je fakt jen maličko. Mělo by se s tím něco dělat.
Jak to myslíte, jako majetková přiznání, třeba?
Jistě! Nejde o to, někomu závidět majetek. Ale sakra, když si koupí nějakej floutek po pěti letech, co vyjde ze školy, fáro za milion, byt za pět, nebo deset, chalupu, jezdí na drahé dovolené. Buď musí mít super job, nebo v něčem jede. Podívejte se, třeba v Americe, Rakousku i jinde – si koupíte barák, ranč, luxusní auto. Přijdou kontroloři, popřejou vám krásný den a řeknou: „Máte krásný dům, luxusně zařízený, krásné auto. Opravdu hezké. A teď nám pane Smith, řekněte, kde jste na to vzal. Vydělal, vyhrál, zdědil? Pak je to v pořádku…“
Pokud to ten člověk nedoloží, nikdo se s ním nebaví, zabaví mu to a hotovo. Myslím si, že kdyby se tohle udělalo tady, přestalo by se krást, korupčit. Jen by pár desítek tisíc lidí nemělo ani áčkovej stan. Bohužel.
A co aktuální kauzy. Co třeba kauza prezident Zeman versus Martin C. Putna?
To je hodně divný případ. Pokud je ten člověk odborník, měl by být asi tím profesorem jmenován. Bez ohledu na jeho sexuální orientaci. A to jsem opravdu zastáncem Miloše Zemana a podporuji ho.
Dobře, ale Zeman ho odmítl jmenovat proto, že mu prý nevadí orientace pana Putny, ale to, že šel s transparentem „Katolické buzny zdraví Bátoru“. Myslíte si, že takto by se měl „profesor“ projevovat? Je to jeho svobodné právo?
Tak fakt je, že právo na názor je věc jedna, ale projev nějakého veřejně vystupujícího člověka, obzvlášť vzdělaného, je věc asi druhá. A asi by se měl nad tím zamyslet… Nevím.
Tam spíš byl spor o to, že zákon a Ústava prostě prezidentovi umožňuje jmenovat, nebo naopak nejmenovat profesora, soudce atd.
Ano, to umožňuje. Proto nesoudím Zemana, ale ani toho Putnu. Jen si myslím, že tyhle kauzy jsou uměle vyvolané a je to jen a jen odvádění pozornosti od daleko důležitějších problémů.
Co podle Vás takzvaná kauza „šmejdi“? Sám jste byl v tisku „nařčen“, že jste pro ně pracoval, vystupoval na akcích. Co si o tom myslíte?
Prosím vás, to je nesmysl. Je to zase novinářsky pojaté tak, jak si to někteří novináři upraví.
Já jsem herec, bavič. Beru to jako kšeft. Produkce mi zavolá, támhle a támhle zítra, nebo příští týden budeš a já tam jedu. Dostanu honorář a odjíždím. Nemůžu a ani nezjišťuji, zda je to nějaký zábavný pořad, nebo program s hrncema, dekama, jehož součástí je nějaká beseda.
To je jako, když vezme herec roli v reklamě. Taky ho můžou nařknout za rok dva, že ten přípravek nebo výrobek není tak dobrý, nebo něco způsobuje. Za to je zodpovědný výrobce, nebo prodejce.
Ale přeci jen, jsou na těchto akcích lidi často uzurpováni, někdy vydírání, psychicky mučeni. Co vy na to?
Jistě, to je svinstvo. Šmejdi jsou šmejdi! S tím souhlasím. Ale lidi jsou taky pěkně hloupí. Prosím vás, jak může být někdo tak blbej, že si koupí sadu hrnců za čtyřicet tisíc? Nebo deky za dvacet. Když v obchodě to stojí třetinu a je to kvalitní. A pokud si někdo myslí, že ho vezmou na zájezd, dají mu oběd, přivezou ho domů a zaplatí jen 99 korun, tak je to fakt na pováženou. Kdyby lidi přemýšleli a nenaletěli každému nesmyslu, nemusí se ti „šmejdi“ mít takhle. Koneckonců ty případy jsou tu léta, a nikdo s tím nic nedělal. Ani novináři, ani politici. A najednou, když novinářka natočí dokument, udělají z toho mega kauzu. A ti politici, kteří umožnili zákony, aby se tu lidi takhle okrádali, podepisují petice a bijí se do prsou, jak proti tomu bojujou. Nepřijde jim to blbý?
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
