Ota Ulč odešel z Československa v roce 1959. Lidové noviny zajímalo, co odchodu předcházelo, zda se s někým o emigraci radil. „Dnešní předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který začínal v 80. letech v Plzni, mi nedávno řekl věc, jež potěšila můj smysl pro absurdno. Můj útěk byl takový průser, že moje jméno bylo na soudu léta tabu. Ale po roce 1989 někteří soudci náhle tvrdili, že mi pomáhali s plánováním! Což je blbost, nevěděl to nikdo,“ říká Ulč.
Pro Lidové noviny Ota Ulč řekl, že se chystá do Plzně na 60. výročí dělnických protestů proti měnové reformě v roce 1953. Podle Oty Ulče šlo o první „události“ ve východním bloku. „Režim zásadně užíval bezbarvý výraz 'události'. Protože kdyby připustil, že to byla autentická dělnická rebelie, vyvolal by zmatek: Jak by se mohlo proti 'státu dělníků a rolníků' postavit samo dělnictvo?“
Odsouzeni byli i lidé, kteří se protestů nezúčastnili
Spisovatel Ota Ulč ve své knize Malá doznání okresního soudce líčí, že při trestání rebelie se bral ohled na třídní původ. Kdo šel okolo a neměl dělnický původ dostal prý tvrdý trest. „Dav třeba vtrhl do budovy soudu ve Veleslavínově ulici č. 40. V téže ulici se ještě držel obchod se sportovními potřebami, vlastník se živil vyplétáním tenisových raket. Za to, že šel ráno do práce, si to odskákal pěti lety vězení, ač neměl s protesty nic společného,“ vzpomíná Ulč. Podle něj tehdy Praha zamítla nápady, že by se mohly pořádat veřejné procesy nebo věšení. „Nikoli z důvodů humanistických, spíš to nechtěli rozmazávat,“ myslí si Ulč.
Ota Ulč nastoupil jako soudní čekatel do Plzně až po zmíněných protestech. U stolu, který byl z té doby prostřílen, pak prý psal rozsudky. Pro Lidové noviny k dramatickým okamžikům v budově soudu řekl: „Když za dveřmi slyšíte dav, jak burácí 'vy kurvy komunistický', asi se dovtípíte, že vás nejspíš nemají rádi. Miroslav Tlapák (jeden z funkcionářů soudu) se zabarikádoval, zapřel stůl o dveře a střílel pro výstrahu. Dav zatím vyhazoval z okna spisy. Zrovna to ovšem byly spisy nevinné,“ říká Ulč o jednom z incidentů.
Politická atmosféra byla znát i v banálním rozvodu
V rozhovoru pro Lidové noviny Ota Ulč také říká: „ Ten systém byl krutý, ale i hodně směšný. Jeho směšnost byla do jisté míry náš sebeklam. Ale díky tomu pocitu se dalo přežít, aniž člověk ze sebe udělal svini. Pořád tam ale bylo nebezpečí, že bude požádán a přitlačen ke zdi.“
Podle Oty Ulče si i v banálním rozvodu byli lidé vědomi politické atmosféry 50. let a zkoušeli si prý vylepšit profil. K atmosféře a podmínkám v tehdejší justici Ota Ulč mimo jiné řekl: „Občas se stávalo, že mi najednou během líčení vlezli do jednací síně divní lidé. Většinou funkcionáři z partaje, kteří v tom sporu měli známého a přijeli se podívat. To člověk nevěděl, co se může stát.“
Ota Ulč při svém působení soudce nedělal trestní právo a rozhodl prý asi tisíc případů. Podle svých slov ve většině považuje své rozhodnutí za správné. „Řada soudců chtěla sama sobě vsugerovat, že nemravnost páchá režim, nikoli oni, protože nemají jinou možnost. Ale vždycky ji máte. I v těch trestních věcech jste mohl zkusit odkaz na 'humanistickou podstatu našeho zřízení' a uhrát to na podmínku,“ řekl pro Lidové noviny Ota Ulč.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: dkr
