Zablokováním facebookové stránky Islám v České republice nechceme začíná Petr Žantovský svůj pravidelný pohled do světa sdělovacích prostředků. „Jde o naprosto flagrantní porušení práv a svobod v nových médiích i ukázku toho, že pohrůžky Evropské unie a dalších mezinárodních institucí nebyly plané a že s myšlenkovým nepřítelem tyto instituce nedokážou bojovat myšlenkovými argumenty, ale pouze silově, tedy zákazem a kriminalizací. Navzdory tomu, že pan Konvička říkal různé zmínky o masokostní moučce, což jako žert chápeme velice těžko s evropskou zkušeností dvacátého století, kdy se podobné věci děly a z kůže Židů se v určitých zařízeních vyráběla stínítka na lampy, je to záležitost roku 2011 či 2012, jak říká jeho právnička Samková. A zablokovat facebookový profil jeho hnutí teď je samozřejmě velmi účelové,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Podle jeho názoru Facebook ukázal, že není svobodným prostorem pro výměnu názorů, není internetovým půdorysem, od něhož jsme si slibovali, že nebude nikoho pranýřovat, kádrovat ani cenzurovat, ale je to normální mocenský prostředek. „V tomto ohledu se velmi silně obávám, že nejen jsou schopni jakoukoli věc zablokovat, vymazat, znepřístupnit, ale jsou také schopni – a určitě se to i děje, a to nepodléhám konspiračním náladám – monitorovat obsahy, které se na Facebooku odehrávají. Kdyby je nemonitorovali, tak by tak snadno nedokázali zabojovat s panem Konvičkou a s jeho hnutím. Je pravda, že na tu stránku asi upozornili různí promuslimští aktivisté, ale na druhou stranu je nebo může být Facebook – stejně jako jiné globální nástroje na internetu, Google a vyhledávače obecně – prostředkem cenzury, prostředkem sledování,“ upozorňuje mediální analytik.
Je o nás rozhodováno a svoboda se nám čím dál víc zužuje
Má pocit, že se dostáváme velmi silně do stavu, který popsal britský spisovatel George Orwell v románu 1984 a Aldous Huxley v románu Překrásný nový svět. „Tedy do stavu, kdy jsme po světě posunováni, kdy je o nás rozhodováno, kdy se naše svoboda zužuje jen na prostor, jestli půjdeme zvoleným směrem nejdřív pravou, nebo levou nohou, ale tempo, kterým jdeme, a směr, který máme držet, si už neurčujeme. Je to socialismus, kterého jsme se podle našeho naivního domnění zbavili před pětadvaceti lety, ale spíš je to socialismus na čtvrtou, už ne na druhou. Je to cesta k záhubě Evropy. A jestliže bude Evropa bojovat se svými kritiky tímto způsobem, tak oslabí sebe sama, svoji institucionální schopnost, akceschopnost i poslední zbytečky důvěry, které možná ještě v někom vyvolává. I když z průzkumů víme, že důvěra v evropské instituce klesá poměrně rapidně. Stačí se podívat na vývoj eurobarometru, který zveřejňuje sama Evropská unie,“ podotýká Petr Žantovský.
Psali jsme:
To poslední, ať už si kdo chce co chce myslí o panu Konvičkovi, co by se proti němu mělo dít ze strany různých institucí vládních i nevládních, je zakazovat ho. „Má smysl ho kriminalizovat ve chvíli, kdy řekne: ‚Bijte muslimy po hlavě, vražděte je, zavírejte je do koncentračních táborů‘. Nebo kohokoli jiného, Židy, cyklisty, plešaté, to je úplně jedno, jakoukoli kolektivní skupinu obyvatel něčím se vyznačující a něčím pana Konvičku pobuřující. Ale tohle už je diktatura. To je znak ideologické diktatury,“ tvrdí mediální odborník a považuje za velmi zvláštní, že se ze strany českých médií neozvala vlna odporu, solidarity nebo i vlna kritiky.
Neprotestuje Syndikát novinářů, ani legrační Svobodu médiím
Postrádal k zablokování stránky Islám v České republice nechceme alespoň nějakou diskusi. „O tom, jestli je správné, nebo to není správné, že soukromá firma jménem Facebook tady ve jménu politického zájmu něčeho – ať už Ameriky, nebo Evropské unie, to už je vedlejší – zasahuje proti soukromým osobám, jednotlivcům nebo skupinám osob. To je zvláštní, vždyť naši novináři jsou vždy tak citliví na privátní svobodu slova a Syndikát novinářů to má přímo v preambuli, že by se tím měl zabývat. Nebo taková ta legrační skupina kolem paní Marvanové ‚Svobodu médiím‘. Proč se neozývá ‚Svobodu médiím‘? Já jsem neslyšel žádné jejich stanovisko, že by zde cítili narušení nebo porušení svobody slova a vznik cenzury. Čekám na jejich stanovisko a zatím marně,“ přiznává Petr Žantovský.
V té souvislosti už ani nebyl překvapen tím, že nedělní noční pořad České televize 168 hodin, který rekapituluje a analyzuje dění celého právě končícího týdne, zcela opomněl ohlasy na sexuální útoky v Kolíně nad Rýnem o silvestrovské noci, jimiž ostatní média celý týden žila. A soukromá televize Nova je v obdobném pořadu Střepiny reflektovala hned v první reportáži. „Mě to nechalo vzpomenout na časy, kdy Nově šéfoval tehdy kolektivně nenáviděný Vladimír Železný, to jsou léta 1999 až 2001. A Vladimírem Železným vedená Nova byla tehdy, co se týče zpravodajství, mnohem veřejnoprávnější než celá Česká televize. To bylo navíc i v období vánoční krize České televize a po ní už to šlo všechno v tomto směru jenom z kopce,“ připomíná mediální analytik.
Ve 168 hodinách ČT zcela ignorovala sexuální útoky v Německu
Upozorňuje také, že Nova tehdy vysílala velmi seriózní, velmi důvěryhodné zprávy a minimálně byla názorově neutrálnější než Česká televize. „Hodně se to zkazilo po vynuceném odchodu pana Železného. Možná, že to má nějakou souvislost s tím, že dalším ředitelem byl Petr Dvořák, co teď sedí v České televizi. Ale to mi nepřísluší soudit, jestli tady ta souvislost je, nebo není. Možná to je jenom proto, že panu Dvořákovi je zpravodajství, nechci říct úplně jedno, ale je v jeho pořadí důležitosti až na nějakém dalším místě, asi ne na prvním. Takže to zpravodajství podle toho i vypadá, že se mu asi nevěnuje taková pozornost. Je samozřejmě fatální chybou, že Česká televize tuhle záležitost nechala být, kdežto komerční televize ji měla v headlinech,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Jan Bartošek
Druhé téma mu nabídla Česká televize středečním pořadem Události, komentáře, v němž se probíralo rozhodnutí české vlády podpořit snahu slovenského premiéra Roberta Fica o svolání mimořádného summitu EU kvůli migraci. „Pan moderátor Dolanský k tomu měl jako hosta pana místopředsedu KDU-ČSL Bartoška. A když pan Bartošek měl nějaké kritické připomínky k nárůstu počtu migrantů a k nárůstu počtu sexuálních útoků ze strany migrantů v některých evropských městech a vyslovil se pro podporu konání mimořádného summitu EU, k němuž vyzval slovenský premiér Robert Fico, tak mu pan moderátor položil onu slavnou otázku: ‚A to vám nevadí, že se tímto stavíte na roveň slovenského premiéra Fica?‘ Já se přiznám, že jsem té otázce vůbec neporozuměl,“ konstatuje mediální odborník.
Nemyšlení se pojí velmi homogenně s určitým diktátem potřeby ČT
Otázku Lukáše Dolanského si tak může vysvětlovat několika způsoby. „Třeba tak, že pan Dolanský se domnívá, že Fico je zločinec. Pak nevím, proč je pan Dolanský redaktorem České televize, protože to by se redaktor České televize domnívat neměl, neboť by si měl najít fakta a z nich by zjistil, že Robert Fico je premiérem svobodného státu Evropské unie – Slovenska. Takže patrně to s tím zpochybněním morálního nebo jiného kreditu pana premiéra Fica bude jinak, než se domnívá pan Dolanský. Nebo to také může být tak, že pan Dolanský nemyslí. To je pravděpodobnější vysvětlení. A to nemyšlení se samozřejmě pojí velmi homogenně s určitým diktátem potřeby toho média – v daném případě České televize – reprezentovat a podporovat určitý typ názorů,“ vysvětluje Petr Žantovský.
A určitý typ názorů v České televizi znamená, že slovenský premiér Robert Fico říká a prosazuje špatné věci. „To trvá už delší dobu, minimálně od časů, kdy Fico vyhrál předchozí volby, a to způsobem, že mohl sestavit jednobarevnou vládu. Už v tu chvíli byl Fico v českých médiích, zejména tedy veřejnoprávních, předmětem velké dehonestace. Pak přišli migranti a Fico se postavil celkem radikálně proti kvótám, vyzval ostatní státy Visegrádu k podpoře jeho stížnosti k mezinárodnímu soudu na kvóty migrantů. A Česká televize byla v čele boje proti Ficovi v této věci. Nevím, zda má Česká televize nějaké pokyny od pana premiéra Sobotky, nečetl jsem jeho zveřejněné maily, možná by se v nich na toto téma něco našlo, kdož ví,“ přemítá mediální odborník.
Sobotkovi chodily maily podepsané Šafaříkem a on je nezpochybnil
Nechává na tom, koho baví číst cizí korespondenci, aby se tím zabýval. „Mě to nebaví a já se tím zabývat nebudu. Ale vzhledem k tomu, že předseda Rady Českého rozhlasu pan Šafařík nás poučil, že jeho jménem odesílané maily panu Sobotkovi nebyly jeho, tak to znamená, že tam jsou nějaké maily podepsané jako Šafařík, a to samo o sobě je zvláštní. Člověk by totiž čekal od pana Sobotky, že když dostane mail od předsedy rady druhého nejvýznamnějšího veřejnoprávního média, tak že by si měl ověřit, jestli mu píše opravdu pan Šafařík, nebo nějaký jouda, který to hackuje. S ohledem na to, že ty maily jsou staré několik měsíců, tak si to pan Sobotka určitě nechal prověřit a zřejmě došel k závěru, že to byly maily od pana Šafaříka. Takže si teď můžeme klást otázku, jestli pan Šafařík říká pravdu,“ vybízí Petr Žantovský.
Hned ale dodává, že samotného pana Šafaříka a jeho „neautentické maily“ nechce příliš probírat, protože by ho někdo mohl obvinit z toho, že má kolizi zájmů. „A to proto, že jsem se účastnil neúspěšně tendru na ředitele Českého rozhlasu a pan Šafařík mi svůj hlas nedal. Ale není tomu tak. Nemám s touto skutečností žádný problém a v žádném případě to s tím nemá žádnou souvislost. Já se bavím o mailech panu Sobotkovi v souvislosti právě s tím, jak se tedy z domácího mailu pana Sobotky a možná i mailů jiných osob blízkých Úřadu vlády, třeba pana poradce Novotného z Lidového domu a podobně, mohou – já neříkám, že se to děje – dirigovat věci ve společenském nebo ve veřejném zájmu,“ poukazuje mediální analytik na to, jaké myšlenky může premiérova zveřejněná korespondence vyvolávat.
Je třeba prověřit, zda Polsko vykročilo za hranice demokracie
Mezi takové ovlivňování může patřit třeba také názor České televize na premiéra Roberta Fica a na jeho iniciativy v kontextu s masovou migrací. „Takhle já si vysvětluji otázku pana Dolanského ‚A to vám nevadí, že se tímto stavíte na roveň slovenského premiéra Fica?‘ Může být, že ta otázka byla míněna opačně, a to tak, že pan místopředseda Bartošek je pouhý místopředseda jedné, a to ještě nejmenší, vládní strany, a slovenský premiér je zároveň předsedou jediné slovenské vládní strany a nejsilnější politické strany na Slovensku. Možná že pan Dolanský chtěl pana Bartoška pohladit po sebevědomí a říct mu: ‚No vidíte, tak jste konečně také na úrovni toho velkého pana Fica.‘ Ale to si myslím, že je vysvětlení čistě hypotetické,“ nepochybuje Petr Žantovský.
A k pořadu Události, komentáře pokračoval i o den později. „Byl to znovu pan Dolanský, kdo v nich exceloval. Jednak mě tam ‚potěšila‘ paní Jourová, kterou Evropská unie pověřila, aby prověřila, zda Polsko vykročilo za hranice demokracie. To je úžasná formulace, jež proběhla v té liště obrazovky asi padesátkrát během toho vysílání. Nevím, kde a co je v Lisabonské smlouvě a v dalších základních dokumentech Evropské unie napsáno na téma, že nějaký orgán v Bruselu má právo posuzovat, co jsou hranice demokracie a zda je jednotlivé členské země překračují, či nepřekračují. To si myslím, že je výrazné překročení pravomocí samotné Evropské komise. K tomu si do Událostí, komentářů pozvali dva hosty, kteří se orientovali v této problematice podstatně více než pan Dolanský,“ zmiňuje mediální odborník Martina Ehla z Hospodářských novin a Víta Dostála z Asociace pro mezinárodní otázky.
Veřejnoprávní televize dělá v případě Polska téma z ničeho
Shodně říkali, že to je celé nesmysl, že tak jako nynější polská vláda, která vzešla z volebního vítězství Práva a spravedlnosti, konaly všechny předchozí vlády. „Dokonce Martin Ehl říkal, že pokud dnes někdo kritizuje jednání Poláků ve věci Ústavního soudu, tak že za to nemůže stávající pravicová vláda, ale předchozí liberální vláda Občanské platformy. Ta těsně před volbami velmi silově chtěla prosadit své lidi do Ústavního soudu, ačkoli jí bylo jasné, že volby mohou poměry na politické scéně zcela zamíchat a byla to jednostranná manipulativní akce, kterou Právo a spravedlnost dnes napravuje vlastně podle práva. A oba debatéři říkali, že to v podstatě není zpráva, protože nějaký subjekt vyhrál volby a chová se jako všechny subjekty před ním, prostě dělá věci tak, aby si naplnil svůj volební program, s nímž ty volby vyhrál, že se tam skutečně neděje nic, co by stálo za pozornost Evropské komise nebo České televize,“ poznamenává Petr Žantovský.
Proto je s podivem, že Česká televize dělá téma z ničeho a zeširoka se tomu věnuje. „Nevím, proč na to téma průběžně mluví v České televizi rozmanití intelektuálové typu Petrušky Šustrové, která má v Polsku spoustu kamarádů, ale v jiných stranách, než je Právo a spravedlnost. Onehdy se vyjádřila také v tom smyslu, že v Polsku se dějí katastrofální záležitosti zejména týkající se veřejnoprávních médií. Nu, oba dva čtvrteční debatéři nás ujistili o tom, že to, co udělala nynější vláda, je absolutně standardní, a v Polsku se to děje po každých volbách, že vedení státních nebo státem řízených firem mění managementy. Ale to neznamená, že se tam mění poměry nebo že se politicky vstupuje do zpravodajství,“ myslí si mediální analytik.
Na místě Poláků by se celá česká elita zlomila v pase
Naopak šlo o to, že by se měl zrovnoprávnit obsahový kontext zpravodajských pořadů polské veřejnoprávní televize, aby nedocházelo k propagaci pouze jedné, notabene v tuto chvíli poražené strany Občanská platforma, ale aby se zpravodajství odehrávalo nezávisle, nestranně a pokud možno objektivně. „To je to, co tam chybí a co chybí i České televizi. Kdyby tomu tak nebylo, tak by z tohoto nedělala zprávu, maximálně by se vyjádřil nějaký odborník na evropské právo a regule Evropské komise a Evropské unie jako takové, který by řekl, že tady Evropská komise zcela jasně překročila své pravomoci. Kauza s Polskem je možná dána tím, že jedním z šéfů Evropské unie je jistý Tusk, což je bývalý premiér a expředseda té poražené strany Občanská platforma,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Neví proto, proč se z této nezprávy a z této neudálosti v České televizi dělá zpráva a událost. „Mimochodem jsem velmi zvědav, co na to budou říkat ostatní země. Polsko samozřejmě bude protestovat. To je zcela jisté, že se bude bránit všemi možnými způsoby, protože Poláci mají svoji hrdost. Myslím, že Česko, kdyby bylo v podobné situaci, že nám sem napochoduje nějaká Jourová a bude nás tady kádrovat, jestli dodržujeme mantinely demokracie, tak by se celá česká elita zlomila v pase a nosila by takové příslušné ‚Jourové‘ na zlatých podnosech všechno až pod nos. Tu hrdost jako Poláci nemáme. Tohle je vlastně první kauza tohoto typu, kdy Evropská unie začala posuzovat míru dodržování demokracie v některé členské zemi,“ konstatuje mediální odborník.
Jen další z působení Velkého bratra, z něhož musí být úzko
Je proto zvědavý, jestli takovou delegaci vyšle Evropská komise do Řecka, což je možné velice brzy, nebo do Španělska třeba v souvislosti s katalánským problémem, do Itálie nebo do jiných problémových zemí. „Vždyť v každé zemi je nějaký problém, každá země je specifická. Právě proto je Evropská unie nesmyslný projekt, protože sčítá problémy zemí, které jsou nesčitatelné a zároveň jsou společně neřešitelné. Každá země si musí řešit své problémy sama, protože jsou specificky její, a není možné, aby Jourová, Tusk nebo kdokoli jiný odněkud z Bruselu přišel a poučoval Poláky, Španěly, Italy nebo kohokoli o tom, jak si mají, nebo nemají vykládat pojem demokracie. To je další z působení Velkého bratra v naší současnosti a je mi z toho úzko, musím říci,“ přiznává Petr Žantovský.
Na závěr svou pozornost zaostřil na umělecký kanál ČT art. „Když se tato stanice před časem rozjížděla, tak jsme byli přesvědčováni o tom, že to bude konečně stanice, která bude po všech stránkách podporovat vynikající umělecké výkony, vynikající umělce, ojedinělé umělecké projekty, bude se hodně věnovat českým umělcům a bude takovou výkladní skříní, bude jako francouzská televize Arte v osmdesátých letech v českém provedení. Protože mám rád hudbu, tak jsem se podíval na to, co Česká televize nabízí v hudební oblasti na programu ČT art a jsou to opravdu úžasnosti. Třikrát – v premiéře a dvou reprízách – nám dali koncert popové zpěvačky Pink, dvakrát nám dali dokumentární záznam koncertu skupiny ABBA ze sedmdesátých a raných osmdesátých let,“ podivuje se mediální analytik.
Za artové produkty jsou vydávány koncerty Noida nebo Nightworku
Zařadili také koncert Eltona Johna, který sice představuje prověřenou hudební kvalitu, ale hodil by se spíše na ČT1. „Pak nám dali několikrát popový koncert Jessie J, reprízy jsou tam hojně využívané. Nebo koncert Václava Noida Bárty, to je také ‚typicky artová‘ záležitost. Nevidomý zpěvák Andrea Bocelli, já bych chtěl slyšet několik českých hudebních kritiků, třeba Jana Rejžka, Jiřího Černého, Pavla Klusáka a další znalce hudby, co si myslí o Andreu Bocellim a jestli považují jeho koncert za typický artový produkt. Několikrát se vysílal francouzský Cirque du Soleil, to je taková ta cirkusově-divadelní estráda, opět ryze komerční záležitost, to dali třikrát s různými programy během dvou týdnů. Celé je to prolínané různými seriály z HBO. To také nevím, proč by ČT art měla přebírat HBO,“ míní Petr Žantovský.
Nechyběl ani muzikál Andrewa Webbera Fantom Opery. „To je rovněž vysoce artová událost. Velmi silně mě ‚potěšil‘ několikrát opakovaný koncert skupiny Nightwork, která proslula onou ‚úžasnou a slzy v očích vyvolávající‘ písní ‚Jsem gay, jsem teplej‘. Tak to je opravdu artový produkt číslo jedna, ten by se měl asi na ČT art vysílat od rána do večera. To zřejmě na ČT art považují dramaturgové za typický artový produkt. ČT art nám střihla i Mam'zelle Nitouche, což je, jak víme, frivolní operetka. V podání Lubomíra Lipského byla dokonce legrační, ale rozhodně ne artová. Takže opravdu nevím, k čemu program ČT art je. Zatím jsem na to nepřišel,“ tvrdí mediální odborník.
Kromě dokumentu o Seifertovi byl ČT art půl roku zcela zbytečný
Za poslední půlrok jeho očekávání splnil jen hodinový dokument o Jaroslavu Seifertovi v den třicátého výročí básníkovy smrti. „Dokument přináší naprosto úžasně interpretované verše Jaroslava Seiferta z pozdního období, tedy raných osmdesátých let, s poměrně velmi pěkně nastříhanými většinou přírodními záběry a dobovými od čtyřicátých do osmdesátých let. To celé v režii Josefa Císařovského, který – pokud si někdo vzpomene – byl autorem vynikající dokumentární trilogie Čas mlčení, čas hanby, čas naděje, která zachycovala naši společnost těsně před listopadem 1989 a kolem něj. Seifertovský dokument je z roku 2001 a obávám se, že dnes už by nikdo takový nenatočil, protože by mu na to Česká televize nedala, neboť to je daleko za rámcem toho, co – jak jsme viděli – považuje Česká televize v současné době za umělecký projekt. Takže kladu otázku nad existencí a smyslem programu ČT art. Myslím si, že je zbytečný a že jsou to vyhozené peníze,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
