„Účast pod padesát procent v kdysi nejpopulárnějším typu voleb (komunálních) je varující. Lidé jsou unaveni z neustálých voleb, ztrácí se základní struktura: občan–rodina–obec–stát. Tedy prostor, kde se každý přirozeně identifikuje. Kromě schizofreniků se každý identifikuje sám se sebou pochopitelně. Postarat se sám o sebe a svůj život v první řadě. Pak je rodina, kam patříte. Žádné kraje, unie nějakého světadílu, globální dobro – to nemá demokratickou oporu – je to jen lidský konstrukt. Nic přirozeného,“ zmínil Klaus mladší a zopakoval svou myšlenku, že by se měl zrušit Senát. 

„A ještě zde máme fenomén změny. Mladých lidí, zcela nových formací. Mám k tomu jeden postřeh. Dnes slaví moje starší dcera dvacet let. Na oslavě jí to moc slušelo, začíná studovat dost těžkou přírodovědnou vysokou (biotechnologie léčiv) – všude se tím vytahuju, i když je to ze 75 % zásluha mé první ženy,“ sdělil Klaus mladší se slovy, že jej ta dvacítka trochu sociologicky trkla. 

Původní text ZDE

„Můj dědeček ukončil ‚střední školu‘ v šestnácti a celý život poctivě pracoval coby účetní. Můj otec maturoval v sedmnácti, promoval na VŠE ve 22 letech a taky mu to stačilo k živobytí. Já jsem maturoval v osmnácti, no a dcera začíná vysokou ve dvaceti. Rok–rok–rok–rok. Zvláštní. Jsou snad děti teď později vyspělé fyzicky? Nekonečné pobyty ve školních škamnách do šestadvaceti. Přitom volí již od osmnácti. Ale nebylo snad myšleno, že volí ‚plátci daní‘ původně – občané státu, co pracují a chtějí rozhodovat o svých daních?“ zeptal se Klaus mladší.