Netradičně konspirační nádech má aktuální přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Začala s tím v úterý Česká televize úžasným pořadem ‚Co dokáže lež‘. To je přelomový okamžik v tom, co se děje mezi mainstreamem a alternativními názory v mediálním slova smyslu. Jestli si to takhle představoval pan Dvořák ve svém projevu při kandidatuře na generálního ředitele ČT, že bude dávat prostor alternativním názorům, tak to jsem trošku na pochybách, jestli ho pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil. Protože celý tenhle pořad je naprosto ryzí propaganda, která si nezadá s propagandou padesátých let. Je to, jako když psalo Rudé právo v padesátých letech s takovými hesly jako ‚psům psí smrt‘ a podobně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tento pořad veřejnoprávní televize měl k propagandě padesátých let velmi blízko. „Celá ta ambaláž zarámovaná do záběrů ze sovětské okupace v roce 68 měla vyvolávat dojem, že se jedná o současné události a že je tady stále stejný efekt nebezpečí. To je tak průhledná a triviální, musím říct, že velmi banální a pitomá propaganda, až to bučí. Myslím si, že tohle se České televizi vskutku nepovedlo. Všichni, kdo to komentovali, pan Valenčík, pan Schneider a další, na webu je těch reakcí spousta, si všimli jedné základní věci. A sice, že ti hlavní bojovníci proti tzv. dezinformacím vlastně nemají vůbec žádné věcné argumenty. Když se jich někdo na něco zeptá, tak velice mlží, říkají polopravdy nebo velmi kusé obecné fráze, ale nejsou schopni dokázat doopravdy vůbec nic,“ upozorňuje mediální analytik.
Vytáhnou se užiteční idioti a rozjede nepříčetná propaganda
Nejpřesněji to podle jeho názoru zhodnotil docent Radim Valenčík hned druhý den na svém webu. „Popisuje tu záležitost s aktivistkou Kadlecovou, která rozdávala červené karty proti Zemanovi. A naprosto jednoznačně usvědčuje Českou televizi ze zjednodušování, lhaní, mlžení a vytváření nepravdivých názorů svých diváků. Každému bych tento velmi rychlý, ale velmi přesný analytický materiál pana Valenčíka doporučil vyhledat na jeho blogu, ať si to každý posoudí sám. Můj dojem je, že pan Dvořák to bude vydávat za krok, který sliboval, tedy že začne diskuse o alternativních webech. Zajímavé je, že diskusi stále vedou lidé jako pan Kundra, paní Slonková, samí tradiční bojovníci proti kremelským či prokremelským webům, nebo jak to nazývají,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Přitom jde o mechanismus, který byl v minulosti používán všemi možnými hloupými propagandami. „To se vždy vytáhli dva, tři takoví užiteční idioti, jak se říkávalo, abych citoval klasika, a ti se nastrkali do pozic hlasatelů svatých a jediných možných pravd. Ještě bych samozřejmě přidal pana Jandu, ale já jsem se svého času zařekl, že mu nebudu dělat píárko. Tak ani v tomto případě to neberme jako píárko, ale proto, že byl v tom pořadu nějakou formou neustále přítomen, tak ho nemůžeme pominout. Je to naprosto nepříčetná hysterická propaganda, která pouze svědčí o bezradnosti těch, kteří ji činí. Minule jsme mluvili o tom, že velkým zlomem bylo vystoupení pana premiéra Sobotky na semináři Evropských hodnot,“ připomíná mediální odborník.
Blíží se doba, kdy nebudou vládnout politici, ale cucáci z neziskovek
Vypadá to, že i v České republice začínáme směřovat tam, kam Francie pod taktovkou nově zvoleného prezidenta Emmanuela Macrona. „To znamená, že už nám nebudou vládnout političtí profesionálové a státníci, ale nějací samozvaní cucáci z jakýchsi neziskovek, které jsou zájmově a ekonomicky navázány na své chlebodárce. Zdá se, že tenhle okamžik je předstupněm konce demokracie tak, jak jsme ji znali donedávna. Ale myslím, že si to lidé nenechají líbit a nenechají to bez odezvy. Nejen proto, že jsme poněkud citliví na propagandu, kterou známe od padesátých po osmdesátá léta a děje se stále stejně hloupě, ale také proto, že v digitální době to není tak snadné. Lidé se více ptají, lépe orientují, více se zajímají a mají k dispozici více informací než dříve. Takže taková analogová hloupost té propagandy už dnes nestačí,“ myslí si Petr Žantovský.
Psali jsme:
Pořad „Co dokáže lež“ byl toho přesvědčivým důkazem. „Jasně potvrzoval, že jsou o krok pozadu, vůbec si ještě nevšimli, že je jiná doba, vracejí čas zpátky, jenom bojují minulé války. A jak víme, bojování minulých válek k ničemu dobrému nemůže vést. Ano, může se stát, že silově ovládnou pole. Může se stát, že budou ještě více než dnes ostrakizovat jakékoli alternativní názory, ale tím si souhlas a loajalitu obyvatelstva nezajistí. Když už jsem zmiňoval francouzského prezidenta Macrona, tak státní puč, který tam byl připraven silovými složkami pro případ vítězství paní Le Penové, byl zdůvodňován tím, že se obávají zuřivého nárůstu lidových demonstrací, aktivit a podobně, a že šlo o bezpečnost obyvatelstva,“ poznamenává mediální analytik.
Obsah médií není dán tím, co si přeje mainstreamová elita
Takovému vysvětlení však ani trochu nevěří. „Myslím, že to je tak průhledná a pitomá výmluva, že čekám, kdy ji vysloví někdo tady u nás s tím, že to je vlastně ochrana obyvatelstva před vlivem nějakých špatných myšlenek a že to jediné dobré nám přinášejí oni. Už jsme to rozebírali stokrát a Česká televize teď k tomu přidala takový pěkný mezistupeň a pěknou mezipointu, tak jsem zvědav, co bude další krok. Může se klidně stát a já to očekávám, že ParlamentníListy.cz budou za nějaký čas v podstatě zakázaný web, že proti němu zasáhnou mocenské složky ve smyslu, že budou označovat jednotlivé výstupy nebo příspěvky tak dlouho za hoax, dezinformace nebo propagandu – koneckonců mají na to na Ministerstvu vnitra úřad – že se pak shodnou na tom, že jsou nebezpečím pro naši krásnou, mladou, zlatou demokracii a web zakážou,“ předvídá Petr Žantovský.
„Ale už zapomněli na to, že když se zakázal nějaký časopis, třeba Literární noviny v roce 1969, tak už nebylo v silách i technických a finančních možnostech té skupiny, která v té době patřila k nějaké opozici, navázat na to hned nějakou jinou platformou. Když ale přijde zítra nějaké komando a oficiálně zavře Parlamentní listy, vyžene všechny redaktory a spolupracovníky z redakcí, tak se asi tak za dvě, tři hodiny z jiného místa kdekoli v republice otevřou – vymyslím si – třeba Senátní listy, které budou mít úplně stejné obsahy. Protože ty obsahy už dnes nejsou dány tím, co si přeje nějaká mediální mainstreamová elita, ale jsou dány tím, co si přejí lidé. Tomu se kdysi říkalo demokracie. Já nevím, jestli ji ještě máme. Uvidíme,“ poznamenává mediální odborník.
Debata pro studenty, aby rozpoznali fake news a uměli se bránit
S propagandou souvisí i druhé téma tohoto týdne. „Dostal se mi do ruky dopis, kterým jakási Alena Švejnohová z ulice Petra Bezruče z města Pečky obesílá ředitele středních škol s výzvou, která stojí za pozornost. Zve studenty jejich gymnázií na debatu, kterou pořádá v úterý 13. června v Praze. Píše, že se rozhodla tuto akci uskutečnit ještě narychlo před prázdninami, aby byli studenti přes léto – a podtrhuji – také před volbami vybaveni co nejvíce informacemi, které jim umožní se orientovat ve světě médií. Debata má název ‚Vrtěti psem‘ a je určena pro studenty a jejich hosty o fake news, jak je rozpoznat a jak se jim bránit. Pořádá ji prý sama jako soukromá osoba a povede ji se svými odbornými hosty,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Avizovaní hosté vyváženou sestavu rozhodně nedávají. „Je v ní Jindřich Šídlo, známe, že ano. Rob Cameron, dlouholetý zpravodaj BBC pro Českou republiku a Slovensko. Dnes vyučuje na pražské pobočce New York University. Ovšem tzv. pražská pobočka New York University je jen takové zvláštní zařízení vedené panem Pehe, kde najdeme jména Zieleniec, Pajerová, Klvaňa a podobně. Je to – člověk by řekl módně – think-tank, ale spíš je to ‚rezidentura‘. Samozřejmě neumím dokázat, jestli jde o rezidenturu, nebo ne, ale je to organizace, která v každém případě prezentuje jeden typ názorů na svět. Mezi hosty je dále Petr Kočí z Českého rozhlasu, vedoucí týmu datové žurnalistiky, co píše a organizuje na webových stránkách Českého rozhlasu kampaňovité články o tom, že ParlamentníListy.cz a další webové portály jsou prokremelské, aniž by to byl jakkoli schopen dokázat, také zajímavý host,“ upozorňuje mediální analytik.
Ředitele středních škol oslovila expertka přes neziskovky
Aby si udělal obrázek o tom, o koho jde, zadal si její jméno do vyhledávače. „Dozvěděl jsem se o ní, že absolvovala v letech 93 až 94 Carbondale Community High School ve Spojených státech, pak studovala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, posléze byla manažerkou neziskových a příspěvkových organizací, pak uvádí v roce 2014 online – to je asi nějaké distanční vzdělávání – Social Entrepreneurship University of Oxford, asi sociální program, zřejmě se jedná o neziskovky. Také se holedbá tím, že v roce 2014 absolvovala v rámci Neziskovky.cz jakýsi kurz Základy grantového fundraisingu, později kurz ‚Jak založit sociální podnik‘ a kurzy strategií pro budování neziskových podniků. Externě vyučuje právo na Farmaceutické fakultě UK v anglickém jazyce zahraniční studenty,“ cituje Petr Žantovský ze stručného CV.
V jeho závěru Alena Švejnohová konstatuje, že má řadu zkušeností z práce v advokátních kancelářích, praxi z podnikatelského i neziskového sektoru. „Tahle Alena Švejnohová zve ředitele a studenty středních škol na debatu o fake news, aby se středoškolští studenti dokázali před volbami náležitě orientovat. To považuji za trestuhodné. České školství je z principu a ze zákona nepolitické. V žádném případě není možné a přípustné, aby se na půdě škol konaly jakékoli politické aktivity, neexistují žádné mítinky, žádné aktivity propagující jednu či druhou politickou aktivitu nebo stranu. A přesto se to děje způsobem, že se středoškolští studenti osloví přes jejich ředitele a působí se na ně tak, aby se jako prvovoliči dokázali náležitě orientovat. Ten politický akcent je dán právě tou zmínkou o blížících se volbách,“ upozorňuje mediální odborník.
Nejde o nic jiného než o boj proti svobodě slova
Připomíná, že všichni, kdo budou v debatě vystupovat, mají něco společného s masivní aktivitou, která dnes otřásá českou mediální scénou. „Nemám moc rád takové křiklavé analogie, jako když říkal pan Topolánek, že po jeho nástupu k moci dojde na ‚noc dlouhých nožů‘, tedy kádrové zemětřesení. To jsou na mě příliš silné výrazy. Ale vím, že v českých dějinách byla řada osobností, které pracovaly ve prospěch nějakého v tu chvíli vládnoucího nebo silově dominantního režimu. Smutných postav v českých žurnalistických dějinách je spousta. Bojím se, že tyhle postavy, které se angažují v boji proti svobodě slova, protože o nic jiného nejde než o mediální a politický boj proti svobodě slova, skončí jednoho dne na té historické účetní knize v podobné kategorii. A je mi jich dopředu líto, protože se propůjčují k něčemu, co je absolutně proti občanským svobodám a proti zdravému rozumu. Možná že krátkodobě vyhrají, ale z dlouhodobého pohledu skončí na jiné straně seznamu, než v tuto chvíli sami vytvářejí,“ myslí si Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Na závěr si nechal kauzu Kajínek, i když hodně zvažoval, zda ji má do přehledu zařadit. „Ale je to kauza, která mlátí českými médii celý tento týden. Do Českého rozhlasu jsem poslal komentář, nevím, jestli ho odvysílali, jehož princip byl v tom, že je to kauza nejednoznačná, milost je nejednoznačná, také má několik aspektů. Jeden aspekt je, že pan prezident sliboval, že bude udělovat milosti pouze lidem, kteří jsou na smrt nemocní. To pan Kajínek patrně není podle toho, jak vypadá na fotografiích či v reportážích, vypadá velmi zdravě, takže potud můžeme pana prezidenta právem kritizovat. Druhý aspekt je, že milost pro pana Kajínka je svým způsobem nemístná, protože mnohem lepší by bylo, kdyby bylo dosaženo obnovení procesu, o což pan Kajínek několikrát žádal, ale nebylo mu to umožněno,“ připomíná mediální analytik.
Tři ministři spravedlnosti si na obnovení procesu vylámali zuby
Poukazuje na to, že tři ministři spravedlnosti – Pavel Rychetský, Jaroslav Bureš a Pavel Němec – podali stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu ve prospěch Jiřího Kajínka, nebo stížnost k Ústavnímu soudu, že Nejvyšší soud porušil ústavní právo, když neumožnil veřejné projednávání Kajínkova případu, ale nikdy neuspěli. „Je strašně těžké dát do rukou prezidenta v tuto chvíli takové velkopanské monarchistické privilegium rozhodovat o pravdě a nepravdě, spravedlnosti a nespravedlnosti. Opravdu by měl rozhodnout obnovený soud, protože se objevila nějaká nová svědectví. A vina, aniž bych se pana Kajínka jako profesionálního kriminálníka již od mladých let chtěl jakkoli zastávat, mu nebyla v této věci podle mého soudu a různých indicií, reportáží pana Klímy a dalších prokázána dostatečně jednoznačně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V souvislosti s tímto případem byly opakovaně zmiňovány zákulisní rejdy mezi policií, justicí, státním zastupitelstvím a podnikatelskou sférou. „Šlo o takovou typickou záležitost raných devadesátých let, která se tady odehrávala, kdy se nějakým způsobem stabilizovaly mafiánské struktury. Nebylo to rozhodně nic hezkého, pan Kajínek rozhodně není anděl, ale mám za to – a zřejmě i prezident Zeman má za to – že ta věc nebyla nikdy dostatečně prokázaná. Otázka je, jestli to měl řešit milostí. Tím si jist nejsem, ale zase vím, že nemá pravomoci přimět soud. Ale to je dobře, že vůči soudu nemá pravomoc jakýkoli prezident, nejenom ten nynější, k obnovení procesu podle zákona. Takže je to taková velmi těžká záležitost, o které se těžko hovoří jednoznačně,“ míní mediální odborník.
Havel propustil brutálního zabijáka, i když ho odborníci varovali
K nynější prezidentské milosti nabízí několik analogií z minulosti. „Když se teď panu Zemanovi vyčítá Kajínek, jehož vina nebyla jednoznačně prokázána, tak připomenu, že pan prezident Havel propustil nadvakrát jistého Zdeňka Rangla. Ten se v době výkonu trestu pokusil zabít svého spoluvězně kladivem a do protokolu k tomu uvedl, že mu šlo o to vidět ho krvácet a chcípat. V roce 1990 mu část trestu umazala Havlova amnestie, a i když to Ministerstvo spravedlnosti na základě odborných expertíz, zaměřených hlavně na Ranglovu psychiku, nedoporučilo, tak mu v roce 1994 Havel zbytek trestu prominul. Další dva roky byl v léčebně a pět měsíců od propuštění umlátil kladivem důchodce. Dostal 24 let. Je zvláštní, že tenhle příběh se nepřipomíná. Teď se všichni rozhořčují nad tím, že je Kajínek zločinec a Zeman taky, když mu dal milost, ale tyhle příběhy z minula se nepřipomínají,“ podivuje se Petr Žantovský.
To však není ojedinělý případ toho, jak Václav Havel s milostmi nakládal. „Na Havlově kontě máme jakousi Martu Chadimovou, která dostala abolici. Tehdy prezident rozhodl o nepřípustnosti stíhání kvůli padělání podkladů, na jejichž základě měla restituovat dům na Loretánském náměstí a část budov a pozemku Strahovského kláštera, protože to byla jeho přítelkyně z disentu. Známý je také příběh paní Čáslavské, jejíž syn Martin Odložil zabil svého otce. A tehdy prý Havel řekl tuto větu, a ta mi přijde docela zásadní: ‚Já milosti neuděluji kvůli popularitě, ale proto, že je to má ústavní pravomoc.‘ A když se podíváme na statistiku milostí, tak pan prezident Havel jich udělil celkem 1948, což je za celé jeho funkční období fungování průměrně ročně asi sto padesát. Většina jím udělených milostí nebyla nijak medializována,“ srovnává mediální analytik.
Kajínek by měl o obnovení procesu rozhodně usilovat
Václav Klaus, který nastoupil po něm, udělil za deset let 438 milostí, což je v průměru 43 ročně. „Miloš Zeman jich udělil osm, což je za čtyři roky mandátu minimum. Ano, Kajínek je sporná milost a můžeme se o ní bavit od rána do večera, snášet argumenty pro a proti, podle toho, jestli je někomu sympatický, nebo ne. Teď se stal postavou zábavního průmyslu, za ta léta si nacvičil velkou zdatnost v oblasti určité psychologické manipulace, nicméně otázka viny a neviny není definitivně prokázána. A vracím se zpátky k tomu, že by měl být obnovený soud. Nevím, jestli o něj pan Kajínek požádá. Ale měl by to udělat. Jestli to neudělá, tak je to chyba Miloše Zemana a jeho rozhodnutí. To se ale teprve uvidí. Já jsem chtěl tyhle informace dát jako kontextuální dodatky ke kauze Kajínek, abychom se na ni nedívali jen jednoznačně jako na pochybení Miloše Zemana,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
