Server také zmínil, že Bartoš nedostudoval Misijní školu L. Zinderdorfa, ačkoliv ji studoval tři roky. Zpočátku, v letech 2002–2006, se angažoval v řadách Občanské demokratické strany. Poslední rok členství v ODS byl místopředsedou klubu Mladé pravice (nástupní organizace Mladých konzervativců).

Po odchodu z ODS se pokoušel o kariéru novináře v mainstreamových médiích, odkud byl podle Jindřicha Šídla, šéfredaktora politického zpravodajství, a názoru Hospodářský novin, vyhozen pro neschopnost. Šídlo ho popisuje jako „velmi netalentovaného novináře, proslaveného zejména opisováním a vykrádáním cizích textů“.

Celý text je ZDE.

Bartoš v uplynulých letech mnohokrát spekuloval o „postupném plánu“ zednářských lóží, které prý mají počátek na začátku 20. století. To, že jsou tyto osnovy lóží krok za krokem stále naplňovány, tvrdil i v Debatním klubu při rozhovoru s novinářem Pavlem Novotným v prosinci loňského roku. Za podobné konspirační teorie byl Bartošův server Freebloge už v roce 2011 „oceněn“ bronzovým Bludným balvanem, cenou pro pseudovědecké teorie.

Nejrasističtější dílko v polistopadové historii

Bartoš také napsal článek o „věčných petentech“, který Václav Klaus označil v rozhovoru pro Lidové noviny za geniální. Výčet petentů – oponentů Václava Klause, byl základem seznamu „pravdoláskařů“, který Bartoš později rozšířil o seznam Židů. Sám ho vznosně nazývá Dvorana židovské slávy. Celý seznam neustále rozšiřuje, i přestože jej kvůli němu v roce 2014 začal vyšetřovat Úřad pro ochranu osobních údajů. Ke své fóbii ze sionismu se Bartoš ostatně hlásí knihou „Adam B. Bartoš: Zpověď. Jsem antisemita?“, kterou v lednu 2016 označil v recenzi novinář Jan Urban za „zřejmě nejrasističtější a nejvíce antisemitské dílko v polistopadové historii nakladatelského úsilí“.