Téma ovlivňování amerického volebního procesu Ruskem od listopadu minulého roku naprosto dominuje světovým médiím. Nejvíce rozhořčené jsou americké politické kruhy, které odkazují na výsledky vyšetřování amerických tajných služeb, které tvrdí, že Moskva se zmíněných prohřešků skutečně dopustila.
Sám zvolený kandidát Republikánské strany Donald Trump z počátku veškerá nařčení podobného charakteru rázně popřel, později své stanovisko lehce upravil a začal tvrdit, že ruské snahy neměly na výsledek voleb žádný vliv.
„Rusové se nenabourali do volebních přístrojů, takže cokoli, co udělali, není příliš relevantní,“ napsal Trump na Twitter.
Se zajímavým příspěvkem do diskuze přišel americký emeritní profesor z kalifornské univerzity UCLA Marc Trachtenberg, podle kterého je veškeré pobouření spojené se zmíněným případem krajně naivní a svědčí o dvojích standardech.
RRTV kritizuje Českou televizi za nevyváženost. Co s tím?Anketa
Trachtenberg v článku pro magazín Foreign Policy napsal, že Spojené státy se takových „přečinů“ dopouští v mnohých zemích již „dlouhá léta“, a proto by Američané neměli být překvapeni, když se obětí podobných machinací stanou oni.
„Všeobecně přijatý názor je, že to, čeho se Rusové dopustili, je nepřijatelné – jednalo se o neodpustitelný pokus o ovlivnění amerického interního politického procesu cizí zemí. Kdo si vůbec Rusové myslí, že jsou?! Nabourat se do soukromé komunikace amerických politických činitelů a pokusit se získanými informacemi ovlivnit výsledek voleb,“ píše Trachtenberg.
Zároveň si jsou prý ovšem všichni vědomi toho, že americká vláda odposlouchává privátní rozhovory milionů lidí po celém světě. Agentura pro národní bezpečnost, která se právě tímto zabývá, má roční rozpočet okolo 10 miliard dolarů a podle před pár lety zveřejněného článku Washington Post uchovává „1,7 miliardy e-mailů, telefonních rozhovorů a jiných typů komunikací každý den“.
Nic nového pod sluncem
Trachtenberg odkazuje na nedávno zveřejněnou historii aktivit NSA, ve které se uvádí, že v rámci jedné ze svých operací vedených z amerického velvyslanectví v Moskvě americká tajná služba „sbírala a zneužívala záznamy telefonních rozhovorů členů politbyra“.
Podle kalifornského profesora se americká vláda „vždy velmi zajímala a stále zajímá o to, co si lídři spřátelených států mezi sebou říkají“. Například v roce 1973 napsal předseda řídícího orgánu Americké centrální banky Arthur Burns, že americká vláda „ví naprosto o všem, co se děje na německých kabinetních setkáních“.
„Měli bychom být tímto vším zděšeni? Tento druh špionáže, kterého se my dopouštíme, je všeobecně akceptovaný. Jestliže se ovšem pouštíme do podobných akcí, neměli bychom být překvapeni – a už vůbec ne pobouřeni – když to samé udělá jiná země nám,“ píše Trachtenberg.
V tomto konkrétním případě prý ovšem americký národ není ani tolik pobouřen tím, že se ruská vláda nabourala do amerického volebního procesu, ale spíše tím, že se přímo pokusila ovlivnit jeho výsledek.
I takových případů zná ovšem americká historie mnoho. „Od roku 1945 Spojené státy intervenovaly ve vnitropolitických procesech mnohých států. Naším základním operačním vzorcem bylo, že svobodné volby jsou dobrou věcí do té míry, dokud nedopadnou v neprospěch Spojených států. Případy zemí jako Kongo, Chile, Dominikánská republika a dalších jsou dobře známé.“
K podobným záležitostem docházelo pravidelně i v Evropě. Například v roce 1947 americký velvyslanec v Paříži, podle informací nalezených v jeho deníku, sdělil francouzskému předsedovi vlády „žádní komunisté ve vládě, ani nikde jinde“.
Přitom se nejednalo pouze o krátké období potřebné pro zajištění stability v Evropě. Například Eisenhowerova administrativa dala německému národu „jasně najevo, jak by měl ve volbách v roce 1953 volit“.
Tato intervence, podle německého politologa studujícího daný případ, napomohla k hladkému vítězství konzervativce Konráda Adenauera. „O několik let později, když se Adenauer americké vládě znelíbil, sehrály Spojené státy hlavní roli v jeho sesazení.“
„Ani jeden z těchto případů by neměl být brán na lehkou váhu; praktiky, které byly zformovány v časech studené války, byly zachovány téměř beze změny. Spojené státy ovlivňování voleb v cizích zemích stále vnímají jako své právo.“
„Myšlení je ovšem takové, že zatímco my na toto máme právo, nikdo jiný se toho dopustit nemůže, a už vůbec ne u nás. Amerika je nenahraditelnou zemí a pravidla, kterými se má řídit světové společenství, se jí jednoduše netýkají.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
